Pokračování rozhovoru

K:U Míly se mi líbí, když tvrdí, že člověk má v sobě vytvořit nové sklony. Člověk by si myslel, že když si vytvoří novou osobnost, že je to špatné; předpokládá se totiž osamocení a to, že se všeho vzdá. Záleží však vždy na tom, zda člověk pochopí a do jaké míry se ode všeho oprostí či nikoli. Jestliže uvázne ve sféře blaženosti - již prohrál
(k Hrabussay) U tebe se výrazně jeví to, že všechno záleží na názoru na život a na svět. Rozpadly se ti ideály v důsledku zklamání v osobním životě a pomocí intelektu, ve tvém případě velmi vyvinutého, bylo mnohé překonáno. Tím současně bylo něčeho dosaženo. Dnes to vypadá tak, jako bys ztrácela zájem na všem co bude - a to je dobré.
Hr:Je to ovšem značně subtilní. Velmi jsi mě potěšil. Sama bych to vyjádřila asi takto: Chodím světem a na životě mi vůbec nezáleží. Ani nějaké "formování" posmrtného života u mě není. Co bude, to bude - to není moje věc; asi tak se na vše dívám. Reinkarnace mi nyní připadá zcela jinak než dříve.
M:Stačí vykoupení tzv. "suchou cestou" (Arhatové) a to lze docílit vhledem; to je vykoupení jednostranné. Oboustranné vykoupení to je podmínkou jen pro učitele Nauky.
Hr:Mám dojem, jako by i Kristu něco chybělo. Sama hodnotím více klid nežli radostnost nebo blaženost.
K:Když guru předává zkušenosti, pak má tím větší úspěch, čím jsou předávané zkušenosti na nižší úrovni - na rozdíl od konečných fází vývoje. Při dozrávání musí radostivost ubývat a lhostejnost či netečnost se musí prohlubovat
U nositelů Nauky musí být zachována trvalá dynamika
Konec vývoje musí být naprosté a úplné uspokojení celé bytosti. U tebe je to tak pokojná bdělost, že se na tento stav termín běžné bdělosti ani nehodí. Všechno necháváš být - ale není v tom rezignace. Čili můžeš konstatovat, že to u tebe není apatie.
M:Jas je sice také bdělost, ale tento druh bdělosti to nemá být.
K:Ano, takovýto stav bdělosti by byl určitý vzruch, kdežto při správném postupu má zhasínat všechno. Když při duchovním vývoji se druzí lepí na paty, je žádoucí vytvářet "ochrannou zeď" - ale to je riskantní.
Hr:V mém případě odpadávali přátelé sami.
K:Já jsem ovšem rostlý do šíře. Proto jsem sledoval všechny vztahy k ostatním; tak jsem musel některým otevřít dveře. Když člověk žije takové stavy, jaké žije a jakými prochází paní Hrabussay, pak je "sděluje" těm, kteří jsou připraveni
Já jsem v důsledku skutečností, tak jak se v poslední době vyvinuly, svůj zasvětitelský "úřad" hodil "přes palubu". Již se nadále omezím na pouhé všeobecné pokyny. Má izolace nastane po zralé úvaze; nikoli na základě nějakých citů, ale jako druh strategie. To, co nyní slyšíš, Marto, to je dílo Romana. Proto je pochopitelné, že se jeho bytost třese. Z toho všeho všichni vidíte, v jaké obtížné situaci jsem. Pekařina by byla jako řemeslo snadnější, třebaže jsem v něm pracoval šesnáct hodin denně.
Kdyby se byl podařil přenos, sám bych se byl "vemřel" do ostatních; takto, když uvažuji o svém odchodu - musím se "vemřít" do prázdnoty. Kdybych čekal ještě déle, mohlo by se stát, že bych si řekl: Tento je schopen přenosu a on by třeba nebyl - a to bych již bloudil. Tak by člověk mohl sejít na špatnou stopu.
Již nebudu bojovat - jak jsem říkal, vyklízím strategické pozice. Záporné síly se dosud neobjevily. Je možné, že to vidím v černějších barvách; je možné, že to beze mne půjde lépe. Za jistých okolností, pokaždé když se věci posunuly tak daleko jako nyní, záporné síly "vylezly". Nyní však nikoli. Proč již nechci bojovat? Protože jsem viděl světlé osudy s tím, že Nauka bude existovat...
Všude je však naprostý klid, a proto je to nebezpečná situace. Musí se počítat s nejhorším. Na přední, rozhodující místa přijdou úplně nové síly. To všechno způsobil Roman svým nepochopením. Osobně cítím velikou únavu. Držel a hlídal jsem to proto, že jsem do Romana vkládal ještě nějakou naději. Už ve mně zbyly jen některé "dozvuky". Z toho, co jsem napsal, má být jen makulatura!? Nechtěl jsem Zoru zatěžovat. Ona to vidí "strašně jasně", jak to s tou "obcí" vypadá. Vyjádřila se: Tak to tu zůstanu úplně sama... Přece jsem s ní promluvil a varoval: Nezůstávej sama za každou cenu. Uvažoval jsem o tom, umožnit jí nějakou cestu do důchodu, ale asi by to nevyšlo. Je to všechno těžké a Zora to dobře ví. Když se ptala na Romana, reagoval jsem okamžitě a doložil: Jak si mamka představuje, že bych "spadl ze žebříku"? Proto jsem také zavolal Martě