Záznam z rozhovoru s ing. Re.

Re:Stále mám co dělat s neklidným hloubáním, jako s jednou z pěti překážek.
K:Nešlo by to, abyste si nějak rozhodně řekl: Stejně nic nevymyslím, tak co s tím?
Re:Všichni se něčeho chápeme.
K:Chápat se něčeho? To byste už měl mít za ta léta vyřešeno.
Re:Člověka to nutí vracet se, aby mohl porovnávat.
M:Proč? Člověk se nemá vracet. Zahodit všechno, literaturu nečíst, a jakoukoli spekulaci a mudrování odmítnout.
K:Znáte přece Kas.? Má také falešné představy, a proto raději nepřijde, aby měl pokoj a nebyl z toho svého vyrušen.
M:Pokud člověk myslí, nemůže být šťasten. To chcete stále filozofovat a být nešťasten?
K:Člověk se stejně ničeho pořádného nedomyslí, tak to zahoďte!
Re:To chápu, lepší je jistě štěstí než rozum.
K:Celý život dělám to, co mě napadne. Žiji, pozoruji, zdržuji se všech reakcí a vždy mě napadne to, co je pravé. Člověk se nedomyslí skutečnosti, ani pravdy, kdyby dělal co chtěl, kdyby jak chtěl přemýšlel.
Re:Mám symbolické sny; uvažuji, co znamenají.
K:Člověk může snít dvacet let, a pořád je to jen začátek. Sen se přizpůsobuje tomu, co udělal. Také jsem měl i prorocké sny, ale ty se splnily při intenzivní práci za dvacet let. Byly symbolické. Příklad: Viděl jsem Slunce, z něho se kouřilo, dým houstl. Rozeběhlo se, běželo stále rychleji, na západě se zastavilo a kouřilo jako lokomotiva. Proti Slunci Měsíc, mdlé světlo, vykukovaly Jupiter, Sirius, Venuše. Teprve za dvacet let se sen splnil. Ale kdo by se vyznal v symbolech? Na sny nedám. Vědění vzejde teprve tehdy, když už člověk nemyslí vůbec. Když už člověk nemyslí, potom nelpí na ničem a vidí skutečnost jaká je.
Re:Čili snažit se o čisté vědomí, pociťování těla a správné dýchání?
K:Vy musíte především odbourat sklony ke spánku.
M:Místo abyste pěstoval dýchání, snažte se stále si uvědomovat radost.
Re:Radost, světlo, světelnou prázdnotu?
K:Rozradostnění má být takové, aby rozeznívalo tělo. Musí to být fyzická reakce. Lidem je to známo, že se radostí až fyzicky rozechvějí.
M:Radost má zharmonizovat celou bytost.
K:Je to rozeznění, jako když se cvičí písmena, ale s tím, že má být v těle radost.
M:Pociťování těla radost narušuje.
K:Radostnou vibraci je třeba udržovat dlouho, až ji tělo samo udržuje. Vibrace má všechny vlastnosti, je to proces nebo cesta a netvoří se usazeniny. Musí to být vibrace trvalá.
Re:Abych se udržel v kondici, cvičím a běhám.
K:Je-li to tělesný sklon, nestojí to za nic; je-li to vůle, pak to význam má. Má se dělat všechno proti přirozenosti. Existuje určité množství sklonů a na základě toho bytost žije; ty sklony se musí napadat, likvidovat.
M:U vás je to vyžívání radosti z běhu.
K:To v tom být nemá. Máte právě bytost v jejích zvycích napadat.
M:Vy to děláte obráceně, vyhovujete sklonům v bytosti. To jistě není účelem. Neděláte to stále dobře.
K:Naopak procházky, tělocvik atd. má pěstovat ten, kdo k tomu vůbec nemá sklon. Pohyb se má pěstovat tehdy, je-li tělo líné, pak vůlí se přinutí běžet.
M:Radost po běhu je vyhovění tělu.
K:Je to přímé vyhovění tělesným žádostem, je to vyhovění nižší přirozenosti. Kdyby to ovšem bylo jako cvičení, jako podrobení sebe sama, bylo by to správné.
M:Význam to má teprve tehdy, má-li bytost odpor.
K:Účel je ten, aby se člověk naučil podrobit si sám sebe.
M:Aby bytostné tendence byly zvládnuty, likvidovány.
K:Má se přemáhat tamas. Jsou to sklony a je člověk přemáhá, přemáhá tamas radžasem. Teprve pak se to všechno může dávat do klidu. Máte stále hodně práce s přemáháním elementárních sklonů.
Re:Pociťování světla v těle a čistotu poznávám jako sjednocující sílu, která drží celé tělo.
K:Vyhovuje vám to, když se s nikým nestýkáte. Je to u vás představa.
Re:U mě se světlo jeví jako zlatavé, čistota jako stříbrná.
K:Ale ve vědomí musí být prostor.
Re:Nahoře v těle je u mě světlá prázdnota.
K:Nic v těle nevytvářejte. Chce to jen soustřeďovat se s čistou myslí, být spokojený, tichý, mírný a stále bdělý. Čistota se musí přesunout nahoru. V srdci, tam je cit zbarvený. Hlava má být čistá. U Weinfurtera v tom měli zmatek - promítali něco do spodní části těla.
Re:Například písmena.
K:Nepředstavujte si tam nic. Chce to jenom zaměřit pozornost na to, že je člověk v sobě spokojen a v dobrém stavu. Nesmíte si například představovat maso, jen se na spodek těla zaměřit myslí. Spíše to má být jen utkvění mysli asi tak, jako běžný člověk utkvívá na zevních věcech. Člověk má mysl v nohou upevňovat.
Re:Stává se mi někdy, že to člověka zaplaví a utíká to nahoru.
K:Je to přetvořené něco, co produkuje vzhůru, a objeví se to ve vědomí. Napětí se musí rozkládat. Když se přetváří nohy musí to být dokonale sublimováno, aby to byl jen výpar, nic jiného než osvěžení mysli. Aby to nebylo silové, jenom jemné výpary. Toto by vás mentálně osvěžilo a potlačuje se tím těkavost. Lenost, tj. tamas, se má potlačovat zevní činností a to tak čile, aby člověk neměl sklon odpočívat. U staršího člověka je činností bdělost. Při napětí se použije relaxace. Při fyzické činnosti nutno čile pozorovat, ale nesbírat dojmy.
Re:Mysl jako film vybavuje určitý úsek.
K:Ale to jenom na povzbuzení.
M:Jogín nesmí myslit na minulost, ani na budoucnost.
Re:Vnímat jen jako obraz?
K:To jen pro osvěžení mysli. Člověk má lézt nahoru po dobrých stavech jako po žebříku. Jakmile si to porovnáváte s jakoukoliv představou, nepostihnete všechny podrobnosti a vytvoříte si něco, co je zase špatné. Když lezete nahoru po dobrých stavech, pak se celá bytost přetváří. Člověk nikdy není dost moudrý, aby si sám udělal dokonalou podobu. Stále si něco představovat - to je určité omezení. Žijte a radujte se! Radovat se ovšem neživočišně! To se jeví v pohybech. Dovolená radost je ta, která se jeví v pohybu, poněvadž zastavuje mysl a ponechává čistotu. Měl byste si s rozhodností říci: Chci se radovat!
M:Všech myšlenkových konstrukcí jednou pro vždy zanechejte.
K:U vás jsou pulzy vitality a ty způsobují, že to nahrazuje radost, to ovšem není radost z uvolnění.
M:Radost z uvolnění, ta je vidět na obličeji. Pochopil jste tu radost, kterou od vás už potřetí chceme?
K:To co vám dělá chvilkový radostný stav, to je u vás vitalita.
M:Musíte se nutit do postoje šťastného, uvolněného člověka a radostnost má být z těchto důvodů - a měla by být trvalá.
K:Štěstím se rozloží napětí. Radost nesmíte mít ničím podmíněnou. Když napětí rozložíte, začne radost s uvolněním.