Dopis osmý:

    Vážená paní doktorko!


    Ta citlivost, i když vypadá mysticky, není skutečně dobrá, protože se postupně vyvíjí v nebezpečnou přecitlivělost, která člověka posouvá nebezpečně blízko k duševní abnormalitě. Síly, jež stojí za touto přecitlivělostí, neumožňují člověku kontrolovat, zda je ještě "normálním", nebo "nenormálním" duševně, a už je tu více škody než užitku.

    Snažte se tudíž přecitlivělost zcela překonat tvrdým setrváváním v orientaci smyslů výhradně k věcem vnímatelným smyslově. To Vás sice zdánlivě vrátí na mystické cestě zpět, ale jiné dobré vyhlídky není.

    Jasnocit se totiž nedá vyvinout rozvíjením přirozené citlivosti navenek, nýbrž stupňováním analýzy všech duševních procesů, odehrávajících se ve vlastní bytosti. Přirozená citlivost je následek tendencí extrovertních, kdežto analýza duševních procesů introvertních. Proto až se Vám podaří "udusit" přecitlivělost, budete moci přikročit k introverzi, spojované s analýzou samovolných niterných procesů.

    Jasnovidící nebo jasnocítící mystik sbírá své informace z vnějšku, právě pomocí analýzy niterných nebo duševních procesů, jež jsou jakoby vodní masou, jíž rozvlňují všechny vlivy duševní aktivity druhých, jež je jakoby dutím větru do vln oceánu těchto niterných procesů.

    A stupeň této jasnovidnosti nebo jasnocítění je přímo závislý na dokonalosti niterné analýzy. Proto opuštěním své přecitlivělosti nic neztratíte, nýbrž si najdete vhodnější základnu pro mystický vývoj. A to, co jste dělala dosud dobře, jistě neztratíte. Je totiž jedno, když se někdo naučí soustřeďovat, zda obrací své soustředění ven, nebo dovnitř. To je jen jedna schopnost a je třeba ji správně řídit. To znám a mohu Vám v tom poradit.

    Já jsem znám jako člověk tak pevně "sedící na zemi", že nikdo z běžných lidí by mne nepodezíral, že jsem mystik. A přece mohu chodit do nebe tak rychle, jako když silný muž nataženou ruku pokrčí a pokrčenou natáhne. A na druhé straně: nikdo mi v tom nedokáže zabránit.

    To není výsledek toho druhu mystického vývoje, při němž člověk začne něco málo neobvyklého vnímat, pak více a více, až se stane "vševědoucím". Vše se u mne opírá právě o schopnost analýzy vnitřních procesů. Z toho důvodu se jevím jako člověk duševně tak zdravý, jako ten nejobyčejnější člověk, a při tom dovedu vypátrat věci, o nichž si druzí myslí, že jsou nejpečlivěji utajené, a ještě více – utajené pro můj zřejmý nezájem o ně.

    To je zdravá "nadvnímavost". Když musíte bojovat s dotírající vnímavostí, pak jste na základě špatných informací o mystice vyvinula to, co jste neměla. Proto se musíte pozdržet u toho úsilí, abyste vnímavost, o které píšete, zničila. A pak, když budete mít dost zájmu o mystiku a dost času na ní, budete moci vkročit do nebe "i s botama".

    Nechtějte mne "utlouci" citáty z Buddhy a Ramakrišny. Od roku 1926 jsem hotový vždy pomoci každému a vyvést ho na vrchol mystického vývoje a dokonalosti. Nejsem to tedy já, kdo nesplnil svou dobrovolnou povinnost do posledního písmene, nýbrž ti, kdo šli za mnou.

    Kdyby ji oni splnili, mohla už existovat posloupnost zasvěcených k jejich osobnímu dobru, i těch kdo jdou za nimi a hledají.Nezapomínejte, jaký to má asi vliv, když někdo podává ruku k pomoci dlouho a dlouho, a nikdo se jí nechápe tak, jak má.

    Pak, podle mne ovšem, na mně není žádná vina, že ta posloupnost neexistuje v té pravé míře. Ostatní je už na mých znalostech, zda jednám správně, nebo nesprávně. Mám dost mystických zkušeností, abych mohl tvrdit, že jednám správně.

    Vyšel jsem do života jako pologramotný člověk, mladík, a překlenul jsem tuto indispozici mystickou snahou. Život se mi zkomplikoval vlivem těch, kdo šli za mnou. A já jsem vykrvácel do svého díla.

    Stačí to? – Kromě toho: věřím ve svého dobrého génia, že se se mnou skončí vše v tom nejlepším. Tak jsem totiž celý svůj život pracoval. A nejnovější informace: Mám nástupce, který se mého úkolu chápe uspokojivě a odpovědně – a to musí stačit.