Konec rozhovoru duben 1972

Jos:Tvá přítomnost umožňuje a způsobuje, že člověk všechno mnohem lépe chápe, všemu více rozumí. Také v posledních svých pracích jako bys byl osobně přítomen, tak mi to při čtení připadá. Jde mi o to, přenést vědomí přes okamžik smrti.
K:Jednoho dne dosáhneš stavu "nezničitelnosti vědomí".
M:Musíš provádět a prohloubit rozlišování.
K:Má bytost již nechce vůbec nic - nic od shora až dolů.
M:Když člověk dobře pozoruje určité stavy, pozná, že o každém lze při dobrém pozorování říci: Tento stav vznikl, a proto také musí zaniknout, až jednou dojde ke stavu, který již nelze popřít, který je věčný a který nezanikne; já jsem v tu dobu našel "vědomí samo o sobě". Některé stavy by sice mohly dávat jakýsi "nádech nekonečnosti", protože jsou šťastné, uklidňující, ale člověk přesto pozná, že vznikly a že proto nemohou být stavy konečnými.
K:To je právě cesta rozeznávání, že člověk na určité úrovni, když věci správně hodnotí, pozná: Toto je pomíjivé, toto je rovněž pomíjející; a při tomto stálém odbourávání dojde k poznání: Tento stav nepomíjí. Čili stále eliminuje všechno, až nakonec zbude čiré vědomí, a to je absolutno.
M:Do určitého stupně je to výměna stavů, a když se již dosáhne stavů nebeských, pak je to odbourávání stavů, tj. od druhého vnoru. Taková je moje zkušenost. Do druhého vnoru je to "proměňování stavů", potom jejich "odbourávání". To, že ve třetím vnoru je úplný klid, svědčí o tom, že oproti druhému vnoru muselo dojít k velkému "odbourávání".
K:V rádžajóze musí člověk ze všech vln v bytosti vytvořit vlnu jednu a tu pak "odhodit". Jestliže by člověk nedocílil, aby jeho bytost usilovala jedním směrem, nenajde cestu. Když během vývoje získá zkušenost s každým bojem; v boji s každými vlastnostmi - pak je už může odhodit. (k Josefovi) U tebe se mi líbí, že se trvale držíš Cesty, že nikam neuhýbáš. Člověk se cítí uspokojen - je v tom potenciální světskost. Když by si řekl: Co bych se namáhal - už prohrává.
Jos:Ta světskost se jeví tak, jako by bylo stále jaro.
K:V době první realizace jsem si toto všechno dal do pořádku a řekl jsem si, že svět není hezký; jen proto, že jsem se já dal do pořádku, tak se svět pouze zdá být hezký.
M:Lidé vidí svět prostřednictvím svého nitra. To jsou ty Komenského "brýle mámení".
K:U mne to byl normální stav, že jsem viděl "středním okem". Otevřel jsem fyzické oči, a bylo zataženo; "středním okem" jsem však viděl krásné jaro. To bylo pro mě velkým poučením.
Jos:Stavy se u mne vyskytují, ale jestliže na ně upřu pozornost, rozpadnou se.
K:V podstatě to chce, abys tyto stavy odmítal.
M:Pozorování by mělo být s odstupem.
Jos:Bez odstupu by to bylo prožívání, to chápu.
M:Nebezpečí je totiž v tom, že čím je pro nás něco lepší, tím více se s tím ztotožňujeme.
K:Vhled vznikne jen z odloučení od vnímaného.
M:To proto, že se přerušil vztah k tomu.
K:Vypadá to tak, že člověk vidí nikoli tu kterou věc, ale jen hru. K tomu jsem dospěl velmi brzy, že jsem za činy viděl jen jejich motivy, nic jiného, jen motivy.
M:Uklidnění bytosti prostřednictvím vnorů slouží k tomu, aby se získal stále větší a hlubší vhled. Jinak nemůžeš získat vhled, který by přinesl vykoupení, až ve čtvrtém vnoru. Do té doby je nutný dokonalý odstup. Vnory souvisí s postupem a správným vhledem. Já jsem chyboval v tom, že jsem si ponechával blaženosti, a dnes vidím, že jsem v nich setrvával zbytečně dlouho.
K:(k Josefovi) Ty mi v tomto stadiu vývoje činíš potěšení; většina lidí na tomto stupni ochabuje, protože šli za prožíváním. U tebe je to poznávání. Cesta za prožíváním nemůže končit dobře, i když jde o stavy vysoké. I těch se člověk jednou nabaží, ale ztratí cestu, jak dál; tu cestu již nenajde. Když člověk všechno "odráží a potlačuje", je v tom snaha. Důležité je to, aby se člověk na všechno díval s odstupem. Ostrou pozornost si brousí tím, že se neustále snaží, že stále pracuje, že usiluje bez ustání.
Jos:Velmi mi vadila nedokonalá inteligence; nyní vím, že touto snahou je možné ji získávat, rozšiřovat; intelekt prohlubovat.
K:Jedině odstupem ode všeho.
Jos:Pokud jsem dělal koncentraci, neprohlédl jsem.
K:Ale výsledky u tebe jsou.
Jos:Dnes mohu se stavy manipulovat. Mohu použít silovou koncentraci, vím-li, že mi pomůže.
K:Buddhu přivedla askeze k poznání. Když se člověk stálým napětím dostane na určitý stupeň - pak zase musí napětí odbourávat.
Jos:Proti mně jako by stál vesmír.
M:Zánikem vědomí zaniká i vesmír. Sny jsou také pouze ve vědomí.
K:Moje drastická zkušenost s vesmírnými rozměry byla ta, že mi "přepadl do nitra". Je to již kolik let, stále to pokračuje a nemohu zjistit, že vesmír je velký.
M:Buddha musel mít také tuto zkušenost.
K:Nejdříve je to dualita; potom na rozdíl od ní je zkušenost, že člověk má všechno v sobě; i vesmír se stane subjektem. Vývoj k této zkušenosti jde sám, tj. vědomí se samo rozšiřuje, ale nesmí se udělat hloupost.
M:V Buddhoých řečech je otázka: "Na co myslíš rychleji - na věc, která je v dosahu, nebo na tu, která je sto světelných let vzdálená?" Odpověď: "Stejně rychle."
K:Já jsem hodnotil lidi podle toho, jaká měli ke svým stavům přirovnání; některá přirovnání jsou totiž odvozená. V takovém případě nejde u člověka o ducha, nýbrž o mysl, čili je to u něho pouhá spekulace