Pokračování rozhovoru

K:K tomu, co jsem v poslední době psal a píši, by bylo třeba elementární příručku, nějaký "režim dne". Ale když bych to měl do podrobností vykládat znovu a znovu - to už nedokáži. Na to by měla být v chodu škola - obec. Když jsem čítával buddhistické texty a řeči, vždy se v nich poučky opakují. Musí se to totiž v člověku stále oživovat.
Jos:Teď udělal to a to, změnil, prohloubil atd.
K:Na to by opravdu měla být škola.
M:Ano, texty buddhismu potvrzují, že je nutno poučení stále opakovat. Když to opakuji někomu, komu je to jasné, pak působím současně na ty druhé - a to nejen obsahem vysloveného.
K:Jak má jogín žít, na to stačí opravdu několik pouček; to není tak široké pole příkazů. Vždy jsem však hledal způsoby, jak různě, podle potřeby, říci totéž, aby se to stále oživovalo. Člověk potřebuje, aby se mu poučky stále opakovaly z různých hledisek. V Tibetu měli dobrý zvyk, že si v poustevnách kreslili vtělení v šesti světech. To je také "opakování"; u mě by to působilo radost, a běžnému člověku by to připomínalo, že není dobře "vejít" po smrti do některého ze šesti světů.
M:Přesto se zdá, že nauka je pyramidou; široká základna se zužuje do jednoho bodu na vrcholu.
Zo:I dole je základna úzká.
K:Zkrátka: buď člověk splní podmínky, kterých je celkem málo, nebo nesplní. Když žák začne usilovat o rozšíření jedné jediné ctnosti, začnou se rozvíjet všechny ctnosti ostatní. V Indii stačí začít s ctností neubližování
(k Ivanovi) Když se s pevným rozhodnutím takto začne, je to předzvěstí "ostrých bojů". Je nutno radit, abys vydržel. U mě tento "ostrý boj" trval dvacet až dvacet pět dnů; pak mi najednou svitlo, že je zbytečné a marné vracet se do světa. Jde o "hodiny" vydržet - pak už se člověk nevrací. Jakmile je však askeze protkaná, tj. mezerovitá - nemůže se boj vyhrát. Zůstane rezerva a ta člověka nepustí, aby zvítězil. Vezmi to sportovně jako Míla nebo já
Ode mne již nečekejte žádné povzbuzení, už nic - nemám sil. Svého času jsem tři existence žil v iluzích, že každému dělám dobře, i tomu, kdo mi ublížil - avšak mysticky jsem to za těch pěkných podmínek neřešil. Stačilo "malé klopýtnutí" v minulé existenci a musel jsem to nyní "udělat" za těch nejhorších podmínek. Jednou to rozhodnutí musí přijít a je lépe, když ho člověk udělá sám, bez tlaku okolností. Když to tak neučiní, pak je tlačen a musí pracovat s nevýhodami.
Jos:Já jsem musel nejdříve uznat reinkarnační zákon.
K:Život je nutno skutečně brát jako pouhou epizodu. Výsledky přijdou teprve tehdy, až když na nich člověk nemá zájem. Mně vzpomínka na minulé životy pomohla nejvíce. Zpočátku mi byl pobídkou zákon karmický.
M:Ale člověk musí tento zákon pochopit, aby tu víru měl.
K:A musí jej také plně přijmout.
M:Je nutno překonat nevědomost, blud. Buddhismus klade blud na první místo překážek. Např. v manželství to vypadá takto: partneři se domnívají, že se volí navzájem a ve skutečnosti hledají svůj osud, jinak řečeno najdou se dva osudy.
K:O manželství se říká, že je to "zlatá klec". Všechny životní problémy se dají zredukovat na jedno: oženit se nebo nikoli. Nespokojenost se na člověka váže, pokud kolem sebe nemá děvče, a když je získá, je již rozčarovaný a nespokojenost pokračuje dál.
Jos:Abych se z toho dostal, dělal jsem koncentraci na mrtvolu.
M:Toho se může použít jako dočasný prostředek, aby se dostavila lhostejnost nebo odpor. I v Buddhových řečech je to uváděno jako prostředek dočasný.
K:Když se sáhne k tomuto prostředku, je to správné do té míry, pokud je zde příliš velká příchylnost.
M:Jsem rád, že o tom mluvíš.
K:Někteří lidé tíhnou k tomu, aby si svět zošklivili a nadále v tom zoškliveném světě žili; to by byl špatný postup. Nakonec, když člověk dosáhne, musí mít kladný postoj ke světu, ke všemu živému.
M:V buddhismu tyto podrobnosti nejsou. Ve "Slově Buddhově" od Nyánatiloky není vůbec zdůrazněno metta. Nebo při popisování vnorů, jejich znaků, vždy něco chybí. Vyplývá to z toho, že ti, co o tom psali, to neprožili. Mám na mysli "Střední Buddhovi řeči".
K:Já jsem tyto zákonitosti objevil sám, ale nevyšel jsem s nimi ven; tehdy jsem nechtěl "shazovat" druhé, např. Neumanna.
M:Ten opravdu jen překládal a nevykládal.
K:Ovšem toto jsem tenkrát nevěděl. Dnes jsem zase dospěl k takovému pocitu autority, že již na tom vůbec nezáleží. Když jsem pročítal Rámakršnu a Vivekánandu, zjistil jsem, že Vivekánanda je starý indický mudrc.
M:Toto totiž v původních řečech vůbec není, takže to Neumann nevynechal. Naproti tomu L. Procházka správně vybral do svých spisů jen ty řeči a výroky, kde se to zdůrazňuje. Z toho vyplývá, že buddhismus, tak jak je tradován, nestačí, musí se prožít. Ty snadno odstraňuješ různé nedostatečnosti, protože jsi to všechno prožil. Já se často odvolávám na citáty z buddhismu jen proto, nebo především proto, abych potvrdil to, co říkáš ty, který má všechno prožité a prozkoumané.
K:Ano, to chce mít vlastní zkušenost; takto to musím potvrdit. Dnes jsou u mě již velká vychýlení, která vznikají z dispozic nebo indispozic energie. Když jsem např. disponován nebyl a četl jsem své vlastní věci, řekl jsem si: To je moře slov! - Když jsem však disponován byl, pak jsem reagoval: To jsem to jasně vyložil. Je lépe, když to člověk přijme, pak se mnohem lehčeji dopracuje skutečných poznatků. Teď doplňuji a komentuji "Slovo Buddhovo". Jak již bylo řečeno, není tam metta, ani např. to známé: "...a tímto stavem mnich naplní a nasytí tělo, takže ani kousek těla nezůstane nenaplněn..."
M:To je závažný nedostatek, protože právě toto je to podstatné.
K:Hejhal svého času na mou otázku: "Co s těmi dobrými stavy?" správně odpověděl: "No přece sdělovat tělu se musí!" - Přestože toto znal velmi dobře, přece sklouznul; vyšel totiž s naukou předčasně ven. Není to snadné vykládat nauku zodpovědně! V "Besedě bohů" píši, že člověk musí být disponován. Nutno vzít v úvahu relativitu - svět je jiný z mystické úrovně a jiný z úrovně fyzické. Základ zůstává - realizace je totiž základ. Maličkosti vylezou na povrch, ale opět se to v bytosti najde, třebaže ne v té výši. Člověk může, nebo nemusí být disponován. Mně byl svět zavřen již jako mladíkovi - sám jsem si přibouchl dveře; prospělo mi to, protože jsem nevydával energii na nic jiného než na Uskutečnění.
M:Ani za časů Buddhových jistě nebyly poměry ideální. Indie vřela v době Buddhově nadšením po nejvyšším poznání, a přece se Buddha vyjádřil, že s tím praští.
Iv:Nejvyšší poznání je ideálně podané v "Kámanítovi".
K:Já v tom nevidím nic ideálního; je to moje zkušenost. Já vidím v pravém světle i to, co říká Buddha - i to o hvězdách...
M:Do "Buddhových řečí" se daly jen skutečnosti úspěšné a ty negativní zkušenosti se vynechaly. Když v dávné minulosti žily bytosti čtyřicet tisíc let, trvala obyvatelům cesta na vršek čtyři dny; když délka života byla třicet tisíc let, zkrátila se cesta na tři dny; a když se věk snížil na sto let, pak lidé došli na tentýž vrch za chvilku.
K:To je opět relativita. Kdyby se žilo tisíc let - všechno se zpomalí. Když žily bytosti ve zlatém věku osmdesát tisíc let, byly dospělé za pět tisíc roků, relativně za velmi krátkou dobu, a to bylo rozhodně lepší. To je ta relativita dlouhověkosti života.
M:Ve zlatém věku stačila k tomu, aby bytost zcela "dozrála", relativně délka jednoho života.
K:Člověk, který žije velmi blaženě, v dobrých poměrech, harmonicky - ten s duchovním vývojem nespěchá; chybí mu totiž vnitřní popud k tomu, aby zrání urychlil.
M:Tehdy ovšem, ve zlatém věku, neměly bytosti těla v našem slova smyslu.
K:Měly těla astrální. Skutečnost se dá měřit na tom, jak dalece je si člověk vědom sám sebe. Když se vybaví esenciální tělo, pak již platí zákony jiné. Lipnický mluvil se mnou o tom, že čas, i když je relativní, je rozhodující faktor. Pochopil, že žít v dobrých stavech je vlastně magie. Po ní, že je theurgie. Napsal jsem mu, že to chce pracovat a být trpělivý. K theurgii jsem mu řekl, že člověk zaklíná bohy a svou vůlí je přinutí, aby sestoupili na zem. Ale toto počínání není správné. Člověk se má přeměnit sám tak, aby se bohové sami, z vlastní iniciativy přišli na něho podívat. Nikdy jsem neměl dojem, že by to lidé dělali správně.
M:V naukách se říká, že nirvána a prostor jsou dvě věci. Rámakršna říká, při popisu vlastních zkušeností, že prostor a čas zmizel.
K:Všechno to jsou různá stanoviska. Já jsem pojem prostor přezkoumal a překonal. Není možno, aby něco mělo rozměry, když by nebyl čas.
M:Z hlediska nirvány nemůže prostor existovat. Správná analýza to musí potvrdit. Jiné potvrzení - to by byla závada ve výkladu.
K:Buddha říká: "...je něco, co je nezrozené, nevzniklé, nestvořené, neutvářené...atd."; prostor nejmenuje.
M:V buddhismu musíme rozlišovat slova Buddhova od slov vykladačů.
K:"Tajná zasvěcení" mistrů poskytují jen tolik, nakolik jim žák rozumí. V komentáři k Neelové "Pronikavý vhled" jsem toto zvýraznil a zostřil. Tento komentář bude nejvíce "sedět" dr. Hrabussay. "Sebe sama ve všem poznávaje" - to je velice těžký úkol. To již musí mít žák vysoké zasvěcení, musí mnoha věcem rozumět.
M:Já jsem při dosahování vyšších stavů jasně pociťoval zodpovědnost. Jako bych byl se všemi ostatními jedinou bytostí, stvořitelem nebo něčím podobným.
K:Když takováto zkušenost není u někoho úplná, tak mu o tom vůbec neřeknu. Pro zasvěcování musí být příliš důvěrný kontakt a naprostá důvěra. Jen tenkrát, jen za těchto podmínek, lze sdělit "zkušenost". Nesmí být vlastně rozdíl mezi mnou a tím, komu bych to sdělil; chápání musí být zcela stejné... Cítím se již na konci sil, takže je vyloučeno, abych mohl o tom s někým ještě hovořit.
M:Proč to vznikne, proč se probudí dobré city, soucítění, dojem sounáležitosti a podobné stavy? U mě se to stupňovalo, především toto vědomí zodpovědnosti.
K:To bylo ujasnění v tu chvíli. Je to "dar" světu...
Proč ty, Romane, nejsi schopen opustit minulost? Ta se má definitivně opouštět. Na těchto stupních je trvání na minulosti nebezpečná věc! Pokud se člověk nenaučí rozloučit se s minulostí rázem, není osvobozený