Záznam rozhovoru z července 1972 v Hradci Králové

K:Na cestě sem jsme se zastavili u Lipnického. Chci mu napsat svůj dojem z naší návštěvy u něho, v jeho novém, uvnitř zcela nedohotoveném, domě. Napadlo mě přirovnání: Proletář chce žít na zámku. Pokud se týká jeho snahy, to mi připadá, jako když vzlétne orel a pak již nenajde zpáteční cestu na tutéž větev; čili Lipnický opustí určitý stav, aby se rozhlédl, ale již ho nenajde. A pokud se týče jeho domu: jeho povrch je pěkný, solidní, ale řekl bych, že v něm chybí "duchovní textil". Jela s námi také paní Ljudevígová. Posoudím-li, jak žije, jak se strojí nebo to její kuchařské "umění" nebo její přípravu na stěhování z dosavadního bytu, zdá se, že to také nedá v sobě všechno pořádně dohromady.
M:Poukazuješ na symboly, podobně jako Marpa - znečištěný kotlík Milaräpův.
Jos:Když jsem byl posledně v Březové, připadalo mi, že se Eugen snaží pomoci, že je pozornější.
K:Zora se k tomu vyjádřila přiléhavěji...
Jsem již u konce se silami; již mě nic "neprobudí". Mystiků bylo hodně; dokázali mě ubít tím, že to nedotáhli až do konce, až na vrchol. (k Josefovi) Máš možnost dokázat své rozhodnutí. To ukáže čas.
Jos:Beru to jako zkoušku.
K:K tomu mohu říci jedno: Když člověk ve své snaze vytrvá, je to, čeho se dočká, vždycky lepší, než co měl na začátku. Když se zřekne světa, získá blaženost, a když vydrží ve snaze dál, blaženost se mu projeví jako tichý mír a klid...