Z rozhovorů v březnu 1971:

G.(k J.S.) U tebe jde nyní o to, abys získal větší odstup ode všeho mimo oblast vědomí. Dosud bazíruješ na pocitech. Nezáleží tak na druhu pocitů, ale musíš zvýšit ostražitost, abys o všech pocitech dobře věděl. Zasáhl jsi do abstrakce a do mechaniky pociťování. Začínáš pomalu do té mechaniky vidět. K tomu je dobrá jóga; jde o odporové síly (jako u paní Ledrové), a jóga právě tuto odporovou sílu dává.

Stačí, když člověk udrží celou bytost ve vědomí. Záleží pouze na tom, aby si byl dobře vědom celého těla. Jakmile vznikne v těle porucha, choré místo na sebe upozorní a léčivý prostředek je ten, že do toho místa upoutá pozornost.

JS.Jako velmi zlá věc mi připadá, že při smrti člověk ztratí vědomí a neví, co bude dál.
G.Pak nastoupí karmické dispozice.
.Buddha mluví o čtyřech východiscích konání v okamžiku smrti: když je člověk „dobrý“, může se dostat do pekla, nebo do nebe; když je člověk „zlý“, může se dostat do nebe, nebo do pekla.
G.Ano, stačí 1000 zásluh proti jednomu poklesku a vyskočí-li tento jediný poklesek právě v okamžiku smrti, dostane se člověk do „pekla“. Ovšem souhrn skutků má vliv na poslední myšlenku, a ta právě rozhoduje. Vidím to jako „vlny“. Buď se z ní člověk dostane, nebo se v ní utopí. Ale to má vždy karmický podklad.
JS.Zřejmě dobré karmické dispozice dávají dobré nosné vlny, dávají jistotu.
G.Jistota působí velmi kladně.
JS.Chápu to tak, že uvědomění si všeho, co se děje v těle, rozšiřuje vědomí a podle toho vypadá realizace.
G.Realizace se uskutečňuje postupně – více částečných realizací za sebou. Realizovat by se však mělo v „ideálních podmínkách“ – tj. nikoli ve velkém městě na křižovatce atd. Ovzduší ve velkém městě je jako fyzický jed. Já sám, když jsem realizoval, bylo to v Hradci Králové, jsem se fyzicky přiotrávil. Od té doby jsem zamítal dechová cvičení v našich podmínkách. U nás vůbec nedoporučuji pránajámu. Jogín se může za takových nepříznivých podmínek přiotrávit.
JS.Chci dosáhnout včas – ještě před smrtí.
G.Podmínkou je, aby se člověk chopil dokonale těla, od nohou počínaje. Od toho okamžiku začíná vyhlídka, že nezemře dřív, dokud neuskuteční. Do té chvíle není jistota, že cíle dosáhne v tomto životě.

Pro mladé lidi by bylo obzvlášť výhodné, aby právě toto pochopili. Pak jsou zbaveni trápení, protože si nedělají zbytečné starosti.

Mí.V mystice jde o úplnou proměnu o přepodstatnění bytosti, a to nelze udělat bez dokonalého sebepozorování. Bez pozorování všech složek a tendencí v bytosti to není možné.
G.Ano, sebepozorování směřuje k proměně bytosti. Musí se začít odzdola a končit nahoře. Nikoli obráceně.
JS.Chtěl bych ještě připomenout starého Luštince. Žil větší část života v názorech spiritistických; dá se to u něj ještě zachránit?
G.Je to u něho příliš zakořeněné, zaběhané. Těžko se to dá do pořádku. Musel by být schopen vše dosavadní odložit; teoretické a přečtené včetně. Jen tak by to bylo možné. On je přesvědčen: „Co vím to vím, a nikdo mne nepřesvědčí!“
J.S.Je to s ním těžké, když bazíruje na několika důkazech pravdy.
G.Lidé nemají kriteria, aby pochopili, že to jejich dosavadní není správné.
Vzpomínám si na jednoho mystika z Plzně. Všechny své „stavy“ měl vymyšlené. Říkal mi: „Hadí síla mi lehce vyběhne až na temeno, a abych ji dostal zpátky, vykouřím 10 cigaret.“ Měl jsem jej vyhodit, nebo mlčet? Lidé se dají vychovat těžko.

Naproti tomu jiný případ z Hradce Králové – příslušný farář Ř.

Drážděním jsem jej dostal do „varu“; a on mi vynadal. Řekl jsem mu: „Už je to dobré, už budete umět vynadat každému.“ Příležitost k dobrým skutkům neměl a špatných se nedopouštěl, tak alespoň toto.

Také učně v dílně jsem „vychovával“ aby byli jako draci a čilí. Přesto, že ode mne „z dobrých důvodů“ hodně zkusili, když jsem odcházel z místa, loučili se se slzami.

Jsem rád, že se nyní konečně dostávají na povrch i ta nejprimitivnější řešení co se týče dokonalého sebepozorování. Bylo by to do budoucna velmi dobré a slibné, kdybych na to mohl mít ještě nějaký čas vliv.

Otázka správného sebepozorování byla stálá bolest. Nemohl jsem do toho „zabrousit“ a tvrdě zasáhnout. Nyní je správné sebepozorování na přetřesu znovu. Mohlo by to mít do budoucna dobrý vliv. Vždy jsem upozorňoval na to, že pravý stav zasvěcení nesmí přestat; musí být trvalý.

J.S.Pozoruji, že to je u mne nyní ustálenější. Nízké tendence v bytosti opadávají.
G.Na to mělo vliv pracovní zatížení. Oprava domu, zahrady apod. Zpracovává-li člověk celé tělo, ne jen něco, např. jen pohlavní sílu, nemůže nastat blud. Vezme-li do vědomí celou bytost tuhou kázní, bytost se promění a na vyšším stupni nemůže pak dojít k roztržce ducha a těla.

Při prudké snaze by mohl zůstat jemný blud, který se časově protahuje a pak by se již nedal odstranit, protože by dostal formu přesvědčení. Naproti tomu, co člověk obdrží zrozením, to se odstranit dá. Jako guru nesmím zasáhnout do žákovy iniciativy; to je mé vedení nauky.

J.S.Jsem houževnatý a hledám svou cestu.

Ještě něco k mé situaci doma. Musím to vyřešit se strážkyní Prahu – myslím tím manželku.

G.Nevím, zda to stojí za námahu. Takovýmto lidem bych chtěl říci: „Tento postoj vede k šílenství a s tím nechci mít nic společného.“
J.S.Například manželka mi vyčítá, že nedovolím, aby k nám chodili světští lidé, ani příbuzní; že jsem dříve takový nebyl. Vysvětluji ji, že jsem „mnich“ a jako voda teče potokem, tak se měním a že nejsem tentýž, jaký jsem byl v minulém okamžiku.
Mí.Souhlasím s tím také, ale mnoho se do toho neplést. Nátlak, aby se jí rozjasnilo v hlavě, nelze dělat.
G.Já jsem se od Anduliny izoloval. Nátlak jsem si nemohl dovolit.
J.S.Manželka mi v ledasčem předkládá citáty z bible. Mohu jí však její tvrzení lehce vyvrátit jinými citáty z téže bible.
G.Naproti tomu Radim ustoupil manželce na celé čáře, ve všem, a pak si myslí, že v jeho manželství je harmonie.
J.S.Mluvil jsem s ním v době, kdy měl synka v nemocnici; řekl jsem si pro sebe – hraje komedii.
G.Radim se v dítěti vidí, jako většina otců, ale nerozumí mu. Vyměňují si s dítětem napětí; čili, vzájemně se vysávají. Otec svou neuspořádanou energií dítě vlastně ničí.
Mí.Jednou nám Radim asi řekne. Já jsem zplodil genia – co vy jste proti mně.
G.V obdobných situacích jsem říkal: „Všechny děti a také ovšem všichni psi, jsou „zázrační“ – jsou-li to ti naši.
J.S.Je to u druhých, řekl bych, bezbarvost jednání. Není v tom jistota, ani naděje, pozměnit svůj postoj k lepšímu.

Také se mi zdálo o Ladislavovi. Něco nakupoval a já jsem mu říkal: “Tys umřel, proč se nehlásíš?“ „Brzy přijdu“, řekl mi. Připadlo mi na mysl něco jako „posel smrti“.

G.Je možné, že se „tam někde“ plete. To, co nevidíme, stejně pokračuje po svém, jenže o tom nevíme. Duchy nevidíme, ale dění s nimi se odehrává stále.

Například ze svých zkušeností si vzpomínám , jak se mi u nás na pavlači objevil čert. Po osm dní jsem cítil síru, ale ve svém pokoji jsem měl čisto. Při intenzivní práci se takovýmto zkušenostem nebylo možno vyhnout. Ale strach – to jsem naprosto neměl. Kdybych se čerta bál, bylo by to zlé. Lidé však mají strach o své bytí, ale o své vyšší bytí, o to se nestarají vůbec.

Mí.Chtěl bych připomenout Meyrinkovy zkušenosti (Golem, Anděl západního okna atd.)
G.Já jsem však všechny symboly ze sebe násilně vykořenil. Bylo by to hrozné všechno vědět a vidět v symbolech.

Jsem opravdu asketa, protože jsem zcela vyhladil reflexní myšlení. Skutečně jsem zastavil veškerou duševní činnost. Má to ten dopad, že nosím „zlaté brnění“. V nebi na mne dají, respektují mne. Kdybych měl důvod někoho pochválit, hned to tam „zaznamenají“. Když se u někoho uskuteční nějaká etapa, pak jim připomenu, aby to nezapomněli zaznamenat. Rád bych někomu pomohl, ale když se jedná o nějaké „talenty“ – to pak nejde zastávat se takového jedince.

Mystický svět se opravdu nekryje s tímto světem. Musím dávat bedlivý pozor, když o tom mluvím, abych mluvil jen to, co se pak opravdu potvrdí jako skutečnost, která se zde (na zemi) stane. Mluvím o tom jen proto, aby se vědělo, jaké skutečnosti z toho všeho pro mne vznikly a co se při těch kterých okolnostech nebo zkušenostech má dělat; jak se má člověk zachovat, jak má rozlišovat.

K současné mé situaci mohu říci, že žiji v křesle vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Mám stálé napětí v hlavě a to se od hlavy šíří. Zaznamenávám strašný neklid v celém těle, ale nechci povolit. Mysl není v pohybu; jinak to nelze dělat. Napětí se rozvíjí od určité hranice k určité hranici, a to vede k tomu, aby v celém těle napětí vzrůstalo nesmírně. Stav je však výborný – co na těle záleží? Soustředění trvá bez nejmenší námahy trvale. Říkám to proto, že tato koncentrace má svůj význam.