Dopis šestý:

    Vážená paní doktorko!


    Byl jsem mimo domov, a tak píši až dnes.

    Je skutečně nejvýš důležité, aby člověk prováděl ono buddhistické pozorování těla a všech jeho činností. Těkání po světě, což je tak všeobecné, zjitřilo lidi duševně a následkem toho vpadají do jejich mysli a vědomí různé vztahy, jež pak vytvářejí jeho momentální nesnáze.

    Právě buddhistický mnich odstraní toto zjitření tím, že rozvážně a vědomě chodí, myslí, cítí a vykonává všechny ostatní denní povinnosti. Tím, že setrvává u svého těla, v pozorování těla a jeho činnosti, zlikviduje všechny zájmy, jimiž tak trpí všechno civilizované lidstvo; propracuje se ke stálé samočinné koncentraci, která se sama mění v analytickou a umožní mu poučit se o procesech v jeho bytosti se odehrávajících. Po delší době se mu podaří roztřídit procesy na spásné od nespásných a pochopit stav vhodný pro realizaci; tím stavem je klid a jas nad protiklady pocitových stavů.

    Lidé, kteří dosud nedospěli ke klidu ducha, hledají v mystice razantnější prostředky vnitřního vývoje. Z toho důvodu se zpravidla uchylují k intenzivním koncentracím, jimiž se budí ještě více dráždivých a podněcujících momentů, jež je pak strhují, protože neznají zřídlo a smysl podnětů, jež se vyskytují v životě bez mystiky.

    Buddhističtí mniši pozorováním těla řeší a přemáhají i sexuální problémy.To klidné pozorování těla pomalu přesune jejich pozornost jen k jejich samému bytí. Utlumení zájmu o zevní svět vytlačí i zájem o pohlavní protipartnery; v tom případě pohlavnost prostě zhasne.

    Můžete si myslit, že to není snadná cesta, zejména pro obyvatele Okcidentu. Městský život s jeho vypjatými zájmy, podněcovanými vlivy hurónských reklam, táhne člověka vždy jen ven od sebe samého. To je příčinou, že už ani nechápe, jak blahodárný vliv může mít odvrácení pozornosti od světa a její převedení k nitru jeho samého. Právě to se ukazuje jako největší překážka mystického vývoje pro lidi Západu. Nevidí se nic zlého v tom zaměření celého ducha ven a nejvýš se přijímá domněnka, že nějaká specifická mravnost může problémy duchovního vývoje vyřešit. Ve skutečnosti zde jsou ještě překážky nezřetelné, o nichž nutno soudit, že působí v oblasti vztahů člověka.

    Když někdo, neodvrácen od světa kázní pozorování těla a všech úkonů bytí, provádí intenzivní koncentrace, pak cedí krev v podobě životní síly, čímž navazuje vztahy s věcmi světa. Tím se upevňují jeho pouta k zemi. Je marné si myslit, že se to dá nějak překonat.

    Takový mystik je připoután ke světu de facto. Myslí jako jiní, má zájmy jako jiní a orientuje se stejně jako jiní. Pozorováním těla se to dá vše změnit. Toto pozorování totiž nechá samo vystoupit kvality vnitřního života do vědomí, což se po čase změní v rozeznávání jich a pak ke schopnosti ty žádoucí rozvinout, kdežto nežádoucí nechat zaniknout.

    Zajímavé je to, že v tomto případě se i pohlavní problém pozná jako problém zájmů, na což se ostatně přišlo tím, že se přemáháte odvracením pozornosti od těchto věcí. To je sice dobré, i když ne dokonalé pro rozvinutí pozorování těla.

    Máte jako každý z těch, kdo jdou k dokonalosti, "uzavřít okruh" vlastního vyzařování na tak dlouho, dokud nedojde k osvícení. Pak se teprve může volit, často bez následků nepřípustné volby. Ale to je věc budoucnosti. Proto zůstaňte u odvracení pozornosti od "předmětů pohlavního chtíče", abyste alespoň ten okruh uzavřela. Každá cesta je nějak bolestná, dokud se člověk neprobudí a nepozná, že vše je jen iluze.

    Zásadní rada tedy zní: Nezápasit, nýbrž odvrátit se. Odvracet se tak dlouho, až problém sám sebou zanikne. Právě pohlavní sklony se jitří nekontrolovanými zájmy. Když se tento problém vyřeší, poznává člověk, jak těžký, nadlidský boj prodělal.

    Stačí Vám toto vysvětlení, tato rada?