Pokračování rozhovoru za přítomnosti Květoslava z 22. dubna 1972

K:Ve spisech se mluví, že mysl má být soustředěna. Já jsem mobilizoval základnu vědomí někde v těle. Když je člověk málo bdělý, pak základna vědomí v těle je nízko. Při zvýšené bdělosti se základna vědomí v těle zvedne.
M:Protože život je zmechanizovaný, vědomí pokračuje v setrvačnosti na určitém stupni útlumu. Tomuto útlumu se musí zabraňovat mobilizací energie, bdělostí.
K:Kdo se dobře mobilizuje, poznává, že je to příjemný stav. Pak už získává hnací síly.
Vi:Takový příjemný stav jsem již prožil.
M:Ten váš stav je trochu jiný, totiž stav energie pociťovaný jako určitá spokojenost. Když byste se dobře a stále pozoroval, pak správně rozeznáte "nyní zažívám stav mobilizované energie".
K:Já jsem to řešíval takto: když mi začalo být dobře z dobrých stavů - zdál se mi svět pěkný. Řekl jsem si: svět se přeci nezměnil a zůstal jsem dále a stále u odříkání.
M:Stav mobilizace by se měl udržovat stále, bez ohledu na to, zda je člověk v dobrém či ve špatném stavu.
K:Mobilizace by měla být stále sledována, je-li dobrá. To je ovšem práce. Výsledky jsou však velmi vratké, a tak se raději o ně nestarat.
M:Dlouhé setrvávání v dobrém stavu by vedlo ke sklouzávání dolů. Čili "lebeděním" si v dobrých stavech, aniž byste vyvíjel bdělost, šel byste dolů.
K:Je-li mobilizace správně prováděna, pak se dobrý stav udrží sám sebou.
M:Ano, mobilizací dosáhnete upevnění dobrých stavů.
K:K upevnění dobrých stavů se mají používat všechny vhodné prostředky. Ale pozor! Člověk musí dbát na to, aby nenabral zvenčí "jedy", tj. takové dojmy, které by porušily citovou hladinu. Já jsem v poslední fázi svého úsilí neměl žádné dojmy. Řekl jsem si jednoduše: to chce činnost a šel jsem na chvíli na korzo, "nabral" jsem si světské dojmy, ale jen tolik, abych je zvládl, a znovu jsem se doma soustřeďoval.
M:Dokázal jsi použít rozprouděné energie k postupu duchovnímu. Člověk musí podle svého věku, tj. podle možností s ohledem na věk a zdravotní stav, stále budit aktivitu. U staršího člověka především mentálně, v mysli, a to vědomě. Tak, aby čilost vědomí a bdělost převažovaly.
K:Mladý člověk musí budit energii fyzickou prací. Když člověk stárne, musí přejít spíše z fyzické na duševní činnost, až soustředění přejde v bdělost
(k Viktorovi) Když je nehybnost, v tomto vašem případě spíše únava odpovídající fyzickému věku než lenosti, nepřekonatelná, chce to třeba se projít a být přitom bdělý sebepozorováním. Tím člověk ožije a bdělost se dostaví.
Jos:Já jsem se v takovém případě zavedl na pozice. Když bych před spaním necvičil v pozici, pak bych neusnul v dobrém stavu.
Vi:Snažím se usínat v duševní relaxaci.
K:U vás je vhodnější a žádoucí snahu stále měnit. Překonat sám sebe je stejně obtížné, ať je to v mládí nebo ve stáří. Starší má sice vlastních problémů méně, ale také již méně sil a energie k překonání sebe.
M:Bdělost by se měla vystupňovat natolik, aby se člověk cítil schopen zaběhnout "stovku" za jedenáct vteřin.
K:Do žádoucího světského klidu lze přejít nikoli z tamasu, ale z intenzivní čilosti, řekl bych z "varu nadšení".
M:Že v některých případech tělesná choroba nedopřeje přemoci zemdlelost, to je něco jiného.
Vi:Ale kázeň dodržuji.
K:Buddhistické poučky, tak jak jsou formulovány, nevedou nikdy k fyzické čilosti. Chce to proto násilně určitým zjasněným vědomím prohnat celé tělo.
M:Je žádoucí dosáhnout mobilizace všech sil.
Vi:Rozumím tomu tak: zmobilizovat v sobě energii a tou přemáhat únavu.
M:Já navzdory svému zdravotnímu stavu se snažím být plně vědomě činný tělesně, třeba rychlou chůzí.
K:Když si člověk pomáhá jen léky, bez záměrné a plně vědomé mobilizace fyzických sil, pak duchovní síly nepoužívá a pak stejně degeneruje. Mně se v mém okolí stále radí: Odpočívej, šetři se, neunavuj se! Ale kdybych se nesnažil být činný, pak bych ulehl definitivně.
M:Kdybych nebyl pohyblivý, pak duchovní síly by se začaly omezovat, čili jinak řečeno, přes svůj špatný zdravotní stav, musím provádět mobilizaci fyzických sil.
Vi:V noci se dostanu do dobrého stavu, vím, že v něm mám setrvat, ale jak?
K:Když soustředění trvá příliš dlouho, má se rozbít a začít znovu. Přitom má probíhat to, že se člověk v dobrých stavech jakoby vykoupe. Když to ztuhne, musí se začít znovu a tak to stále opakovat. Jedná se totiž o nacvičení vstupu do dobrých stavů a o stálou bdělost.
Při koupání se v dobrém stavu se zostřuje vědomí a pozornost zbystřuje, výsledkem je, že se všechno jakoby rozsvětluje. Pokud to působí dobře, může se v tomto stavu setrvávat dále; kdyby to člověka unavovalo, pak by to dostalo jinou vlastnost. Při únavě totiž mysl jako by tupla, v tom případě se řečené úsilí má přerušit a po chvíli usilovat znovu. Asi tak, jako to dělal Míla. Raději dvacetkrát po jedné minutě, než jednou a dlouho. Když se to takto naučíte, účelu bude dosaženo; budete umět vstupovat do dobrých stavů, opakováním popsané činnosti se dosáhne "vymývání". Toto je pro vás nyní důležité: umět vstupovat do dobrých stavů.
Vi:Rozumím-li dobře, tedy vyrovnávat dojmy z činnosti, ať špatné nebo dobré. Relaxace je něco jiného.
K:Před spaním relaxaci ano, ale jen tak dalece, jako když se tělo houpe na vlnách. Ne předčasně usínat
Kdybychom dnešní poučení pro vás shrnuli, pak takto: tělo se musí v dobrých stavech vykoupat, čili v dobrých stavech setrvejte, neutíkejte z nich. Dobrý stav rozjasňuje mysl, zbystřuje pozornost. Z toho pak přejděte na vymývání