Pokračování rozhovoru

K:Ve stati "O čtyrech živlech", kterou jsem ze svých tzv. "drobných prací" dal právě k disposici, píši především o živlu "zemním", že zabírá celých devadesát pět procent veškerého úsilí. Např. Váňovi si již zvykli na tyto termíny. Zvláště jemu to myslí přesně ve vědeckých pojmech a již si zvykl.
M:Ale přesto mám za to, že k proniknutí hlubšího smyslu jógického úsilí to přece nestačí. "Marnost nad marnost."
K:Člověk se udrží na Cestě, když celý tento život považuje jen za epizodu. Když nemá v sobě pouto ke světu, dá se říci, že již to je vnitřní život. Stačí, že člověk ví, že to bude pokračovat. Úplné vyhasnutí, to je problematická věc. Jednou si člověk řekne: Mám možnost se dále trápit - ale raději ne! Romanovi jsem řekl: "Když máš energii na špatnosti, na "wassertrumštinu", pak máš také energii na pozvednutí se vnitřně. Energie je v obou případech tatáž. Ale u tebe, Romane, je to setrvačnost, jinak by přece nebylo možné, abys likvidoval celé dva roky - ne za jedno odpoledne, jak by to bylo správné - ty svoje bezcenné "krámy", a ještě ani dnes ses s tím nerozloučil."
K:Dobré vzněty se získávají v duševních bojích, když si např. člověk může říci: To jsem šťasten, že nic nemám!
M:Jakmile člověk lituje, že nebyl uspokojen ve svých tužbách, je to světskost.
K:Jedná-li se o karmickou zralost, pak už neuspokojí nic, i kdyby byl člověk císařem. Největší hnací silou u mě bylo, že člověk neví, co se může v nejbližším okamžiku stát. Tato hnací síla byla u mě již v dětství, asi v osmi letech. Nebo jiná věc svědčící o karmické zralosti: Nechtěl jsem si s dětmi hrát, protože jsem říkal, že člověk stejně umře, tak nač si hrát? Toto bylo již v šesti letech.
M:To byla "strašná" zralost.
K:Když jsem si později vzpomněl na minulé životy, hnalo mě to ještě více k vytrvalosti ve snaze uskutečnit
(o Lipnickém st.) Jemu stačí, že jeho poměry jsou uspořádané. Pramení to z jeho světskosti, nikoli z názoru, že všechno je marnost
(o paní Studené) U ní je to "telecí spokojenost"
(o manž. Lenhartových) Napsal jsem jim, že podle mého názoru má manželství dávat alespoň tolik volnosti, aby mohl partner volně dýchat; nařízená spokojenost, že není k ničemu. Také jsem definitivně odvolal rezervování bytu pro mne u nich, s tím, že již nemají ke mně žádné závazky