Dialogy Květoslava a Míly z roku 1972
O ponoření se do centra bytosti

M:Již několikráte za našich rozhovorů jsi použil výrazu: ponořit se až do hloubi své bytosti. Rozumím tomu tak, aby se objevily atavismy.
K:V tomto ponoření musí být obsažen symbol země, hmoty. Není-li tomu tak, vzniká pocit prázdnoty a to není žádoucí. Když se do tohoto ponoření přibere symbol země, dostane se člověk až k jádru bytosti, to znamená, že bytost je shrnuta do jednoho bodu
Kulovaný to charakterizoval ze své úrovně, že je v centru bytosti jakoby něco stálého, pevného. Z tohoto pak vyplývá ten moment poznání: "Není již jiné poznatelné země," jak já říkávám. Vědomí setrvává pevně v těle. To je čtvrtý vnor jinak podaný. Rozbíhavé tendence by mohly způsobit, že by člověk mohl zemřít, aniž by dosáhl. Ty ses v takových nebezpečích stáhl včas do sebe, to vlastně byla jednobodovost v jiné podobě. Když se vědomí zužovalo, docházelo ke krizím. Toto je už tvá minulost. Proto jsi měl těch krizí dostatek. Ty jsi to vždy stahoval vlastně do jednobodovosti.
M:Nyní se mi jeví bod, jakoby obsahoval celé tělo ve vědomí.
K:Ano, je to stažení celé bytosti do jednoho bodu, v němž se bytost poznává jako prázdnota. Centrum, kdy je člověk v sobě v charakteru "země" - to je prázdnota.
M:Je to manipulace se symbolem země, tu nyní provádím.
K:Nemyslíš již v pojmech abstraktních a to je správné.
M:To se mi ulevilo. Nyní přesně vím, jak se zařídit, abych se nevrátil do toho prvopočátku.
K:Důležité je vědět: při symbolu země je vědomí nerozplývavé. Člověk vědomím sedí pevně v sobě. Jinak je to prázdnota, v níž člověk celou bytost nesebere a to by nebylo žádoucí.
M:Dnes si uvědomuji tělo zcela jinak než dříve - není tu vědomí hmoty.
K:Protože je sublimované.
M:Mohlo by se říci buddhisticky: "...je zde tělo a nic jiného..." Je tu určité vymezení, ale bez detailů. Je to zcela bez tamasu.
K:Roman např. podle tohoto výkladu nemá symbol země dovršen.
M:Nyní mám dobře vysvětlen tvůj termín: "ponořit se do centra bytosti". Země v tom je, ale není to tak syrové, je to živel země bez tendencí, jen jakýsi stav hutnosti.
K:A to už je skvělý výsledek. Když v tomto ponoření je symbol země obsažen, pak již člověk nemá vůbec žádný zájem utíkat za něčím do světa.
M:Vzdouvání nějakých tendencí se v tom opravdu nenajde.
K:Hlavní a rozhodující věcí je, aby v tomto ponoření byl obsažen symbol země. Když tomu tak není, pak to nepřináší pravé poznání. Člověk končí jako "maličký", ale najde v sobě centrum a současně klid. Symbol země se umístí v člověku samém a další hledání přestává. Když je tento postup dovršen, vzniká z toho světlo, které se gravitací rozzařuje. S tímto poučením se však musí vyjít velmi opatrně a opravdu s rozvahou, aby se z člověka nestala jedna ze "Svítících bytostí" v některém vyšším nebi, nýbrž aby jako čiré Světlo zhasl na místě