Z rozhovoru v dubnu 1972:

J.S.Napsal jsem ti o sobě, že jsem všechno dosažené „zboural“ a začal jsem znovu.
G.Kdyby se ti to podařilo, šel bys v mých šlépějích; to bylo v naprostém pořádku, s tím ještě nikdo nepřišel. Dělal jsi léta. Domohl ses určitého stavu, a to je na tom pěkné, že se ho chceš zříci. Jednou člověk přijde na to, že ani „vysoký stav“ k úplné svobodě nevede. Zjišťuje, že je sice naprosto spokojen s tím stavem, že je v zajetí toho stavu, ale současně ví, že to není pravá svoboda, tak to všechno „rozbije“ a začne znovu; učinil jsem to nesčíslněkrát. Mnohokrát jsem celou cestu opakoval.
J.S.Když jsem zlikvidoval sexus, bylo to jako pád okovů a dostal jsem se do jakési vyšší oktávy svobody.
G.A tu je třeba stále a stále opravovat a dostávat se do vyšší a vyšší polohy. Já žiji tak, jako když jsem se narodil – nejsou ve mně žádné „věci“, ani setrvačnosti, které by mne mohly připoutat. Sám sobě jsem docela cizím člověkem, jen vím, že toto tělo musím trpělivě donosit.
J.S.Řekl jsem si: „Mám stále otročit určitému stavu? Tak ne. Rozbourám všechno, ono se další ukáže!“
G.Ano , ukáže se to lepší. Taková je zkušenost.
J.S.Při tomto svém rozhodnutí jsem si připomínal, jak to dělala paní Ledrová – že se modlila a hlídala každý krok. Také pozoruji přesně všechny pohyby těla a samozřejmě, že také někdy zapomínám; tak bych tu etapu činnosti nejraději opakoval znovu. Musím vlastně tím způsobem začínat znovu.
G.Je nejlepší, když se nejvyšší stav realizuje na nejširší základně v nejnižší sféře. Když se čtvrtý vnor dosáhne ze stavu nižšího, třeba i pekelného, je člověk vlastně nezranitelný. Zprvu by si snad člověk mohl myslit že sestoupení s vyšším stavem do těla je spojeno s temnotou, a najednou objeví, že se vlastně ponořil do prazákladu své bytosti. Při tomto sestupu si ovšem nesmí ponechat žádné temné zázemí. Proto musí objevit každý sám; nikdy na to neupozorňuji. Když toto sestupování na nižší základnu člověk dobře kontroluje, musí zjistit,-co je v nepořádku; „sleze dolů“, ale jen natolik, jak sám dalece pochopí tu hloubku, a zase pozná, že něco není v pořádku. Tento postup opakuje, až se dostane na dno života, do prazákladu bytosti, a tam ten čtvrtý vnor realizuje. Paní Ledrová i Zora upozorňují u tebe na určité intelektuální mezery, ale já zjišťuji, že když budeš tímto způsobem svůj vývoj revidovat, že ti inteligence naroste a mezery v ní se odstraní.

Opakoval jsem cestu nesčetněkrát a získal jsem tak nespočetné zkušenosti; „viděl jsem za roh“.

Jsem rád, že chceš jít touž cestou – v mých šlépějích. Nikdy jsem v tom směru neudělal faux pas. Jen tímto způsobem dokáže člověk zakončit svůj vývoj tak aby poznání bylo neotřesitelné. Je nutno mít stále na paměti, že jedno procento se může stát nedokonalostí stoprocentní. Prostý člověk nikdy nedojde k pronikavému vhledu přes povrch věcí, protože vše vidí brýlemi svých představ o té které věci a ještě k tomu s ideami v pozadí. Nevidí „hrnec sám o sobě“, nýbrž svou ideu o hrnci. Lidé vskutku chodí po světě, ale vidí pouze své představy o něm, nikoli holou skutečnost. O tomto problému jsem ještě chtěl mluvit s Mílou, ale už k tomu nedošlo, zemřel.

Na druhé straně jsou lidé, kteří když čtou knížku, nic kolem sebe nevnímají. Jsou také v zajetí svých idejí, které by neměli mít. Vskutku je to tak, že lidé pravou skutečnost nevidí.


G.(bez přítomnosti J.S.)

Kdyby Josef vytrval v tom, že by šel v mých šlépějích podle včerejšího rozhovoru s ním, dokázal by, že by se přece jen spravilo to, co jsem viděl jako ztracené. Získal by neměřitelné vědomosti a jeho intelekt by se prohloubil. Nic jsem mu předem neřekl. Toto řešil sám. „Padal“ a zjistil, že to je neuspokojující, a řekl si: když to nemá být v pořádku všechno, tak to také všechno nestojí za nic. Rozbil to, co dosud získal, a začal znovu. Ono je totiž rozdíl, když člověk realizuje a poznává, že je v nebesích a že stále žije jen v nebesích, oproti tomu když realizuje na přirozené úrovni. Na přirozené úrovni to má větší cenu, protože to má hloubku.

J.S. je duchovním dílem paní Ledrové. Já jsem jí ho svého času předal a svěřil do vedení také proto, že já jsem zůstal v záloze, kdyby bylo třeba v jeho vývoji něco usměrnit.

Askeze musí být přiměřená, musí být spásná. Když se člověk jen týrá, tak to nevede k ničemu dobrému. A on šel tou správnou cestou.