Pokračování rozhovoru bez Květoslava

Vi:Často se mi stává, že se nemohu náladou dostat nahoru.
M:Pomozte si jakoby usměvavou lehkostí, v představě se do lehkosti vnuťte, nebo vzpomínkou na dobrý stav, již prožitý, jej chtějte obnovit, znovu prožít.
Vi:Dělal jsem to trochu násilně, ale výsledek: jakoby mi tvrdnul mozek.
M:V tom případě se snažte se cítit jakoby lehký - s úsměvem a pocitem světla se do lehkosti vnucujte. Nutno neustále zápasit. Kerning napsal pojednání "Přílivy a odlivy", tím myslil něco obdobného; nebo sám Rámakršna řekl, že "někdy se člověk marně namáhá."
Vi:Květoslav jednou řekl, že "krize jsou někdy lepší než dobré stavy."
M:Ano, když je tu střetnutí dvou tlaků - snaha vzhůru a odpor bytosti - pak se bytost bouří, nastane krize a přemožení těchto krizí to je realizace toho žádoucího stavu. Jinak řečeno: pobyt nahoře, v nebeských stavech, se prodlužuje, a vracení se dolů zkracuje. Vcelku trvá dlouho, než se člověk "nahoře zabydlí". - Řekněte mi něco o tom, když se cítíte v dobrém stavu.
Vi:Veškeré starosti navenek jakoby odpadnou, vše se zdá slunečné. Připadá mi to, jako bych na chvíli vystrčil hlavu nad mraky, ale nezdá se mi to pevné, je to spíše "namyšlený dobrý stav", nijak trvalý. Pak se zase obírám vnějšími věcmi (v mysli).
M:To všechno by nevadilo. Toto použijte jako odrazový můstek k dosahování dalšího, lepšího stavu. Možnosti jsou různé. Hlídejte dobře, aby to nebyl stav, v němž by byla tupost - musí v něm být radostnost a ta vylučuje tamasické prvky. Odrazovým můstkem však nesmí být smyslové vyžívání po dobrém obědě.
Vi:Když se mi podaří vylepšit dobrý stav, mám ho sdělovat tělu. Stačí na povrch těla?
M:Stačí, ale musíte k tomu přidat to, že si stále uvědomujete (buddhisticky): Je tu tělo. Jen při velmi dobrém stavu už můžete vědomím trochu dovnitř, do těla. Jinak jít vědomím do těla jakoby ze všech stran, jaksi od povrchu ohmatávat, a tak postupně zahrnout tělo do vědomí.
Vi:Když jsem v pozici a uvědomuji si nohy, mám v nich pocit horka, i když nejsem zrovna v dobrém stavu.
M:Věnujete-li náležitou pozornost některé části těla, musíte ji výrazně pociťovat. Ale není dobré soustřeďovat se na pociťování vibrací. Člověk si uvědomuje kvality, které pochopil, takže to city nezmítá. Cit tím směrem "hoří" a mysl si to pak uvědomí (soustřeďování se na kvality). Tělo se jakoby zmenšuje, ale vědomí je přitom extenzivní