Rozhovory listopad 1971
Květoslav + Míla + doc. Bajer + Josef

K:Dr. Hrabussay se z nebezpečného zdravotního stavu dostala proti všem běžným medicínským předpokladům. To způsobuje stav mysli. Obecně by to chtělo, aby měli lidé klid a mohli se věnovat naprostému duševnímu uvolnění. To harmonizuje všechno. Jinak řečeno: duševní klid podmíněný jógou harmonizuje všechny duševní stavy.
Ba:Není-li to podmíněno jógou, je to duševní netečnost.
K:Správné duševní uvolnění působí harmonicky, a to na všechny funkce v organismu. Nikdo se však tomu při dnešním životním shonu nemůže věnovat; vyžaduje to podmínky. Kdyby se někomu ty podmínky poskytly a mohl zharmonizovat své duševní stavy, vidělo by se, jaký to má velký význam. Když lidé žijí trvale jen do světa, rozhodně svůj organismus ničí. To není prodlužování věku, jak říká statistika, je to prodlužování lidské neschopnosti, nemohoucnosti. Žijí-li trosky, pak to není život. Život má smysl do doby, kdy může být člověk aktivní. Já sám nejsem tak dalece v pořádku, aby se to dalo nazvat život.
Ba:Pracovní přetížení se bude stupňovat ad maximum.
K:Nebude to jednoduché; je to všechno časované - je to výpůjčka a ta se bude muset draze zaplatit. Ve světě je jen násilí na násilí. A vykořisťování. Není možno vytvořit idylický život, aby se člověka něco nedotýkalo
(k ing. Pavlovi) Když není rodina, je to lepší. Zůstanete-li svobodný, pak ty hromy na vás tak nepůjdou.
M:Pokud budete zdravý, při fyzické síle, nemusíte se ničeho obávat.
K:V mnoha případech by bylo lepší, kdyby lidé z toho utekli a šli raději na klidnou práci na silnici a unikli tak chaotickému napětí a všem nervákům.
M:Kdysi, v dobách Buddhových, se uvažovalo jinak; ve všem. Počítalo se s takovou úpravou života, aby zbývalo více času na duchovní vývoj. Dnes lze doporučit pěstovat především sursum corda.
K:Prováděním sursum corda se vytváří záslužná karma. Jak se má jednat při duchovním vývoji na určitém stupni, o tom jsem napsal Kulovanému dopis. U něho se jedná nyní o to, aby jasně viděl tvář Boží. Když tato Boží tvář se zachmuřuje, znamená to, že přehnal ctnosti - pak musí porušovat ctnost, aby to vyvážil. Ovšem pravidlem je, že se člověk musí stále zlepšovat, ve všem. On se dostal dost daleko.
M:Podmínkou nadsvětské stezky je, aby byla především mysl nadsvětská. Kdyby člověk dodržoval pouze předpisy bez nadsvětské mysli, chtělo by to dlouhou, příliš dlouhou dobu.
K:To konečné dotažení by nebylo nikdy. Mysl dovede být záhadným způsobem světská, i když je člověk světec, a také naopak. Teprve za této podmínky, že mysl je nadsvětská, mohl by člověk jednat paradoxně - ve smyslu dopisu pro Kulovaného.
M:Kdo je na tom lépe?
K:Ten druhý. Běžně se však nedá doporučit, aby člověk byl jedním z těchto typů. Kdyby byl člověk nadsvětské mysli a objevovaly se v něm nectnosti, pak musí padnout. Na určitém stupni je vytváření záslužné karmy stejně zatemňující jako vytváření karmy nezáslužné. Laponder v "Golemovi", aby vyrovnal účty - vraždil.
M:Vypadá to divoce, ale jen vypadá - Meyrink tomu zřejmě rozuměl.
Lidem nebeský prvek chybí. Jsou schopni dělat třeba tvrdou askezi, ale k nadsvětským výsledkům to stejně nevede.
K:Jsou to "zbožní lidé" plní světa, plní světských vlastností. Mozkové buňky by chtěly utéci, nic nevyřeší.
M:Nadsvětské tendence nemají u takových lidí patřičnou kvalitu.
K:To je to podbarvení. Například v jižní Asii za dnešní doby. Jsou to buddhisté a současně se vraždí. To nejde dohromady.
M:Jak může člověk vraždit bratra?
K:Už i tam je to pouhá "církev", bez morálky, bez nadsvětského myšlení.
M:Kdyby byli zabiti v bitvě muže proti muži, ale vyvražďují se celé dědiny proto, že někdo poskytl přístřeší druhému.
K:Tak se tvoří nezáslužná karma, ze světské mysli, ze špatného myšlení.
M:Jestliže jsou lidé schopni takovéhoto jednání, nemůže v nich být nic nadsvětského. Je to úplné barbarství.
K:Je to možné u takovýchto náboženských směrů, které se nakonec zaměří na to, že jsou jen společenskou složkou. Kdyby v Indii byli dnes na výši, nemohlo by se například stát, jak jsem slyšel, aby z nějakého kláštera "svatá matka" s celým svým konvojem služebnic, zamýšlela u nás žádat za ubytování v hotelu. Často narážím na to, že dnešní indické školy, u nás známé, jsou jen zevní organizací, je to obyčejný "byznys". Paní Lenhartovičová se nedávno vyjádřila, že by bylo žádoucí, aby lidé byli utvářeni jinak, než jsou.
Jos:Je to hrozné, když přijdou léta a člověk nerozeznává, že jsou u něho pouta, a říká, že je to povinnost (např. Saša).
K:Úplné zrušení vztahů k ostatním (světským příbuzným, k dětem) není tak jednoduché.
Jos:Také k Ivanovi nemám momentálně poměr, vytvořila se mezi námi jakási hradba.
K:Nepříjemnostmi se z člověka dobývají potenciální sklony.
M:Když se člověk v životě setkává jen s pěknými věcmi, pak těžko může pochopit lhostejnost ke světu.
Jos:Já jsem najednou zjistil, že všechno trápení má co dělat se sexem. Jsem už mimo veškerý sex. Nelíbí se mi žena, nelíbí se mi příroda - prostě nic.
K:Já jsem jako suchý ořech, ale radostnost nemizí, je to bohatý duševní život.
Jos:Vydobyl jsem si určitý duševní stav, a co mu neodpovídá, to mě nezajímá, ani příroda už ne.
M:Radostivé štěstí při rovnodušnosti ducha se cítí plně bytostně. Ve třetím vnoru člověk stále pociťuje tělesně radost a štěstí; nemá to ráz prchavosti a je to v hlavě právě tak jako v palci u nohy. Tento stav je mnohem žádoucnější než cokoli mluveného, slyšeného nebo viděného.
K:Rozhoduje to, co produkuje bytost. U člověka, který nic nedosáhl, bytost produkuje jenom závadné stavy, a proto člověk hledá radosti. Když se to dá do pořádku, pak se radosti projevují jako přirozený stav bytosti. Jen takovéto radosti rozjasňují ducha, ostatní jej zatemňují.
Jos:Pak je soustředění lepší a snadnější, člověk má potom větší rozhled.
K:Potom už člověk nevyhledává radosti, protože se v bytosti produkují samy.
M:Nejdříve je to stav přechodný, kdy člověk musí vyvíjet určitou snahu, aby v něm byla radost; později je to přirozená radost v celé bytosti, kdy člověk jen mírným vědomím konstatuje určité tlaky tohoto světa. Protože se nechce ochudit o vnitřní hodnoty, vnímá to jenom, jako když se hladí látka. Ale zpočátku je to boj, opravdu až pekelný.
K:Právě při boji se to hýbe z místa.
M:Tyto dobré, radostné stavy se zintenzivní, protože tu chybí smyslové vnímání.
K:Jde o to: vidět starý svět novýma očima. (k Josefovi) Ty budeš mít k tomu dost energie
V Pardubicích svého času mystikům tzv."ulétl azot" - v nestřeženém okamžiku. To je kvalita oddělená od těla
Člověk musí upravit svůj postoj ke světu. Vidět tento "černý svět" jako zářící, čili proměnit temnotu ve světlo. Lidé mají své nesprávné představy o mystice. To, s čím jsem sem přišel já, to byly a jsou revoluční názory. Když si chodím nahoru - musím se tam odstěhovat, zde dole na zemi nemohu být spokojen.
Jos:Dnes již plně chápu, že veškerá práce se musí provést zde - dole, ve vlastním těle, v tom nízkém.
M:Já pociťuji tělesně stálou rovnodušnost.
Jos:Proto jsem začal v poslední době intenzivněji pracovat na pozorování těla. Jsem si sebe vědom při různých příležitostech. Není to ještě trvalé, ale mezery se zmenšují.
K:Asi tak, jako když člověk přečte mnoho knih - neví přesně, jak to má vypadat, ale přesto to pochopí.
Jos:Pochopil jsem dvě alternativy: napětí v hlavě a přestěhování se do nohou. Naučil jsem se žít v nohou. Dnes si mohu volit. Pesimismus se mě již netýká.
K:Na určitém stupni by člověk nepřekonal překážky, kdyby nevěřil v reinkarnaci. Například bych těžce nesl, kdyby dr. Hrabussay odešla; nebo kdyby Míla odešel před paní Ledrovou
(k Josefovi) Už nejsi rozptýlen světem?
Jos:Ne - v žádném případě. Vím: je tu nauka, jsem zde proto, abych ji uskutečnil.
K:Dnes už nemám chuti, zakrývat ty záporné věci. Byl jsem potěšen, že Míla chce sednout na koně a pomáhat - tím spíše mám radost, že se duchové (rakšasové) kolem mě opravdu starají poctivě o jednu nepříjemnost za druhou.
Jos:Když člověk věnuje pozornost sám sobě, mysl se uklidní.
K:Zbytečného myšlení je velká spousta.
M:Mysl se vždy kloní k tomu, co ji nejvíce láká. Jsou-li v bytosti šťastné stavy, mysl se k nim obrací. Mysl se jaksi honí za tím, co je v bytosti šťastného. Mysl sama pochopí, že je to překážkou, když z toho dělá dedukce, a zůstane stát. Mysl se upne na radostivé štěstí. Jednou se zastaví úplně v míruplném klidu.
K:Vnory souvisí s vývojovým procesem. Vyvíjí se to jedno z druhého.
M:Ano, postupně, neznatelně.
K:Zpočátku má člověk strach ze zastavení mysli, strach z ohlupení. Lidé nevědí, že když se zlikviduje těkavost, nastupuje nová schopnost: přímé vnímání.
M:Je-li mysl zastavena, vědomí ví o šťastném stavu a zjišťuje, že stav ze zastavení mysli je mnohem vyšší a čistší, než byl kdykoli předtím. Člověk nemyslí, a ono to přece funguje, a to jako přímé vnímání, přímé uvědomování. Pavel ml. by ovšem z toho mohl dedukovat, že když člověk nemyslí, že dělá hlouposti.
K:Ale není tomu tak. Mystik přijde, podívá se a všechno správně zařadí, a to proto, že odstranil těkavost, zbavil se deduktivního myšlení. Tato schopnost přímého zření se sama objeví.
M:Běžný člověk musí používat deduktivního myšlení, pokud nedosáhne řečeného stavu (zastavení mysli).
Ba:Nejdříve musí odpadnout automatické myšlení a vzpomínky. Musí zde být pouze myšlení chtěné a z něho vyplývá to další.
M:Reflexní myšlení funguje na základě dojmů. Člověku není jasno, že musí myslit chtěně, nikoli se nechat vléci dojmy, vzpomínkami, přemýšlením.
K:Lidé těžko chápou, co to znamená uvědoměle myslet. O každé věci se musí dávat z vlastní vůle myšlení do pohybu.
M:Chtěné myšlení nemá být zabarveno dojmy, sklony, žádostmi apod.
K:Podle mě chtěné myšlení je takové, při němž mysl nepřechází z věci na jinou věc.
M:Ale kdo ze začátečníků se tak pozoruje, aby k tomu došel?
K:Řeknu si: chci myslet jen na tomto úseku a nesmí vyskočit neodpovídající myšlenka.
Jos:Tak jako konstruktér: musí myslet jen na tu jedinou věc, aby to vyšlo - to je chtěné myšlení.
K:Toto chtěné myšlení je časté u vysokoškolských profesorů. Podívá se, zjistí a hned učiní závěr. Jsou to lidé, kteří myslí ukázněně; jejich duch je velkorysý, třeba profesor Piťha. Naproti tomu při reflexním myšlení se člověk podívá na věc a tato v něm vyvolá nějaké ideje, takže člověk rozvíjí myšlení na falešném základě. To se automaticky likviduje myšlením chtěným.
Ba:Uvědomování si nohou - to je systematický postup.
M:Je to neustálé, jasné uvědomování si všeho, co člověk dělá, myslí atd., tak jak to precizuje buddhismus.
K:Uvědomělé myšlení má kvalitu duchovnější. To se člověk dostává do nadhledu. Nejprve tedy myšlení chtěné, pak myšlení uvědomělé. Jsou to etapy.
Ba:Nutno postupovat systematicky: od nižší práce do nejvyšší.
K:Když se myšlení zcela zastaví, není v hlavě žádné napětí. Bytost se vyčistí jasem. Nejhorší jsou začátky, když je člověk dirigován impulzy z těla a ty doprovází reflexním myšlením.
Ba:Věda nerozlišuje druhy myšlení.
K:Dnešní psychologie je na tom uboze. Dnešní psychologové zkoumají jen reflexy, nic víc.
M:Psychologové dnes znají jen to, co se naučili.
Ba:Ano, u nás je základem jen reflexní myšlení.
M:Psychologie k tomu nemůže dojít, aby rozlišovala druhy myšlení.
K:Apelovat na lidi, aby chtěli chápat prostřednictvím uvědomělého, chtěného, ovládaného myšlení, není možné. Proto člověka na určitém stupni dostrkávám. Kdyby byl člověk schopen chápat, bylo by to jednodušší. Nemusel bych používat hrubých způsobů. Zkušenosti mi potvrdily, že na myšlení lidí opravdu nelze apelovat. Člověk, ten je jak hodiny, které jdou tak, jak je druhý natáhne. Jinak se houpe sem a tam jako opice
(k Bajerovi) Ty sis toho problému velmi dobře všímal. Má-li člověk takové zázemí, nemůže se vracet k nedokonalostem.
Ba:To by člověk zaměnil nejlepší za nejhorší.
K:Jak je to vzácné, vyskytne-li se někdo a takto postupuje. To se nestává, aby někdo šel touto cestou, i když se o ní trvale mluví. Každý si chce nechat to svoje. Například Ivan: u něho je to rodové dědictví po matce.
Jos:Fanatismus, který má jeho máma, ten u mě není.
Ba:Fanatismus může být jenom tam, kde je omezenost.
K:(k Josefovi) Když je člověk zdravý a smysly pracují bezvadně, vidí zcela jasně, že tento svět jsou jen lákadla. Pak musí vzniknout konflikt i na vysokých stupních. Výhledově to vypadá, že ty to vyřešíš dobře. Dospěješ k tomu, že jenom vnitřní hodnoty rozhodnou o tom, zda se člověk zachrání. Tělo samo nechce, aby bylo osvobozeno. Stále se hlásí ke své existenci, stále se připomíná. Opírat se jen o důvěru, to by nestačilo. Člověk musí odolat všem náporům - čili chce to, aby člověk stál pevně na vlastních nohou, s vlastními zkušenostmi. Na základě těchto vlastních zkušeností se musí cítit předznamenán, že to s ním ve smrti vyústí dobře.
Jos:Četl jsem od tebe, Květoslave, pojednání: "Vzdejte se vší naděje." Musel jsem kdysi ledacos provádět... Raději nepřemýšlet.
K:To se opakuje i deset tisíc let. Když přestává život, člověk hledá kolem, čeho by se měl chytit. Vznikne skulina a člověk do ní vběhne bez rozumových úvah. Člověk by chtěl nějak uniknout, věří v nebesa, ale nevěří v peklo. Měl by si říci: "Je zde proces umírání, tak jej musím řešit." Člověk se věčně něčeho bojí.
Jos:V poslední době mi nebylo dobře; říkal jsem si, že by to mohli být smrtné náznaky. Byl jsem v dobrých stavech, a najednou zde byly tyto procesy a já jsem je pozoroval.
K:To není předzvěst, to dobře skončí.
Jos:Neučinil jsem proti těmto náznakům žádné výpady. Řekl jsem si jen: Musím se držet v určitém stavu a nic víc; nedát se ovlivnit.
K:To je jedině správné, starat se o svůj stav, aby byl dobrý. Celé duchovní úsilí je vlastně příprava na smrt. Všechno se musí řešit z perspektivy nekonečného života; nic se z okamžiku, který zde právě je, nedá vyvodit. Člověk se musí postavit na stanovisko: za každou cenu udržet ten nejlepší stav; tím může změnit základní karmu existující a převládající
Nastoupení dobré cesty se vyřeší tím, že vzniká poznání. Když člověk nemá to štěstí, že skončí život dosažením, musí poznat všechny psychologické záležitosti, aby vůbec měl jasno, o co jde, co se musí řešit; aby věděl, jak se musí zachovat, aby to dopadlo, eventuálně při další inkarnaci dobře. Píši o tom v "Besedě Bohů". Co já budu nadále? - To je kámen vržený prostorem
Já jsem poznal: když člověk dosáhne, musí tyto všechny pochody pochopit, aby dosažené stupně nezkazil. Co by mu byly platné dosažené stavy, kdyby neznal zákon, jak se zachovat, aby je neztratil, aby byl zajištěn před eventuálními špatnými konci?
M:Buddhismus používá termínu: "oboustranně vykoupený". To je ten, kdo poznal za živa. To je vykoupení, které je mimo všechny formy a při němž současně zhasnul blud. Taková bytost se už nevrací. Kdo zažil a nezhasnul blud, ten musí stále bojovat. Kdo nezažil, ale zhasnul blud, takový nemusí již bojovat. Kdo zažil vykoupení, ale neví jak a proč, musí také ještě bojovat.
K:Mírně upraví dráhu, ale ve skutečnosti to má již namířeno k cíli a setrvačností to dojde.
M:Posledně jsme si uváděli příklad z buddhismu o otci a strýci: jeden měl vhled, ale nebyl ctnostný, druhý obráceně... Vhled je poznání, ctnostný život to není poznání.
K:Když se člověk zúčastňuje života mezi lidmi, musí se dělat korekce. Například ty všechny práce kolem domu v Březové byly velkým úkolem. Kdyby člověk nevěděl, jakou korekci by měl učinit, odchýlil by se.
Jos:Pro mě z toho vysvítá, že je to cesta silných.
M:Je to cesta moudrých.
K:Nevidím účel v pastýři a ovečkách.
M:Je-li člověk moudrý, sílu pro to, aby toho dosáhl, sežene, právě pro tu svou moudrost. Ale kdyby byl jakkoli silný, bez moudrosti toho nedosáhne.
K:Protože jsem toto dobře poznal, opravdu mohu lidi uvést na správnou cestu, avšak konec musí být takový, jako by každý poznal sám.
M:Velmi přesné rozeznávání - to je vlastně moudrost. Zpočátku nutno použít násilí; na určitém stupni však toto lámání přes koleno skončí. Z pozorování vzniká rozlišování, na jeho základě upravení stavů, pak vyústění za použití vlastní vůle - to je moudrost.
K:Celý život se chovám tak, že mám ke všemu odstup. I k tomu, co budí blažené pocity. Odstup způsobuje, že se to rozplyne. Kdyby se to nedalo takto dělat, nebyl by člověk chráněn a mnohé by mohl zkazit. Jestliže jsem si vzal za úkol vyjasnit mystickou cestu, musel jsem nastoupit tuto metodu odstupu.
M:Bez dokonalého vnitřního odstupu není možné uskutečnit čtvrtý vnor. Z hlediska způsobu života by se udržela blaženost a blud. Jen odstupem stavy blažené a strastné zanikají, čili překonání těchto stavů je vlastně odstup. Buddhistický termín "zanechání" by pro nás nebyl tak výstižný. Lepší je termín "odstup", ten má přiléhavější významové podbarvení.
K:Například dr. Hrabussay je na tomto stupni, a proto ten její nezájem. Ona dospívá k tomu, že když uvidí nebe, konstatuje: je to nebe; když uvidí peklo, řekne: je to peklo - ale jedno ani druhé se mne netýká a odstoupí od toho. Je na tom stupni, kdy ví: všechno musí dohořet jako lampa, která nedostává další palivo. Potěšuje mě, že toto je opakovatelné.
Jos:Tento způsob řešení směřuje k tomu, aby každý dosáhl individuálně.
K:To jsou osudové dispozice. Dosáhnout stavu, kdy už nejsem ve vleku, je možné jenom z nadhledu, kdy již člověk v sobě nemá nižádnou touhu. A žádnou touhu nemá v sobě teprve tehdy, kdy už vše, co chtěl, prožil. Není podle mne prakticky možné, aby se někdo vyhnul tomu, co jeho bytost žádá. Nakonec se všechny touhy dají velmi rychle splnit - každá touha se může kompenzovat něčím jiným. Aby život po jisté stránce byl uzavřen "kompenzací" - toho jsem dosáhl.
Jos:Teprve nyní se mi mnohé věci ujasňují.
K:To záleží na zjišťování těchto věcí přímo v bytosti, více než na pochopení. Zjistil jsem u tebe jistou stabilitu.
Jos:Chápu u sebe tu vnitřní pevnost; už nemám naprosto žádné pochyby, není ve mně ani ta nejmenší nejistota.
K:V této situaci stačí jen jednoduché rozhodnutí: všechno toto v sobě upevnit. Přeji ti, abys z tohoto zpevnění dosáhl ryze osobní dobrý stav: "Už opravdu nic se mnou nehne!" Člověk vidí všechno kolem sebe jako děj (film), a to s pochopením a určitým účastenstvím, aby člověk správně s porozuměním jednal.
M:Čili tím stavem jistoty ten děj neprochází.
Jos:Např. při nějakém manželčině výkyvu jsem se vnitřně smál, protože jsem rozuměl, proč tak jedná, ale chápal jsem ji.
K:V nynějším tvém stupni jako bych viděl vlastní stopu. Teď by u tebe mělo vzniknout stejnoměrné stálé stoupání, třeba pomalé, k lepším stavům s náplní jasu; což bych chápal jako svůj osobitý vývoj.
Jos:Uvědomuji si, jak těžko je tento stav dosažitelný, a dnes je pro mě jasné a mám pro to pochopení, že to u jiných nejde tak snadno.
K:(k Mílovi) Je to u Josefa již ve stejné rovině jako u Romana, avšak zůstávám u toho svého výhledu pro budoucnost, že Roman je mladší. Ovšem Roman stále nachází nějakou tu "veš", kvůli níž má mindráky. U obou je soubor osobitých vlastností.
Jos:Nyní nedělám k ničemu závěry.
K:Ano, všechno je u tebe v běhu, tak jaképak závěry. Když budeš nyní například k Ivanovi mluvit uceleně, plynně, výstižněji, tak on snadněji pochopí, že již není na místě to jeho určité podceňování táty.
Jos:Úměrně se zlepšováním niterných stavů se začínají zlepšovat vnější okolnosti. Teprve teď je mi vše mnohem jasnější, například ty tvé tak zvané drobné práce. Nikdy jsem si neuměl jasně představit, že takhle má vypadat ta pravá mystika. Nyní mě svítá, že všechno ze světa, opravdu všechno, je bezcenné.
K:Vyhrál jsi to především proto, že jsi s manželkou přerušil manželské povinnosti a že jsi ve zdrženlivosti zůstal vytrvalý.
Jos:Vím, jak je to těžké i pro mystiky, přizpůsobit život mystickým pravidlům.
K:Výhledově by bylo nejlepší, kdyby manželé vytvořili jednu bytost a šli společně. Jedna bytost na základě jednoho úsilí, na podkladě stejných zájmů. Snaha jít vpřed stále sjednocuje; chce to ovšem rozum, který se většinou nevyskytuje. A přitom je tu ještě nebezpečí, které lze přirovnat k závorám. Když jeden z partnerů druhého předejde, tím, že druhý ve snaze pokulhává, mohou v jistém okamžiku do mezery, jež mezi nimi vznikla, spadnout "šraňky" a již ten vzadu toho předního nedohoní
Jde o to: vidět starý svět novýma očima. (k Josefovi) Ty k tomu budeš mít energii. Ano, mystika je život a život je mystika. Mystika nesmí být nic odlišného od života; nesmí mezi nimi být dělící čára. Na toto navodit ostatní, aby to vzali jako své přesvědčení a žili podle toho, to je opravdu velmi těžké.
M:Chce to mít v naprostém pořádku rozum, alespoň tak dalece, aby veškeré uvažování bylo nad emocionálními tlaky.
K:U jiných jsou většinou jen emoce a žádný rozum; pak se stává, že jednají nehorázně.
Jos:Dnes již vidím, že muži jsou ovládáni jenom sexem. Když žena, i ta moje, nemůže muže ovládat, tak se vzteká; a ani neví, proč vlastně. Vidím, jak to s lidmi všelijak mlátí, už pronikám do myšlení a pocitů druhých.
K:Začínáš vidět ten "slastný život", jaký lidé prožívají, když se nedovedou pustit do zápasu sami se sebou, k sebepřekonávání.
Jos:Všude kolem sebe pozoruji nepěkné stavy.
K:Když člověk umí být zdrženlivý a nechá problémy (pudové tlaky) kolem sebe pádit bez povšimnutí, je vlastně moudrý. Pak netřeba ani uvažovat o tom, zda je to odžas.
Jos:Zbystřuje se tak rozum a upevňuje chápání.
K:Já jsem ducha zcela ustálil a tělo nechávám volně působit. Je to mírné čeření ustálené vody.
M:Termín "jistota" obsahuje v sobě prvek věčný. Je to kvalita neproměnná, a tudíž musí být věčná.
Jos:To mi přibližuje pocit bezpečnosti, že smrt mi nemůže ublížit.
M:Není to samozřejmě ještě konečný stav, ale již se to u tebe k němu blíží, k tomu: "je něco neproměnného, nezrozeného" atd.
Jos:Nyní už nemohu dost dobře provádět silovou koncentraci. Napětí v hlavě už vůbec žádné nemám, jen ještě v nohou.
M:Nyní bys měl pěstovat jen bdělost, a ovšem všechno, co s ní souvisí.
K:Pak po nějaké době vyskočí v bytosti impulz, že se má koncentrace zesílit, ale to jde již jakoby samo. Je-li tu možnost oddechu, hned se ten dobrý stav sám objeví