Poučení z rozhovorů pro Jiřího Viktoru z roku 1971

Vi:Již delší dobu, podle pokynu Květoslava, jsem dělal metta. K tomu se také posledně mluvilo o sursum corda. Jak je mám provádět?
M:Sursum corda je činnost prvořadá. Když se jeho pomocí dosahuje lepších (božských) stavů, musí se sdělovat tělu. Radostnost a spokojenost není ještě sursum corda. Sursum corda, to je také koncentrace. Na tuto činnost teprve navazovat další úsilí. Běžným soustředěním v pozici se sotva dosáhne božských stavů. V sursum corda nesmí být žádné chtíče. Těch se nutno odříkat. Musíte se povznést, vyčistit mysl od světských nánosů - pak teprve zaměřit snahu do těla (a to dolů) a v těle upevňovat dříve docílené povznesení, toužit vzhůru po božství jako po kvalitě. Odhodit všechno světské! Světské zaměření pomocí sursum corda vytlačit. Když se povznesení pomocí sursum corda podařilo, pak teprve pokračovat v soustředění. Další činnost, tj. přechod z jednoho stavu do druhého, z nižšího do vyššího, by měla být jako samočinný výsledek
K tomu bych uvedl z buddhismu: "Když je pět překážek odstraněno, výsledek se sám dostaví," nebo z Pataňdžaliho: "...s velikou láskou k vytčenému cíli..." to je přece také povznesení vzhůru.
Pomocí sursum corda se člověk zbaví posledních strusek či nánosů načerpaných nebo absorbovaných z vnějšího světa (v zaměstnání, ve styku s druhými), a tak může docílit božských stavů. Nutno se znovu a stále vracet k sursum corda, protože se do bytosti neustále dostávají nežádoucí kvality a promíchávají se s kvalitami vyššími.
Vi:Kdy nastoupí v bytosti klid?
M:Je to zdánlivý paradox: při plné, živé činnosti nastoupí v bytosti klid. Ovšem podmínka klidu mysli je předchozí jas jako kvalita pociťování. Setrvávání v dobrých stavech musí nakonec ulehčovat soustředění
Nestačí pracovat jen tak, jako by v pozadí bylo: Je mi to fuk, jen když dělám. Je nutno k tomu přibrat podrobnou analýzu, čili pozorovat také vnitřní činnost, rozlišovat kvality.
Vi:Dělám metta jen když jsem v dobrém stavu, a to na všechny bytosti jako celek.
M:Ano, metta je nejlepší způsob odosobnění. Rozhodující je při tom pocit souladu s nejušlechtilejším citem. Nestačilo by jen vysílání myšlenky, protože by mohl člověk v představě zaměnit dobro a zlo. Ano, provádět metta, ale současně bojovat o lepší kvality, až ke kvalitám božským. Dobro samo o sobě je nepostačující, aby člověk dosáhl božských stavů. Je přitom nutno rozlišovat dobro "světské" od dobra "nadsvětského". Božské prožívání rozlišovat od stavu ideálně lidského
Bylo by pro vás dobré kombinovat oboje tendence: toužím k božským stavům (tj. sursum corda); kéž božské stavy (kvality) vstoupí do mě!
Vi:Nebylo by to škemrání?
M:Nikoli! Touha "nahoru", to je nespokojenost se svou současnou kvalitou v bytosti, to je odstraňování překážek z bytosti. Svou bytost jakoby vylučovat ze všeho, mimo tento stav nejideálnější. Nemusí to být ani formou modlitby; to je to vaše "škemrání", stačí např.: "Kéž tyto božské kvality se stanou mou náplní, kéž tyto kvality nade mnou sestoupí do mě, abych s nimi splynul!
U vás určitá zatvrdlost zabránila dosud přijmout božské stavy za své. Metta má několik složek: vysílání dobra (jako protiklad ubližování), soucit, lásku, indiferentismus. Není možné dělat bódhisattvu bez božských stavů, řekl bych bódhi bez bódhi
Celkově platí: upínat se stále k božství jako náplni vesmíru, tj. jakoby ke světlu, volnosti, svobodě - k nejlepším vám pochopitelným kvalitám.
Vi:Jak má člověk v sobě zlepšovat kvality?
M:Při analýze vnitřních stavů platí: jakýkoliv dojem je moje žádostivost; jakýkoliv zájem je moje sobectví
Předpokladem prožitku "sebe sama ve všem poznávaje" je dosažení nejvyšší kvality. Já jsem se při tomto prožitku cítil spoluodpovědný za komplexní náplň všech bytostí. Osobnost byla zcela setřena. Předtím se člověk zdál "oddělený". Takový prožitek je plně bytostný. Květoslav z tohoto prožitku přešel k poznatku "já jsem vše".
Vi:Soustřeďuji se dolů do nohou - nikdy nahoru.
M:Vázání mysli na bytost dolů je nutné. Má to zabránit reflexnímu myšlení, které je vlastně normálním pochodem u lidí. Likviduje se tím fakticky psychologická bytost. Přesto bytostné tendence stále ruší soustřeďování, mysl se stále vrací k dojmům - k zlosti, lásce, vzpomínání, k neklidu, k přáním apod. Soustřeďování do nohou je ovšem mnohotvárné. O tom uceleně jindy.
Vi:Znamená to stále obměňovat činnost?
M:Ano, neustále, třeba i po chvilkách. Znovu a znovu si připomínat nebeské, blažené zážitky již prožité a opět a opět je uskutečňovat. Já jsem před realizací využil každé chviličky.
Vi:Vzpomínám si, že Květoslav říkal, že jste to tím vyhrál.
M:Hned z rána, po probuzení, se člověk musí snažit všemi prostředky o jasné vědomí.
Vi:Květoslav v tom směru kdysi pozoroval Zoru. Kdyby prý okamžitě nevstávala (lenošila, povalovala se), tak by se s ní rozešel, jak mi říkal.
M:Je nutný neustálý boj o kvality a jejich analýzu, až se ty vyšší, božské stanou podstatou celé bytosti, trvalou náplní. Je nutná veliká nespokojenost s dosavadní náplní své bytosti, pak se ozve touha po tom nejvyšším.
Jos:Když člověk dobrý stav chytí a pozoruje jej, stejně pozná, že za ním jsou stavy vyšší. Já do těchto dobrých stavů zahrnuji tělo jako oporu, tj. uvědomuji si oboje stejně silně, dobrý stav i tělo. Tím se do fyzického těla dostává "nebeskost" a to vede k proměně, přepodstatnění celé bytosti. Čili: nechť v těle pulzují nebeské stavy přirozeně.
M:Když jsem prorazil do nebe, ještě na mě stále působily a doléhaly světské tendence. Ale jednoho dne nebeské stavy převážily, říkám na padesát jedna procent a ten okamžik byl velmi důležitý, protože od té doby ve mně převažovaly více a více stavy nebeské.
M:(k Viktorovi) Nejde jen o hlídání stavů, ale i jejich stálou kontrolu, příp. analýzu: mám jasné vědomí, mysl nebloudí atd. Je proto dobré vnímat lepší kvality jaksi vizuálně, barevně jako světlo, jas, dokonce jako záplavu světla. Záměrně navodit světlo a jas; tím, že se dívám "nahoru", dělá se nad hlavou "trychtýř".
Vi:Při soustřeďování do nohou postrádám jas.
M:Nutno tomuto jasu pomáhat představou, tím se to urychlí. Teprve když člověk pocítí v hlavě "vědomí samo o sobě", pak je tam současně světlo; dokonce plápolá
Jinak řečeno: dvě zdánlivě rozdílné práce, dosahování lepších stavů a jejich promítání do nohou, se nemají od sebe mnoho lišit.
Jos:Když člověk promítá do těla představu světla, pak se toto světlo v těle stane skutečností, čili člověk se stává stvořitelem světla v sobě. Stvoření znamená udržet v představě dlouhodobě plastickou náplň.
M:V buddhismu se říká při každém vnoru: "...a toto tělo žák naplní celé radostí, šťastnými pocity atd." Tím, že člověk dobré stavy sděluje tělu, tím také prospívá druhým; jeho tělo jako by vyzařovalo dobré stavy. Musí se spojovat obojí práce: mravní kázeň a sursum corda. Nejdříve vytrvale bojujte o dobré stavy v sobě, a pak teprve je sdělujte tělu. Volání vzhůru, pokud by nebylo prudké, nebeské stavy nepřivolá
Ve fyzické činnosti nesmí být chtění, nesmí v člověku pulzovat zájem o zisk, pověst, slávu, vnější radost apod. Aby se upínáním pozornosti do těla (cvičením) nerealizoval v bytosti tamas, je nutná prudká činnost.
Vi:Já si vypomáhám takto: při vnímání vnějších věcí se vnitřním zrakem dívám jakoby jinam, a tím stírám působivost z vnějšku a tak se snažím zabraňovat dojmům.
M:Ale pozor! Musí tu být stálá bdělost, čilost, živost, aby člověk neztupěl, nezatvrdl, neotupil vnímavost! Dobré stavy nutno doplňovat pochopením hodnoty věcí, pak už na člověka vnějšek nepůsobí. To je získání vhledu - správný pohled na podstatu věcí. Vhled, to už je vnitřní stav, v němž vnější věci přestanou jakkoliv působit. Vnory jsou podmínkou pro získání vhledu. Správný vhled nelze získat jinak než přes dobré stavy.
Vi:Jednou u mne Květoslav provedl zastavení mysli.
M:Ale to ještě není vhled. Z toho jste měl získat poznání: strastiplnost všeho zformovaného
Uvedl bych vám několik pomůcek, jak zapomínat na vlivy ze světa:
 - Správný vhled se musí stupňovat, protože se bytost brání. Nejdříve to musí pochopit rozum - to už je vstup "do proudu učení" - a pak se to musí dostat do celé bytosti
Pochopením má být získán odpor ke všemu nežádoucímu, ke všemu, co je strastiplné. To, co mne dříve obšťastňovalo, bylo získáno pomocí smyslů, kdežto já musím získat nebeské stavy bezprostředně, tj. přímo, samovolně z bytosti, bez vnější příčiny, bez prostřednictví smyslového vnímání
Tyto nebeské stavy uklidňují a rozjasňují v hlavě - z hlediska indiferentismu relativně - kdežto radosti světské hlavu zatemňují
Nebeské stavy jsou stupněm, přes který musíte jít dále.
Jos:Já mám pokyn: chytit dobrý stav, zase pustit, znovu a znovu opakovat. Tímto opakováním se získá pružnost.
M:Já jsem nedržel kvality křečovitě, protože by ztuply, ale povyšoval jsem je, stále a stále zkvalitňoval