Rozhovor mezi Květoslavem a Mílou

M:Posledně (22. 11. 1971) jsme mluvili o tom, že není přípustné osvobodit se bez ohledu na ostatní a že schopnost vytvořit podmínky k zachování této nauky, resp. schopnost dohovořit se o všech věcech nauky v Tibetu zmizela, nebo zmizí. Mohl bys blíže vysvětlit to, že nauka z Tibetu zmizí?
K:Chtěl jsem tím říci, že nauka v Tibetu, na rozdíl od starých škol, se již nežije, nýbrž se o ní jen filozofuje. Došlo tam k rozdělení způsobu života a naukové filozofie. Pravá Nauka nesmí být od života odtržena, nýbrž musí být prožívána. Nauka musí být sám život, čili jak vždy říkám: musí to být správný způsob života. Jakmile se nauka nežije, pak se o ní jen filozofuje a povídá. Prakticky žitá nauka je guruem každému "šitá na tělo".
M:Je to přece pochopitelné, že chci-li si něco ověřit, že se dívám do bytosti, nikoli do teorie. Aby se zabránilo zastavení na vysokých stupních mystické Cesty, je nutno stále a stále pozorněji se nořit myslí a vědomím ve svou vlastní bytost.
K:Amplituda uvědomování se sníží na minimum, a tak se umožní, že je při návratu z nejvyššího stavu ponecháno jako vzpomínka to pochopení, že není vyššího stavu. Člověk sestoupí až do základu své bytosti, až někam na úroveň atavismů s dobře uschopnělým uvědoměním, s vytříbenou rozlišovací schopností a nepřetržitou analýzou. Zosobnělým vědomím lze se přiblížit až k absolutnu a identifikovat je.
M:Když by jogín nepoužíval analytického uvědomování, ztratí možnost vrátit se do fyzičnosti; ze stavu "zrušení uvědomování" by se již nevrátil...
K:A pak je z toho, jak říkám "zimní spánek", a to platí i o těch jogínech, kteří jsou obdivováni za to, že dlí stále v samádhi.
M:Nesmí být nic mimo kontrolu. Z toho vyplývá, že vrchol bdělosti je vlastně nejvyšší stav.
K:Lepší je raději ztratit blažené stavy, ale mít neustálou kontrolu nad stavem nejvyšším. Blaženosti se používá jen k tomu, aby se vyčistilo nebe, ale bdělost především považuji za mnohem důležitější.
M:Já jsem pochopil to Sáriputtovo: "Právě proto, že není žádné prožívání, je to nejvyšší blaženost." Plně chápu tento stav, kde není větší volnosti, když již není žádné blaženosti; ale přece jen se to jeví ještě jako pocitový stav.
K:Ano, který se sám vnucuje. Je to stav, v němž nejsem ničím omezen, ani blaženým pociťováním