Několik pokynů k situaci Viktory

Vi:Snažím se dělat relaxaci, jak jsme o ní posledně hovořili. Nevím, zda to dělám dobře; vím, že má být v hlavě čisto, že mám každé napětí likvidovat.
K:Úsilím, vůlí si vytvoříte dobrý stav. Pak teprve relaxaci. Chytíte se tohoto dobrého stavu a zbavujete se napětí. Když se uvolníte v lepším stavu, pak dobrý stav zůstane.
M:Přílišná intenzita by trochu ten dobrý stav zatemnila. Začíná se od mysli a pocitů; teprve potom se toho má účastnit také tělo - nikoli obráceně. Kdybyste relaxoval nejdříve tělo, to by ten dobrý stav vyprchal.
K:Mysl se nesmí nořit do normálního lidského stavu.
M:Mysl se má ztotožňovat s dobrým stavem, ale bez napětí.
K:Musíte hlídat dobrý stav, ne hlídat tělo. Pak ten dobrý stav, když zde již po radostné relaxaci není napětí, se rozlévá po těle.
M:Pocitové stavy jsou důležitější než vizuální. Relaxace, o níž nyní mluvíme, není uvolnění tělesné, svalové.
K:Při správném postupu byste si měl uvědomovat tělo teprve tehdy, až když se dobrý stav rozlije do celého těla
U vás stačí už to zlepšení celkového stavu, který se u vás dá již zaznamenat. Zintenzivňování má své meze. Nesmí se úsilí přeexponovat. Důležitá je náplň těla.
Vi:Tělo se mi zdá někdy tíživé.
M:Tíhy se zbavíte nejlépe pohybem.
K:Při přílišné činnosti se rozvibruje tělo. To se zase musí uvést do pořádku.
M:Vám se do dobrého stavu míchají ještě světské věci. Proto se vám dosahovaný dobrý stav nezdá ještě tak blažený.
K:V tomto vašem stavu již lze vidět více jasu, pak je to lepší než blaženost. Při zakalení dobrého stavu dělejte abstraktnější koncentraci, totiž pomocí mysli. Relaxací odpadne napětí a teprve pak se dobrý stav sděluje tělu.
Vi:Ve dne je to obtížnější, to dělám po "troškách".
K:Ale kvalitativně je to stejné. - U mě den působí jaksi rušivěji.
M:Já jsem při malátnosti vždy otevřel oči.
Vi:Často se při koncentraci značně potím.
K:Kdybyste se při cvičení zaměřoval do trupu, pak by pozornost do této oblasti mohla vyvolávat vzrušení nervové. Nepřirozeně se můžete potit proto, poněvadž koncentrace je také námaha. I námaha myšlením může mít za následek zpocení.
Vi:Snažím se také nepřipouštět v sobě žádné dojmy. Když se "dívám do nohou", pak na mě dojmy nepůsobí.
K:Ano, tím se dojmy oslabují. Já jsem se věnoval vjemům zrakovým. Chtěl jsem být soustředěn a současně si uvědomovat všechno zevní. Nakonec jsem to střídal: "chytání" sebe v nitru a uvědomování si všeho vnějšího. Čili jak je kdesi napsáno: "Máš být soustředěn - a nemáš být soustředěn." To je vlastně stálá bdělost.
Vi:Rozumím, mám vnímat vnitřní i zevní.
K:Nevycházet však ze sebe; to až v posledních fázích.
M:Snad by pro Viktoru platila "živá radostnost".
K:Jas ve stavu, který Viktora dosahuje, je víc, protože ten jas již v sobě optimismus obsahuje. Studený nebyl "postižen" blaženostmi. Tím, že dobře rozlišoval ten dobrý stav plný jasu od stavů blažených, opravdu něčeho hodnotného dosáhl.
Vi:Co relaxace při práci?
K:Člověk se má stále cítit dobře, tj. i při práci