Z rozhovorů v lednu a březnu 1972

J.S.Při namáhavé práci na chalupě jsem se musel vrátit k tělu. Při velkém vypětí na stavebních pracích nešlo chodit po obláčcích.
G.Když se však pracuje poctivě, dobře to dopadne.

Pro tebe je nyní směrodatné toto: Třetí vnor je proces, při čemž se do tohoto vnoru musí dostat více hmotného. Já, když za těchto okolností učiním ze sebe čirou prázdnotu, nemůže se mi nic stát, i kdybych byl v pekle.

J.S.Źjišťuji, že mystikové by potřebovali nutně hrubou, fyzickou práci aby se dostali „na zem“.
Mí.Je-li usilující ve čtvrtém vnoru, není v žádné sféře a nemůže být tudíž nikam stržen ani vytržen, protože dosáhl svobody.
G.Já jsem prováděl „sestup“ do bytosti pomocí jógy až na dno. Život nutno řešit tak, jak doléhá a nikoli tak, jak by si dotyčný představoval. To si lidé něco namyslí a pak tomu věří. Spása je při splnění podmínek dosažitelná v pekle i v nebi. Když ty Josefe sestoupíš „dolů“, nemáš nepříjemné pocity. Jiným totiž může taková koncentrace přinášet špatné stavy. U tebe se krize tohoto druhu neobjevuje. U tebe se vše v bytosti záhy uklidní a je to v pořádku.
J.S.Ano, když sestoupím dolů do těla, dosáhnu uklidnění a jas.
G.V prvních fázích si člověk myslí, že sestupování z vyššího stavu do těla je spojeno s temnotou, ale najednou zjistí, že se vlastně ponořuje do prazákladu své bytosti.
J.S.Mně se to projevilo tak, že když jsem seděl ve tmě ve své místnosti a upínal pozornost do těla, byl jsem v mnohem větším světle, než když jsem sešel dolů do plně osvětlené haly.
G.Mně to v plném slunečním světle připadalo tak, že i ten slunečný den je temné zášeří. Ano, skutečně existuje vnitřní světlo, které je mnohem intenzivnější než všechny lampy. Toto může pro tebe být popudem k další práci, k dalšímu postupu, abys vše dořešil načisto – hloub a hlouběji se nořit do těla, ale opatrně! Nesmíš si přibrat strastí příliš, jenom o temnotu zavadit, jen škrtnout a hned to zase zlikvidovat soustředěním. Snaž se získat v tomto postupu trénink.
J.S.Na rozdíl od dřívějška se nyní mohu vědomím dotknout i pudové části těla. Není to již hrubé a zvyšuje se tím energie.
G.V této části vývoje, kterou procházíš, se to již nemusí zkoumat, nemusíš se toho obávat.
Mí.Když se pocitové stavy zcela vyčistí, pak se objeví energie, která je čirá. S tím se nemá manipulovat. Tato energie dává stav do pořádku; proto by nemělo smysl ji zkoumat. Je to labyrint pěkného se špatným.
J.S.Provádějí se tyto práce současně jako cesta k realizaci?
G.Tím se právě realizaci zabrání.
Mí.Ano, tímto postupem právě zabráníš aby se něco realizovalo, protože provádíš neustálé proměny.
J.S.Ano, vidím, že vracením se do nižšího stavu, nelze realizovat božství.
G.Právě tímto postupem se realizaci brání, ta se oddaluje a to lze právě vítat jako správný postup.
J.S.Před nedávnem jsem zjišťoval, jako by u mne mělo dojít k realizaci. Poznal jsem, že zde byl nějaká zásah aby se realizace neuskutečnila. Nechtělo se mi to líbit. Nyní to chápu; jsem s tím spokojen a nic už nenamítám.
G.Stav lidství je něco realizovaného. Při vyvinutí intenzity soustředění by mohlo dojít k realizování božských stavů, a tím by se vývoj uzavíral. V naší škole jde o to, aby zůstala otevřena další cesta ke spáse.
J.S.Chápu již, že to má být cesta proměny a realizace božských stavů proměně zabraňuje. Nyní rozumím, že realizací by se u mne další postup zastavil.
G.Výsledek realizací je vědění avšak vědění je hodnota jen mentální. V „Besedě bohů“ se zmiňuji o tom, že když žák pracuje špatně, realizuje stav z něhož vyšel.
J.S.V poslední době jsem zjistil, že jsem někde zakotvil, že mám pevný opěrný bod.
G.Při dobré vytrvalé snaze člověk jednou dospěje k registraci všeho co se v jeho bytosti děje. A tato registrace je tím opěrným bodem. Můžeš se vždy k tomuto bodu vrátit. Záleží na schopnosti mysli, aby zůstala absolutně klidnou. To je ten „med“, to brzy poznáš.
J.S.Najednou jsem si uvědomil že jsem soustředěn, i když jsem byl v plném zaměstnání. Mysl si jede v tom případě po svém. Stále jsem vědomím nad tělem.
G.Kdyby byl člověk na ten „bod“ trvale zafixován, nemohl by ani dobře pracovat. Tento „bod“ znám jako stav, který nezapomínám. Mohu se rozběhnout do světa a v kterýkoli okamžik zase ten bod najdu.
J.S.Vím, že když neudělám chybu v předepsaném způsobu života, i když tělo je unaveno, bytost se k tomuto opěrnému bodu vrátí.
G.Mohu tuto situaci kdykoli rozvinout vzpomínkou a ihned jsem v tom „bodu“. U tebe hraje svou roli čas. Jednou sám objevíš způsob jak na to.
J.S.Tím jsem vlastně došel k pochopení, že už patřím jinam, nikoli do tohoto světa.
G.Za tímto pochopením se vnější svět rozkládá.
J.S.Ze tvého posledního dopisu jsem pochopil, že je to ono o čem nyní mluvíme.
G.Nyní také pochopíš, že celé tvé „tvrdé“ úsilí mělo svůj smysl. Za nejcennější považuji to, že nyní jsi již osvobozen od hnacích sil bytosti. Výhledy ve vývoji jsou nyní mnohem lepší.
J.S.Poznávám také, jak je těžké někomu něco vykládat.
G.Ne, to nejde.
J.S.Když bych o tom s někým otevřeně mluvil, jak to vlastně je, tak ode mne „uteče“.
G.Nyní u tebe půjde o to, jak brzy se tento záchytný bod vyvine na tolik, aby byl živým světem. Jinak by to vedlo k apatii. Ke spáse to není zapotřebí, je to však svůdné. Jako mladý člověk jsem to potřeboval. Když se vyžívá, vede to k poznání a moci. Starý člověk to však již nepotřebuje.
J.S.Někdy mi také bylo hůř, ale už se to zase převrátilo.
G.To je odezva ze staré bytosti, v níž jsou ještě různé stopy z minula, a člověk to pak pociťuje, jako by o něco přišel. Na druhé straně však jasně ví, že něco lepšího našel.
J.S.Nelze to hned pochopit, že taková je skutečnost.
G.Já to vidím jako sestavu skutečností. Z počátku prázdnota a za ní následuje svět zkušeností jiného druhu. Dnes by ses musel moc namáhat abys „padnul“.
LedrováVždyť ty sám jsi se do té práce hrnul naplno.
G.Vždyť také nemá smysl dělat něco napůl. Praktikoval jsem to takto: Když jsem měl nějaké trápení tak jsem se ho vzdal, protože předpisy o józe říkají, že se jogín nemá trápit.
J.S.Dnes mám již zkušenost, jak velkou roli hraje fyzická činnost.
G.Mniši jsou na tom v tomto směru špatně. Když je člověk při mystické snaze fyzicky činný, tendence z bytosti se dostávají lépe na povrch. Například u Romana je to závada, že má mnoho mentální činnosti a málo fyzické práce.
J.S.Míla umí vykládat nauku velmi precisně, ale abstraktně. Zná ale, jak se mají aplikovat vlastní zkušenosti u různých, jiných lidí?
G.Ještě si to nevyzkoušel.

Kdybys po dosažení klidu, resp. stavu bez vlastností, dále nepracoval, vloudila by se ti do tohoto stavu temnota. Jinak řečeno: Kdyby na tomto stupni žák déle podléhal pokušení nepracovat v józe vůbec – pak hned nereaguji. Nechám jeho stagnaci proběhnout a teprve potom mu řeknu že už prohrál.

Například, dr. Va. mi položil otázku, zda je mým žákem. Odpověděl jsem mu : „To záleží na úspěchu ve snaze.“ Je nutno každého ponechat v jeho zkoušce. Projevím pro něho porozumění teprve tenkrát, když již opravdu něčeho dosahuje.

J.S.Čili, každý se zařazuje podle výsledků své mystické práce. Toho jsem si byl vždy vědom.
G.Když nečinnost trvá u někoho příliš dlouho, pak vztahy mezi mnou a jím se končí automaticky. Můj vztah k jednotlivci není nikdy jednoznačný. Mnění se podle snahy.
Mí.Tu „studnici“ lze vždy nalézt, jak říká guru – pohledem do nebe.
G.(k Mí.) Přístup Josefa k těmto vyšším stavům je více jakoby elementární, oproti tvému případu. Když Jos. určitého stavu dosáhne, pak se ho drží houževnatě. U tebe je to záležitost více mentální. Ty každý stav rozlišuješ a zařazuješ podle kvality, jak sám říkáš. Nejdůležitější je, nemít ke stavům vědomí osobní poměr.
Mí.Kdybych všechny své stavy nekontroloval jako džňánajogín rozumem, byly u mne více extatické.
G.Když Jos. u své snahy vydrží, stanou se u něho tyto vyšší stavy trvalými. Řečeno jinak: Když se perla vyloupne, má hodnotu trvalou.
J.S.Myslím, že mám výhodu v tom, že jsem se naučil nacházet oporu dole v těle, v nohou. Z toho čerpám sílu pro další snažení a vytrvalost. Upevňuje se tak u mne jistota v pravost nauky, tvé nauky. K vytrvalosti mne také žene zlá karma lidstva, jak to dnes vidím a zažívám kolem sebe.
G.K odvrácení této zlé prognózy by stačilo, kdyby více lidí znalo a pochopilo nauku. Napsané knihy budou mít jistě svůj vliv. Učeným lidem však mystika nevoní, ale jakmile v ní poznají psychologii pak zaberou. V mých knihách je především psychologie.

Avšak jádro nauky by mělo být přeneseno tradicí. Například, o čem jsem posledně mluvil s Mílou, to nelze dát na papír. To bylo na toto téma.

G.(k Jos.) Když je žák za pokušením jako jsi už ty, a z vnějšího světa mu už pokušení nehrozí, musí vydržet, protože v něm může působit také odpor bytosti samé; třeba ve formě malátnosti. Kdyby se člověk proti malátnosti nevzepřel a nezmobilizoval se, pak to kazí, třeba se to nezdá tradiční. Tak vydrž i při únavě; ta se může opakovat.

Třetí vnor je stav s určitou kvalitou, jak říká Míla, nikoli stupeň soustředění.

J.S.Třetí vnor chápu jako výsledek způsobu života.
G.Je-li třetí vnor jen stavem mysli, pak je to pouhé vytržení.
J.S.Dnes už se mohu kdykoli přímo přesunout do třetího vnoru.
G.Než se to člověk naučí, musí dávat dobrý pozor na kvality aby rozeznal, v jaké kvalitě se právě nachází. Chce to svůj čas, stálý trénink.
J.S.Čím běžněji, přímo z denního života třetí vnor dosahuji, tím je to soustředění jakoby zakalenější, nedokonalé. Alespoň mi to tak připadá.
G.Vždy doporučuji aby člověk bral do vnoru celou bytost i s nečistotami. Čili postup má být takto: Vytrhnout se do čistoty a přibrat k tomu vždy trochu těla.
J.S.Teprve nyní začíná být pro mne jóga velmi zajímavou a definitivně přitažlivou, když jsem přišel na různé nuance a manipulace se stavy ve vlastní bytosti.