Rozhovor později

Ma:Chtěla bych se vrátit k Romanovi, stále na něho myslím.
K:Měl jsem ho před očima trvale. Ještě jsem ho včas zachytil při jeho nesprávném vztahu k Martě. On se ovšem zachoval nesprávně v tom, že v tu dobu se přede mnou uzavřel. Co jsem mohl dělat. Například přes Sekerákovy jsem mu poslal dopis. On jej vůbec nečetl, jen se jich zeptal, zda je v něm něco podstatného, a zatím bylo podstatné všechno, slovo od slova.
M:A jak by to s ním dopadlo karmicky, kdyby odpadl?
K:Padl by za všechny, jako Glyndon v "Zanonim". Byl by z něho docela prokletý člověk. Takový skončí většinou na úrovni bhutů... Proto se s ním tolik zabývám
Když někdo usiluje o zasvěcení a proniká před ostatní, pak současně za ně bere zodpovědnost. V tom vlastně Roman zklamal - zradil. Dobře pamatuji, jak to bylo s Eugenem. Když "padl", došel až na hranici. Věděl jsem tenkrát, že se vrátí, ale už ne jako "důstojník", ale jako "řadový voják". Kdyby Roman zklamal úplně, nechtěl bych mít takové prokletí na sobě. Všechny myslitelné tresty by byly ničím proti takovému prokletí. Ty k člověku prorážejí přes jeho zaslepenost. Pak by neudělal jediný čin, který by nenesl prokletí
Při zasvěcování je jedno možné: zasvěcovaný přijme mravní kázeň - proráží vpřed a pak záleží jen na něm, jak dopadne konec boje. Kdyby se Roman pevně držel mravních příkazů, pak ten boj vyhraje.
M:Aby mohl pokračovat v dalším postupu...
K:Když tuto situaci posuzuji celkově, znechucuje mi to práci s lidmi. Lidé prostě nerozumějí, jsou zaslepeni svými nedostatečnostmi.
M:Já také čím dál více kladu důraz na dodržování mravních předpisů.
K:Roman by to vyhrál docela snadno, jen kdyby zůstal vůči mně otevřený, zcela upřímný. Radu, jak pronikat dopředu, to přijal, ale ne jak má postupovat dál, to odmítá. Jde jen o rozlišování kvalit a při pochopení to vede přímo ke světlu. Metodicky to provedl dostatečně, ale v pozadí zůstalo skryté sobectví. Nechápe plně mravní ohledy, a ani se o to nesnaží. Neporozuměl tomu, proč Marta přišla do jeho života. Bylo to proto, aby bylo odhaleno a vyšlo na povrch jeho zakořeněné sobectví. Marta pro něho byla symbolem všech ostatních lidí. Bez kontaktu s lidmi neexistují kvality dobré nebo špatné. Nakonec stejně bere z lidské společnosti pro sebe výhody a potřeby pro život, a proto musí pochopit, že nesmí zůstat dlužníkem. A přijímá přece ode všech lidí. V buddhismu se říká, že když si mniši vyžebrali potravu, jsou povinni pracovat pro dobro všech lidí. Avšak tuto povinnost člověk nerad přijímá. Zachytil jsem Romana v době, když začal dělat odosobňování. Především s Martou měl jednat jinak. Jeho poměr k ženám jsem zjistil, když při jednom loučení podal Martě ruku, a sám se otočil úplně stranou. To je přeci nežádoucí postoj. Z toho je vidět, že nemůže pochopit, jakou má odpovědnost. "Jsem malý a slabý", to je jeho postoj a názor na sebe. Protože pronikl všemi koncentracemi a vnitřně všemu rozumí, padá na něho automaticky zodpovědnost, ale on ji neuznává. To by platilo pro každého. Pronikne-li koncentracemi vpřed, bere na sebe zodpovědnost. Proto není myslitelné, aby tuto odpovědnost neuznal, nemá-li ztroskotat
Toto je celý Romanův problém. Jeho sklon k pohodlí způsobuje, že nechce převzít zodpovědnost. Zatím se jí bojí. Jeho skryté sobectví mu to zjednodušuje tak, že je přesvědčen, že vinni jsou ti ostatní, nikoli on sám