Pokračování rozhovoru

K:Dopsal jsem již stať "O čtyřech buddhistických vnorech". Dám ji k dispozici.
M:V buddhismu se říká, že "mnich pojme představu nekonečného vědomí".
K:Představou je to proto, že mniši v Orientě nedělají nic jiného. Ve stavu "nekonečného vědomí" - to se již zjišťuje, že vesmír je obsažen v člověku, nikoli člověk ve vesmíru. V tomto stavu se již "já" nevytváří.
M:A jak tomu bylo u Krista?
K:To byla nirvikalpa - strnulost.
M:Když mám fyzické bolesti mírnější, snadno se do podobného stavu dostávám.
K:Tento stav přechází potom do sahadžanirvikalpa. V člověku se nechce nic hýbat. Z tohoto stavu mě nějaká nemoc nebo fyzická indispozice již nevytrhává. Ten stav se neruší, i když mám bolest, hned se urovnává.
M:Ale potenciálně je tam stejně.
K:Zjistil jsem, že určitá tendence přivodí určitý stav. Vždy je to tendence, která přivádí ke špatným stavům.
M:Rozumím; je-li to jenom choroba, tak to nevadí.
K:U paní Ledrové sleduji, co je v jejím nitru. Již se u ní jeví utlumení vztahu k rodině. Podle všeho ji to už při odchodu neohrozí. Vyskočí-li si vztah, začne jí být hůře.
M:Co strnulost bez světla - může být?
K:Uteče-li se od životních problémů. Když se "všechno zastavuje", má být člověk schopen do tohoto stavu vnést světlo.
M:V mém stavu to světlo tam nyní stále je, naskakuje samo. Jaký to má další význam?
K:V sahadžanirvikalpa je to naprostá apatie. Píši, že čtvrtý vnor je naprosto dostačující k vykoupení, když člověk po jeho dosažení zemře.
M:V nirvikalpa, kde se "ztratí svět", není již žádné vnímání.
K:Je to strnulost se světlem. Vyšší vnory hodnotím spíše jako experimentální. Když člověk při dosažení čtvrtého vnoru nezemře, musí nastoupit cesty vyšších vnorů.
M:Buddha před úmrtím klesl do druhého vnoru. Jaký to mělo důvod?
K:V posledních okamžicích byl u něho nějaký zápas.
M:Tento zápas je reprezentován tělem (nahrazuje tělo).
K:Musí se sebrat potřebné kvality od shora dolů, aby vše mohlo vyvanout beze zbytku.
M:Není v tom ta čistota čtvrtého vnoru.
K:Ve čtvrtém vnoru se člověk vyvíjí k naprosté apatii ke všemu, co je nížeji, pod ním; pak však vzniká apatie i k vyšším stavům.
M:Ale buddhističtí mniši mluví o dokonalé čistotě.
K:Je to obměněno tím, jakým způsobem člověk žije. Mnichové žili jinak než se žije na Západě. Např. Šťásek měl postup přímočarý, klasický, vnor za vnorem, jak je to popisováno. Já jsem měl ty vnory trochu zpřeházené. Je ovšem možné, že v pozadí je čistota; alespoň poznání je toho druhu, že to čistotě odpovídá. Avšak člověk by se měl starat především o "práci", protože tyto všechny zkušenosti se zdají jako "ukradený materiál". Nejlepší můj rok byl rok 1927/28, ale já jsem tuto pohodu vědomě porušil, abych mohl s Naukou ven