Pokračování rozhovoru

K:Tím, že to takhle negativně s Romanem dopadlo, dostává se vlastně Nauka do rukou žen.
M:Tak tedy, podle Buddhy, bude trvat pouhých pět set let, místo tisíc!
K:Ovšem Zora jako žena by velmi těžko mohla stát v čele, protože by se řeklo: "Inu, ženská!" Ale bylo by opravdu škoda, kdyby "to všechno" mělo zapadnout!
 - Až dopíši "Slovo Buddhovo" s komentářem, budou vysvětleny opět nové věci. Říkal jsem Zoře: "Podle mého názoru je čas, abych všechno opustil.
Kdyby to, co nyní píši, Zora "zčeštila", pak to bude mít ještě větší cenu, bude to ještě hodnotnější. Ona "zčeštit" dovede, aniž by porušila obsah. Zora říká, že lidé nedovedou řádně svou myšlenku napsat a když jim to češtinář opraví, pak to zase není ke čtení.
M:Vzpomínám si, jak jednou můj spolužák napsal kompozici ve verších, a kantor češtinář při opravě nepoznal, že jsou to verše, i když to mělo správný rytmus a rým.
K:Lidé vždycky vidí zevnějšek, nikoli náplň. - V zápisu o "Konečném rozhodování" píši, že "Stezka Buddhů bude opět zaváta". Dnes to potvrzuje Míla - ale kdo druhý to bude po mně? Lidé to budou opravdu těžko, velmi těžko "vyhrabávat" - a může to trvat i staletí!
Nevydal jsem ze sebe všechno. To, co bylo řečeno, byla jenom část! Už dávno jsem viděl, že se to hroutí (se zachováním nauky)
Člověk ve svých sklonech nikdy nemá obsaženou snahu dodržovat morální předpisy. Čili nežli se mu podaří v sobě zlikvidovat všechny sklony, musí v jeho úsilí o duchovní pokrok předcházet bezpodmínečně dodržování morálních předpisů. Např. Viktora, to byl velmi chytrý a bystrý člověk - a přesto při zatemnění vášní se oženil. Zkušenosti říkají, že dříve by měla být mystika, a teprve potom eventuálně ženitba. Není-li tomu tak, pak si člověk nevybírá ženu, ale svůj osud. Když člověk respektuje své sklony, pak se vlivy astrologické uplatňují naplno
Já se nevzdávám! Kdyby zůstala Nauka zachována a já padnul, budiž - ale takto ne! Když vidím, že Roman by zde zanechal nějakou "zkomoleninu" - to raději nic! A druhého člověka dostat na tento stupeň? - To již není možné. Vyklízím strategické pozice...
Na plné "obrátky" jsem začal pracovat v roce 1933; předtím jsem měl více lidí již od roku 1927 - ale zkušenosti jsou stále stejné: lidé prostě nepochopili, že podmínkou duchovního postupu je, že musí o sobě vědět, co jim dělají ruce i nohy
Kdyby Roman vykládal jen o mystice! Ale něco jiného vykládá a něco jiného dělá - a to se prostě nesmí! To nejde dohromady! Už dávno jsem řekl Zoře: "Schovej mě, a až přijdou nějací mystikové, neukazuj mě!"
Ja:Opravdu jednoduchý návod.
K:Stačilo by, jak říká Míla: vědět o všem, co dělá tělo. Pozorování těla, sebepozorování - to je to důležité!
Paní Ledrová již předtím, než mě poznala, to tak dělala. Každý krok věnovala Bohu, a když při cestě do trhu nějaký krok zapomněla obětovat, pak se vrátila. To bylo pozorování sebe, soustředění na nohy. Věděla o každém kroku a tak by to mělo být u každého, kdo chce v duchovním postupu prorazit.
Ja:Já však v sobě nemám ani trochu takovéto pokory.
M:Jóga se dá udělat i bez Boha - je jen třeba držet se dokonale mravních přikázání a na druhé straně mít stále před očima nadsvětský ideál. Tak je to možná lepší a rychlejší, než mít nesprávnou představu Boha, neboť vždy si ho člověk připodobňuje podle sebe.
Paní Ledrová měla také svého Pánaboha. V období, kdy to vypadalo, že se v ní již něco realizuje, řekl jsem jí: "Boha pryč!" Tak pracovala na "očištění" - to mělo být ideálem duchovního růstu. Poněvadž se jí představa Boha zformovala, proto jsem jí řekl, že to musí odstranit. Protože pracovala poctivě podle daných pokynů, "její osobní Bůh" byl skutečně odstraněn. Pak jsem jí teprve řekl: "Už je to dobré, Pánbůh je pryč."
M:Bylo by to skutečně jednoduché, odstranit jednu závadu, kterou máte v sobě, a již znáte, jak říkáte, třeba nedostatek pokory; ale jsou důležitější sklony a prvky ve vás, o kterých vůbec nevíte a které je nutno odstranit.
Ja:Mně jde o potvrzení mých věcí.
K:Musíte to hledat pomocí vybavování, asi takto: Jsem si vědoma toho, že mám svůj úkol, abych se dostala na vyšší úroveň. Ale potom žití, způsob života s tím musí harmonizovat. To již máte kontrolu sama v sobě. Tímto způsobem to musíte objevit. Především nevěřte v nějaké "tajné zasvěcení". Kritika a pochybování, to je dovoleno. Po této stránce není člověk vůbec ohrožen. Ale zcela to zkrachuje, když člověk nepozvedá ducha.
M:Musíte mít v sobě nějaký ideál. Pro začátek pěstujte nejlépe sursum corda.
K:Ve "Slově Buddhově" mi vynikla "světská a nadsvětská stezka" - Sotapan, Sakadagamin, Anagamin, Arahat (uhašení duchovního neklidu). Při vstupu na určitou nadsvětskou stezku nesmí se zapomínat na morálku; to je podmínka.
M:V buddhismu se často opakuje: "...teprve když se mnich osvědčí v mravní kázni, pak teprve mu guru ukáže další cestu..."
K:V "Zápisu o závěrečném rozhodování" píši na šesti stranách především o sklonech a o nutnosti jejich odstranění jako podmínce úspěchu v duchovním postupu. Doplnil jsem to tím, že když se člověk opravdově drží mravních předpisů, nikdy tím nevyhovuje sklonům své bytosti - čili musí bojovat proti svým sklonům a likvidovat je.
Ma:Roman po přečtení těchto šesti stran z toho měl "maglajs".
K:To je právě to, že Roman dává průchod svým sklonům. - Sám sebe ve vztahu k druhým, vysvětluji tak, že jsem začal být druhým o to jasnější, o jaký kus Cesty někdo postoupil.
(k Mílovi) Teprve když jsi sám přišel s nějakými zkušenostmi a když ses mě výslovně ptal na některé věci, teprve potom jsem s takovou zkušeností šel ven; teprve tehdy, když jsi ji ze mě dostal, nikdy dříve. Nyní však i tyto všechny zábrany padají; už ani tento požadavek nemám
Se vším, co jsem napsal a řekl, si dělejte co chcete. Zde máte "nejstrašnější zbraň"; vím, že při nesprávné snaze se můžete i "zabít"
Jsou to sklony a jen sklony, které drží Romana na této úrovni. V Tibetu to řešil Marpa s Milaräpou jinak: "Buď budeš poslouchat, nebo ti napráskám!" Zde na Západě to nejde - a Roman má tedy svobodu to zkazit, všechno pohřbít... Roman skladuje krabičky od krémů, tj. ta wassertrumština; ale harmonii v manželství hledat nechce - to jsou přeci jasné sklony.
Ma:Po přečtení tvého dopisu mluvil o svém šéfovi a o starostech v zaměstnání, nikoli o obsahu dopisu.
K:To vede i k šílenství. Neelová o něčem podobném používá termínů: Je to šílenství, nemoc a smrt
Já se přece nemohu zastavit, protože u Romana "běží věci" podle nezlikvidovaných sklonů. Nemohu na něho zesílit tlak, protože se bude kroutit a bude to ještě horší. Jako např. s Radimem. Měl jsem jasnou volbu: Nechat ho zešílet nebo ho oženit. Z toho se lze poučit. Dodržujte mravní příkazy a budete likvidovat sklony
(k Jamnické) Když se budete dobře pozorovat, své sklony objevíte.
Ja:Nutnost sebepozorování, kontrola nálad a likvidace sklonů - to by mi všechno bylo jasné. Ale já měla vždy svou morálku.
K:Nikdo nemá v sobě vyvinuty sklony být ctnostný, mravný, neubližovat, nezabíjet apod. Prostředkem, jak v sobě každý nežádoucí sklon objeví, je důsledné dodržování morálky. Ale závady v sobě člověk neobjeví, když se bude řídit "morálkou", jak ji sám v sobě pochopil.
M:Abych opět použil poučení z buddhismu: "Když je pět překážek odstraněno, mnich se rozradostní, následuje uklidnění těla, mysli - pak přijde blaženost, ta přechází do vnorů atd." Při tomto postupu se nikde nemluví o nějakém soustřeďování.
(k Jamnické) Cvičení není třeba; rozhoduje dodržování předpisů mravnosti a způsob života podle nich.
Hr:Jeden čas jsem to dělala tak: Mlčí-li moje svědomí, je to dobré.
M:Ale nemusí to být dobré. Toto měřítko nestačí.
K:Já mám jiné měřítko: Vidím tvář boží; jestliže se usmívá, nezarazím se; kdyby se však neusmívala, zarazím se a pozastavím se nad svým jednáním.
M:Každý má totiž svědomí jiné.
K:Zde se již nejedná o mravnost nebo o morálku. Jógicky se jedná o rozvíjení intelektu. Když se intelekt rozvíjí, jako tomu bylo u tebe, Mílo, pak jsou všechny mravní předpoklady splněny. Intelekt předpokládá takové a takové znaky, a ty v tomto případě jsou. Když bys to vzal podle Meyrinka: intelekt se může vyvíjet, když v bytosti nejsou "hříchy". Je to uvedeno v "Bílém dominikánu": "On odpustil ti všechny hříchy minulé, přítomné a budoucí..."
Já vždy ukazuji volnost jednání. Na mně není vidět ani stín mystiky. Přes všechno poznání jsem však na sobě cítil pologramotnost.
Jednou se v mém dětství mluvilo ve škole v tom smyslu, že Kristus nějaké podobenství myslil určitým způsobem a že snad jednou přijde někdo, kdo to bude umět vysvětlit. Ve mně to začalo "křičet", že to budu já. Asi za rok na to, jsem nastoupil Cestu. Chci tím říci jen to, že je to vlastně v člověku