Rozhovory - záznam ze Starobucka 1972

K:Když člověk vstoupí na Cestu, má především za povinnost nenechat se chytit žádným svodem zpátky do světa
Ra: Manželka byla nějaký čas proti mystice, ale nyní si myslím, že bych mohl něco o józe úmyslně někde zapomenout ležet, třebaže se stále stará o něco kolem domácnosti a říká, že nemá čas.
K:Každého máme nechat, nikdo se nesmí nutit. Vypadá to, jako bys ty sám ji chtěl strhnout na Cestu. U ní je to zatím bez systému, i když je to v ní nasměrováno dobře. Jakmile se přijme systém, pak již člověk ví: Toto musím, jsem k tomu vázán, mám tuto povinnost atd. Když člověk nechce, vždy si najde překážky a omluvu pro sebe. Kdyby pochopila manželství tak, že dva mají jít po Cestě - nikoli jen jeden - a rozhodla se, že se podle toho zařídí, uviděl bys, že by si našla čas, i když má, jak říkáš, stále práci v domácnosti. To musí v člověku zrát, až jednou ho to zapálí.
M:Viděl jsem to tak, jako by zatím byl u ní skrytý odpor.
K:Ano, jistou dobu v ní odpor byl, ale to spíše z neinformovanosti. Myslíš, že může vlastní žena milovat člověka natolik, že by šla stejnou cestou jako on?