Pokračování rozhovoru

K:Jak je to pěkné, když takto můžeme spolu hovořit - mysl už neruší, mysl je zastavena.
M:Analytické sebepozorování je bezprostřední stav mysli a nakonec i to musí zaniknout.
K:Kdybych v rozhodnou chvíli, než odejdu, neodložil vědění, tak bych to vlastně zkazil.
M:Já myslím na momentální pozorování stavu. Než vstoupíš do stavu vyššího, víš přesně, jak to provést, a to je pravé vědění.
K:Není to jinak ani možné. Usilující musí mít kontrolu nad každým svým stavem. Toto je dobře znát, hovořili jsme již o tom - a to jako o vědění.
M:Rozumím. Nežli do toho kterého stavu vstoupíš, provádíš to jako vědění.
K:Jestliže je něco, co jsem ještě nerozuzlil, pak to je toto: zanechat zde po sobě Nauku naprosto čistou. Stále více se kloním k tomu, odejít do samoty, zcela se izolovat.
M:Tím, že člověk má tělo, musí zde nějakou činnost vykonávat, musí být činný.
K:Já jsem již za touto nutností. Kdyby však začátečníci nevykazovali činnost, pak by to bylo sobectví. Kdyby lidé nekonali spásné, dobré skutky, pak by dělali jen neplechu, ani by o tom nevěděli. Mám mnoho zkušeností, jak čelit Márovu působení. Pro běžné mystiky však není Máro k rozeznání od Brahmy.
M:Podle čeho Ho poznáš, když umí vyvolat jak pekelný stav, tak i blaženost?
K:Ano, Máro tu schopnost má, vyvolat v bytosti nebeský stav. Já Ho poznám jedině pomocí čichu.
M:Všechny světy od Brahmova nebe včetně až po nejnižší pekla jsou v Márově moci.
K:Ano, s tím mám své zkušenosti. Pokud se Máro nejeví jako zářící, lze Ho dosti snadno poznat. Když se však objeví třeba v samém Brahmovi, to už je na pováženou Ho identifikovat. Vyvolat ve druhém nebeské stavy, to je podle mě malé umění. Vzpomínám si na tvrzení jednoho z mystiků, který v době, když byl Brunton v Praze, se vyjádřil: "Když přijde Brunton do Prahy, lidé upadnou do transu a stanou se jeho ctiteli, mají ho za svatého." - Já to kvalifikuji jako hysterii u lidí.
M:A co je vlastně svatost? Je to také jen pocitový stav.
K:Lidé pletou všechno dohromady. Myslí si bláhově, že jedním "soustředěním" dosáhnou svatosti, moci a nesmrtelnosti. Nějaké cvičení k tomu rozhodně nestačí.
M:Lidé nevědí, co svatost je. Na základě spásného způsobu života možno prožívat takové pocitové stavy, které lze označit za svatost. Je to vlastně prožitkový stav, který se dá poznat při dobré analýze.
K:Vykoupení nelze dosáhnout jinak, než vzdáním se světa - pak je člověk svatý.
M:Do takové mravnosti patří povznesení, a to povznesení mysli i pocitové povznesení nad svět.
K:Je zřejmé, že to nemůže být pozemský stav mysli