Dopis čtvrtý:

    Vážená paní doktorko!


    Nemyslete si prosím, že toto věčné bytí mne nějak zajímá. Znám příliš mnoho, abych věděl, že vědomí je také jev podmíněný, a proto kdo žije v presu gravitace, může umdlít, a pak se zase opakuje stará komedie, totiž vznik a zánik.

    Ostatně, je mi známo, že je pohodlnějším stavem, když přestane všechno dění. Existuje přece prázdnota a je velmi pohodlné se do ní absorbovat. A pak už je jedno co bude.

    Když jsem Vám doporučoval, abyste si uvědomovala své tělo a pozorovala je, nemyslel jsem to tak, abyste myslela na své tělo jako subjekt na objekt. Musíte se se svým tělem sžít a dosáhnout toho, aby to byla jediná náplň Vaší mysli; než se to podaří, bývá vždy náplní mysli zevní svět.

    Však to poznáte v praxi, co všechno je spojeno s tím, chtít si být vědom svého těla. To se člověk teprve musí naučit konat zevní práce, při nichž uvědomování těla vždy zaniká. Může a smí z počátku zanikat, protože náhlé přechody jsou téměř nemožné. Cvičením však to musí spět kupředu.

    Musí se dařit, aby si byl člověk vědom sama sebe, a přece si při tom mohl být nepřerušovaně vědom svého těla. Tak postupně přechází k permanentní analýze, která je pramenem vznikajícího poznání, které přísluší stavu pokročilých mystiků.

    A toto poznání se prohlubuje se stoupající intenzitou a dokonalostí v pozorování těla založeného na jeho uvědomování. Prohlubuje se tím, jak se člověk vycvičil v pozorování těla při veškeré činnosti rukou, nohou atd. Posléze se prohloubí tak, že člověk pochopí hru života celého vesmíru.

    Pak už se dospívá k poznání Dokonalých. Toto poznání člověka zbavuje zájmu o zevní svět tak, že může žít buddhickou Dokonalost, jež se označuje za štěstí, protože v něm není obsažen žádný slastný ani strastný vzruch.

    Budete s tím mít, věřte, dost práce. I já, jenž jsem byl o to disponovanější, že jsem byl mladý, musel jsem ve světě "našlapovat" velmi rozvážně, abych tu rozsáhlou koncentraci neporušil přikláněním se více na stranu zevnějšku nebo nitra. Tehdy jsem se vyléčil z přesvědčení, že se koncentrace má vést do nitra.

    Když je člověk duševně mdlý, pak taková koncentrace je prohlubováním oslepujícího spánku. Kdežto být si vědom sebe a světa v dokonalé rovnováze je pohraničním soustředěním, jehož dosahy jsou velmi vysoké.

    Dospívá se tak k nirváně – stavu spásy za živa. Mimo toto pohraniční soustředění se snad může dosáhnout spásy, když ovšem člověk udrží stav ponoření mysli ve vztahu ke všemu. Jeho empirické vědomí se tak pomalu přesune do nitra a opustí zevní skutečnosti. Ti, kdo dovedli pohraniční soustředění k nejvyššímu výsledku, dosahují tzv. oboustranného Vykoupení tj. myslí i srdcem.

    U Vás je, jak vím, reálné myšlení v pořádku. Teď jde o to, abyste přišla na to, jak to udělat, abyste byla bdělou i pro svět i pro předmět svého soustředění – pro sebe samu jakožto já. Budu vysvětlovat a pokud možno i pomáhat.