Rozhovory leden 1972
Několik poznámek k rozhovoru s paní Ljudevígovou

Lj:Stále mám z něčeho obavy - nejsem šikovná.
K:To se dá vycvičit. Najít v sobě něco, aby bytost kladla odpor. Musíte v sobě hledat, třebas ve zmatku, abyste v sobě našla něco, čím se bytost vzbouří proti zásahům vůle. Není to tradiční, ale nejdříve to chce, aby člověk nebyl spokojen. Např. Jiří chtěl být šťastný hned na počátku Cesty. To by však bylo v rozporu s opravdovou a účinnou mystickou výchovou.
M:Je nutné stále si uvědomovat sebe. Podle okolností nebo nutnosti střídat oblast vnitřní se zevní při jasném uvědomování, to je potom pozorování účinné. To je jedna práce na sobě samém a druhá práce je vyvolat nespokojenost v bytosti.
Lj:Není to pro mě nic nového. Pohyby těla jsem musela dříve bedlivě sledovat.
K:Snažte se vydobýt ze sebe nespokojenost. Po realizaci jsem přesně věděl, čeho jsem dosáhl, co jsem dobyl. Jasně jsem věděl, že tato nauka je pravá - ale spokojenost ve mně nebyla. Rozhodl jsem se, že to vyřeším velikou askezí, velkým rozjímáním. Po třech dnech jsem začal s velkým zaklínáním. Obloha se měnila v podobu božského obličeje; to jsem opět zaklel. Vše se uklidnilo a já jsem věděl, že jsem dosáhl úspěchu a že už nikdy nebudu hledat. A teprve potom se spokojenost dostavila. Účinný, zvlášť na nervy, by byl tento pokus: nespat, nebo omezit spaní a ve dne se chovat jako dobře vyspalý člověk. Ze svého rozhodnutí jsem to dělal pět let, na ostro dva roky do realizace, a současně jsem vystupňoval bdělost, která je nezbytně nutná. Nebylo by to však účinné, kdyby se nedodržel požadavek, chovat se ve dne jako nejlépe odpočatý. Zpočátku si nadávkovat nejvýše týden. Úspěch v tibetské mystice se vlastně dostavuje na rozhraní porušení nervové soustavy a zhroucení životních sil. Ovšem to, co říkám, lze dělat jedině tenkrát, když by usilující měl gurua stále na dosah. Není-li tomu tak, pak musí dávky tohoto tréninku poddimenzovat, aby se celá bytost stala vnímavější. Svět pak vypadá docela jinak.
Lj:Kdysi jsem byla vnímavější. Tenkrát jsem spala a jedla velmi málo. Blížila jsem se k mezi svých fyzických sil; v takové situaci nemohu např. slyšet hudbu - rozplakala bych se.
K:Ještě se nestalo v dlouhodobé praxi, abych radil někomu něco, co dobře umí. Nejhorší je, když je člověk "občansky klidný". To je opravdu velká překážka. Ale mně jde o výsledky, aby byl člověk schopen vidět jasně a průzračně, aby byl schopen všechno evidovat a kontrolovat. Musíte to dotáhnout tak daleko, abyste to všechno zvládla, abyste sebe ovládla ve všech podrobnostech a za všech okolností