Několik pokynů pro Viktoru

K:Stýkáte se v Pardubicích s někým?
Vi:Ne. Ani setkání s dřívějšími zájemci o mystiku mi nemůže nic dát.
K:U všech jsou osobní zaujatosti.
Vi:Člověk potřebuje sám na sobě pracovat. Je to lepší být sám; když mohu, vyhledávám dr. Kováře.
K:Bylo by sice dobré, kdyby člověk kolem sebe někoho měl (z duchovních lidí), ale pro vás nejsou v Pardubicích vhodné objekty. Je zde přehrada mezi mladými a vámi. Ale jinak by měla být komunikace mezi starými a mladými mystiky. Mělo by se to ve společnosti nějak ukáznit, aby mezi hledajícími byli mladí lidé. Základ poučení by bylo vhodné sdělovat, kdyby tu ovšem byli zájemci. Já se už opravdu začátečníkům nemohu věnovat. Vůbec není vhodné, když je někdo na výši, aby byl ve styku s úplným začátečníkem. Mezičlánek by bylo potřeba
(k Viktorovi) A jak se vám daří, jak pokračujete?
Vi:Zkusil jsem "táhnout energii" z nohou jako ze silného zdroje až nahoru.
M:Tím, že se soustřeďujete na tělo, tím se energie sama budí.
K:Intenzity koncentrace použijte jen potud, aby nenastalo napětí v hlavě. Lépe se to má dělat tím způsobem, že se člověk mobilizuje asi tak, jako když má jít k zubaři a sbírá v sobě odhodlání. Tak nikoliv silou, jak říkáte, "táhnu energii vzhůru", ale stačí vciťování se v nohách.
M:Aby paní lépe spala, jak jste si stěžoval posledně, změňte světlo v nohách ve vědomí šťastného a klidného pociťování.
K:Nejlépe kontrolovat, aby to samo stoupalo vzhůru, tj. energie s náplní světla s dobrou náladou
Napsal jsem tyto dny drobnou práci o tom, kdy se výjimečně smí dělat dechová cvičení; s tím rozvedením, že pránajáma není stejná jako dechové cvičení. Také s tím poučením, že teprve tenkrát, když už člověk netouží po ničem a nevychází svou myslí navenek (mimo sebe), teprve tehdy smí použít dechových cvičení pro svůj duchovní růst
Pokud provádíte relaxaci v sedě, pak nutno hlídat, aby v hlavě bylo stále čisto, aby v ní nebylo žádné napětí. Zpočátku tělo uvolnit a zachovat bdělost a pozornost, aby mysl nebloudila. Teprve když je mysl ustálena, pak se pozornost usměrní.
M:Relaxaci musíte provádět s určitým stupněm bdělosti vědomí, a to tak, aby bdělost nebyla na nule a současně nebyla přešponována. Čili relaxace má být doprovázena bdělostí vědomí, a to takovou, aby bdělost nebyla slabá ani silná. Nestačí tedy pouhé uvědomování si nohou, ale přidat k tomu kontrolu pomocí bdělosti.
K:Když by se podmínky správné relaxace pro vás shrnuly, pak takto: mysl nesmí být rozptýlena; usměrňovat ji vciťováním se do nohou; když se v nohou upevníte, stoupá tím energie sama.
M:Nutno použít takový stupeň bdělosti, aby nevzniklo napětí.
K:Kdyby se snad napětí v hlavě přesto objevilo, pak soustředění rozbít a začít znovu. Starat se o to, aby předmět koncentrace, tj. nohy, neunikl z vědomí; hlídat, aby nevzniklo napětí v hlavě.
Vi:A jak mám správně provádět usínání?
K:Nejjednodušeji takto: člověk dobře usne, když se dá před usnutím duševně do pořádku.
M:Snažte se usnout v dobrém spokojeném stavu. Spíše tu rozhoduje nálada, dobré rozpoložení s povznesenou myslí, než nějaké soustřeďování se na světlo.
K:Když dáte do pořádku napětí (zlikvidujete je), pak usnete v klidném rozpoložení mysli.
Vi:Rozumím, nikoli usínat v soustředění a v něm se také probouzet.
K:Nikoliv soustředění; stačí, když v dobré náladě usnete a v ní se také probudíte.
M:Lze si pomoci tak, že se člověk před usnutím snaží vžít se pocitově do situace, jakoby bytost byla ponořena do šťastného, míruplného prostoru; ten aby pronikal celou bytost.
K:Je to vlastně stav meditace. Na pročišťování bytosti jsou pocity, na soustřeďování jsou kvality