Pokračování jiného rozhovoru

Pa:Člověk má prý v sobě všechny sféry zahrazeny hradbou myšlenek.
K:Proto je nutno vytvořit předpoklady, aby se duševnost rozvinula přes hranice pouhého myšlení. Člověk má svůj vlastní vytvořený svět a všechno zařazuje do tohoto subjektivního světa a nenamáhá se, aby za něčím šel ven, jinak řečeno: člověk musí překlenout subjektivní regály svého vytvořeného světa.
M:Dosahuje toho člověk myšlením nebo kázní sám, nebo zvenčí?
K:K tomu slouží jóga rozlišování. Stále se eliminuje subjektivní svět, hranice úzkého obzoru se odstraňují a postupuje se ze sféry do sféry. Bezpečně se dá eliminovat postupně všechno, až nakonec zbude jen vědomí. "...je něco nestvořeného, nevzniklého, neprojeveného..., kdyby toho nebylo, nestálo by za to... atd."
M:A co např. Ghose, jeho zkušenosti z tohoto hlediska?
K:Ten si postavil Božství jako něco mimo sebe. Tím si již utvořil klec.
M:Zůstal vlastně v rámci hradeb Božství.
K:Naproti tomu Rámakršna tomu rozuměl přesně. Vyjadřoval se takto: "Než se narodí Božství, musí zemřít lidství, a i božství musí zemřít, aby se narodilo Svrchované." Já raději používám termínu: "Už není jiné poznatelné země."
 - Je tudíž nutné propracovat se k pochopení mechaniky procesů (v bytosti), aby se jedna klec nezaměnila za klec druhou. Má to totiž svůj báječný smysl. Předmět může být prázdnota nebo plnost. Nutno se propracovat k nějaké základně, která se nedá vůbec měnit, nejlépe k prázdnotě.
Pa:To už sám jogín ví a pozná, jak pracovat?
K:Teprve tenkrát, když pochopí mechaniku procesů, jak jsem řekl, když si nevytvoří žádnou názorovou klec. K tomu se musí dostat každý sám. Nejsprávnější postup k tomu je tento: eliminovat všechno. Zpočátku se ovšem musí naprosto dodržovat mravní příkazy. Potom i lepší vzněty nutno vylučovat, i ty vyšší a vyšší až ke hranici, kdy se další vyloučit už nedá, až se pochopí to Svrchované.
Ro:Analýza všeho, to je vlastně už také metoda vylučování; i džňánajogínové se tak vyvíjejí.
K:U džňánajogína zůstane pozorovatel jako jedna realita
Člověk má vlastně povinnost vytvářet v sobě stále lepší a lepší atmosféru, která se pak indukuje ve druhých. Když to tak nedělá, pak absorbuje atmosféru, kterou vytvářejí druzí a této pak postupně propadá.
M:Ale nebezpečí promítání dobrého stavu do okolí je velké. Člověku se může zdát neobjektivně vnější svět lepší, než odpovídá skutečnosti
K: S tím zaměřením musí pracovat, aby si byl vědom, že svět je zrcadlem (obrazem) jeho vlastního stavu, aby nepodlehl žádnému pokušení a aby zůstal vždy zcela objektivní.
Pvá:I když prožívám dobré stavy, stejně mě svět neláká, nevidím ho podle svého dobrého stavu.
K:U staršího člověka toto nebezpečí není. U staršího druzí jsou "nikdo", kdežto pro mladého každý druhý je "někdo".
Mil:Mám kolem sebe v zaměstnání špatnou atmosféru.
K:S tím musíte bojovat, musíte si vědět rady jak na to, abyste nepodléhala tlakům okolí, a tuto práci musíte udělat sama. Každý musí s něčím bojovat.
M:K snazšímu pochopení je nutno se na tuto práci dívat z hlediska karmy. Buddhismus ji porovnává s "vypuštěným šípem", který byl-li vystřelený, musí doletět. Máme však možnost - způsobem života a pochopením, že se musí dodržovat mravní příkazy - vystřelovat od nynějška jen ty dobré šípy, případně později vůbec žádné.
K:Čili u každého musí karma doznít. Až na stupni mimo sansáro již karma nefunguje. Je mnoho možností na Cestě a nutno se v nich vyznat. Vytržením není bytost ještě zachráněna, jestliže v ní zůstaly ještě nějaké sklony, vášně, pudy, tendence
Když dobré tendence, dobré nosné vlny zasáhnou až do hlubin bytosti, pak už mohou člověka samy donést přes poslední úsek vývoje ke konečnému řešení. Dosažený výsledek v duchovním vývoji nutno chránit. Rozum, všechny duševní schopnosti i všechny sklony jsou ovlivňovány tendencemi z hloubi bytosti, které strhují zpět. Je nutno chápat, že člověk je nějak napojen na všechny ostatní bytosti.
M:Ani mně ještě donedávna nebylo zcela jasné toto napojení bytosti na všechny ostatní, na celý svět (bódhisattvický duch).
K:O tvém dřívějším postoji jsem věděl příliš dobře, a proto jsem tenkrát byl proti tobě, příliš dlouho jsi měl zájem o vlastní osobu. Po dlouhý čas jsi chtěl osvobození jen pro sebe. Když je člověk ženatý, je napojení na svět snadnější
V prostředí, v němž jsem žil v Hradci Králové, jsem mezi primitivními děvčaty poznal Andulinu. V ní však bylo Světlo a byla jedinou, jež by přicházela v úvahu. Když se mi dostala blíž k tělu, poznal jsem ze svého hlediska ty hrůzy. Nutil jsem ji ze všech sil, aby mi řekla, že mě nemá ráda, že mě nechce, ale nepodařilo se mi to na ní vynutit, a proto jsem se oženil. To jsem během celé této doby věděl, jak to všechno v budoucnu bude, že Andulina jako světský člověk mi umožní kontakty se světem. V nebi mi řekli: "Chceš-li dát Nauku světu, musíš se oženit." Věděl jsem, že ona bude tím "mostem".
M:Je takovýto most přes ženu to nejlepší?
K:Ve svém případě sis měl říct: Vím víc než ti druzí. Neměl ses podceňovat po tak dlouhou dobu. Já jsem měl jen Boha, kterého nikdo nevidí, ale ty jsi měl mne a mohlo to probíhat stejně. Dlouho jsi odpočíval. Zde se jasně oddělují Pratjékabuddhové od Buddhy - a mezi nimi je stav Bódhisattvy
Sám ses Romane zmiňoval, jaké máš v tomto bodě těžkosti. Měl jsi se tenkrát, když to bylo aktuální, včas sklonit a zeptat se mě, jak se to dělá... Máš přece Martu a tak, jak je, máš nejlepší předpoklad to na sebe "navěsit" - čili vyřešit souvztažnost ke světu, celému lidstvu.
M:Jak by ses byl zařídil, kdyby tě Andulina nechala?
K:Zavedl bych se na magii. Pomocí představy světa, která by musela být tak dokonalá, že by se stala "vnějším světem", by se daly přenést zkušenosti přímo, bez "mostu - ženy". Stačilo by mít jen dostatek času. Protože jsem však již tenkrát byl vyřízen fyzickými útrapami, nestačil by čas mého života a já potřeboval, aby v tom někdo pokračoval. Potřeboval jsem mít poslední zkušenost, jak se navazují kontakty se světem. Přes magii by to mohlo být účinnější, avšak celkový výsledek by nemusel být lepší
Zkušenosti ze styku s vyššími bytostmi jsem tenkrát již měl (Merkurian, různé světelné bytosti i bohové), ale já jsem to chtěl vidět zde na Zemi. Zatím, co se toto vše stupňovalo, stupňovalo se také mé odcizení od světa a já jsem příliš dobře věděl, že bych se dopustil těžkého hříchu, kdybych světu nauku neodevzdal, když jsem ji přijal
Dr. Hrabussay jednou řekla: Jsou buddhové, kteří žáky nemají, a jsou buddhové, kteří žáky mají. Ti, co žáky mají, jsou cennější. Protože vztah k ženě u mě také již přestával, chtěl jsem to zachránit. Spěchal jsem, abych se oženil, chtěl jsem tak splnit příkaz a získané poznání odevzdat světu. Chtěl jsem v tom mít trochu lidského tepla, aby to nebylo jako u vás (tj. Romana a Marty).
Má nejlepší léta byla v roce 1927/28, ale já jsem tuto pohodu vědomě zrušil, abych mohl s naukou ven. Dodnes jsem nepovažoval dobu za tak zralou, abych o tomto soukromém úseku svého života otevřeně mluvil, ale nyní vím, že když to ty, Mílo, chápeš, tak to mohu vyslovit. Jarka Joneš si to pamatoval dobře, když jsem mu předem popisoval, jaký budu mít život, až se ožením, a položil mi otázku: "Tak proč ses ženil?" Samozřejmě jsem mu pravou příčinu, vlastně jedno z tajemství, neprozradil.
M:Co jsi chtěl od Joneše a Šťáska?
K:S Jonešem jsem měl jasný plán. To bylo v Novém Hradci Králové. Věnoval bych se energické józe, tj. magicky bych Joneše infikoval svými silami a sám bych se světu vůbec nevystavoval. Slíbil jsem mu, že by se měl výborně. Bál se mě však, protože už byl rozhodnut, že se ožení. Když tento problém s mým plánem byl nejživější (v roce 1928), tak se mně vyhnul. Šťáskovi jsem dal stejný návrh (v roce 1930). Řekl jsem mu, že bych chtěl dělat "nějakou práci" a on že by zprostředkoval kontakty se světem. Měl však již také v úmyslu se oženit a mimo to chtěl vyniknout sám, ne být podřízen a být "nástrojem" druhému. To neodpovídalo jeho povaze. U toho zůstal dosud, třebaže mu mnohé v životě nevyšlo. Věděl jsem, že třetí možnost pro mne už nebude (Ledrová byla vdána a se třemi dětmi). Příliš dobře jsem si byl vědom, že s Andulou to bude s obtížemi, ale přijal jsem to jako nezbytný úkol, abych mohl splnit svou povinnost a odevzdat přijatou Nauku světu