Záznam rozhovoru Květoslava s kolektivem v srpnu 1972

K:Roman nebude mít možnosti se mne na své problémy ptát. Udělal především jednu chybu, kterou neměl dělat. Když byl u nás v Březové s Martou, slíbil, jak se zařídí, a již na cestě domů ve vlaku to úplně obrátil; tím to definitivně všechno pohřbil a prohrál. Já již nebudu do toho hovořit, zda se Marta s Romanem rozejde, či nikoli. V této věci jsem "udělal" velké zásahy... Zvu do Hradce Králové Martu proto, abych si zjistil, zda by udržela kontakt se Zorou. Chci si prověřit, jak to bude vidět Marta i já do budoucna. Zora se totiž vyjádřila: Tak to tu zůstanu úplně sama...
Nyní píši "Slovo Buddhovo" s komentářem, protože některé výrazy nejsou v tomto podání od Nyánatiloky přesné. Např. termín "bezbytostný" by měl správně znít "prázdný, bez trvalého Já"; nebo termíny použité ve "světské a nadsvětské stezce", ty by mohly lidi zmýlit a zničit. To všechno chci zvýraznit a zjasnit. To bude možná moje poslední práce.
Hr:Uvažuji-li o vývoji, zlo roste stále dál...
K:Velmi nerad jsem psal o sobě. Nyní je však již potřeba jít tak daleko, aby se problémy s naukou lidem co nejvíce přiblížily. Chci to udělat tak, aby se nemohlo říci: On se vytahuje. A i kdyby to někdo řekl, bylo by zřejmé, že tomu nerozumí. Zdá se mi, že takto komentované "Slovo Buddhovo" bude velmi poučné.
M:Čtu nyní knihu "Zen und wir". Třebaže jsem přečetl jen menší část, lze již konstatovat, že autor píše o tom, co sám neprožil. To se ihned pozná; jádro chybí. Po přečtení knížky jsem se o zenu ještě nic nedozvěděl.
K:Lipnický se ke stati "Čtyři vyústění" vyjádřil, že to, co píši, že je opravdu původní, ale že nemůže najít odkud má začít. Zora na to reagovala tak, že Jiří by chtěl výklad podle kuchařky Rettigové: "vraž do toho..." Ta jeho výtka, že bych měl do statí dávat přesnější "recepty" (to je ta kuchařka, jak se vyjádřila Zora), by mohla být předzvěstí jeho pádu. Až dopíši "Slovo Buddhovo" s komentáři a Lipnický se ani těmito komentáři nedá poučit, pak by s ním byl opravdu konec; neprorazil by.
M:Právě naopak, tvůj výklad ve všem, co píšeš, je zcela v pořádku, je úplný; čtenář se však musí trochu namáhat, aby to všechno - někdy záměrně zastřené - objevil, aby smysl pochopil. Které z těchto cest ve "Čtyřech vyústěních" dát přednost, to tam uvedeno je, ale čtenář si musí umět vybrat, musí se snažit proniknout do smyslu toho, co pro něj píšeš.
K:Podle Lipnického by to znamenalo, dát nějaký recept pro každého a pro každý stav; to přece není možné. Kolik je lidí, tolik je začátků. On musí hledat sám.
M:Ovšem musí mít rozum v pořádku, aby to poznal.
K:Zde se přece jedná o Nauku, a proto to nemohu podávat ve formě nějaké "kuchařky". On by podle obecného receptu - který ovšem není myslitelný tak, jak on si představuje - něco sice dělal, ale přitom by celá bytost zůstala nezměněna. Řekl jsem mu, že právě kvůli tomuto nechápání by mohl padnout. Psal jsem mu výslovně, že "kuchařku" z toho neudělám.
Hr:Setkala jsem se s ním svého času v Liberci. Kristinka mi říkala, abych se soustřeďovala do nohou, ale Květoslav ji upozornil: "Nech ji, u ní je to jiné."
K:Lipnický si myslí, že je to dobré, ale nedokáže ty "úhybné řeči" objevit.
Cítím se již vyčerpán. Stalo se mi např. v posledních dnech toto: Píši dopis, ale nejsem schopen udržet před očima jako celek to, o čem chci psát. Nemám již sil, abych podržel před očima několik lidí. Také u Ledrové jsou známky fyzické ochablosti velmi silné. Začíná se to jevit v tom, že přes den hodně spí; z toho je vidět, že je její organismus zcela vyčerpán. Když byl u nás posledně doc. Bajer, měla paní Ledrová spodní tlak 140; a Bajer říkal, že 145 se nepřežije. Bude se divit, až mu napíši, že zde posledně měla krevní tlak 290/165.
M:Ján Alena se sem pozval, aby se setkal se mnou.
K:Hnulo s ním mé poslední upozornění na to, že když mi skáče do řeči a nevydrží v klidu vyposlechnout nějaké poučení do konce, že je to začátek pádu. On má ve všem hotové své uzávěry; pak ovšem není možno, aby se dal poučit ze zkušeností. - Roman zase odkládá služební cestu do Vídně. Již delší čas všechno "zabíjí" odkladem.
Ma:Nestane-li se zázrak, pak s ním nezůstanu.
K:Já již nemám sil. A držet se slabé naděje, že se nějaký "zázrak" podaří, jak říkáš, to už nemohu a nebudu.
Ma:Dvacet let se na zázrak čekat nedá.
M:Říkáš-li, že "pracuje", že cvičí - pak je to špatné.
Ma:V noci se soustřeďuje.
M:To dělat nemá.
K:Nepřišel se mě zeptat, co vlastně na něm chci. Možno říci, že dokonalé nitro a narušený povrch mohou být vedle sebe - ale proč? Kdyby se choval tak, abych nemusel vyvíjet tlak, nedošlo by to tak daleko, že přede mnou ztratí "glanc."
Ma:Snaží se poslední dny chovat tak, jak by měl, ale to jsou pouhé maličkosti.
K:To je ovšem strach v něm, že se snaží být lepší. Jedna z vad u něho je ta, že nemá zdravé sebevědomí. Je něco jiného sebevědomí mít, a něco jiného, když se používá jen navenek.