Jiný rozhovor

M:Zastavení duševní činnosti způsobí nepohnutí mysli. Ve skutečnosti to jde souběžně.
K:U mě reflexní myšlení úplně přestalo.
M:Při dokonalém sebepozorování se reflexní myšlení potlačuje.
K:Ale reflexní myšlení může fungovat, aniž by si toho byl člověk vědom.
M:Pak ovšem by to nebylo dokonalé sebepozorování a ani analýza. Na reflexní myšlení není čas, když se člověk stále kontroluje a všechno analyzuje.
K:Při jasném uvědomování dle buddhismu se reflexní myšlení likviduje. City musí odpadnout, k dojmům nesmí dojít.
M:Napadá mě ještě otázka tzv. spánku, to znamená, že se člověk dlouho na Cestě neprobudí?
K:Já každého nutím, aby se probudil hned, aby věděl hned ze začátku o svých stavech, aby poznal, že je vlastně v pekle. Šidítka jsem dával jen tam, kde by probuzení bylo velmi drastické, když by s člověkem příliš otřáslo, kdyby poznal holou skutečnost, jaký vlastně je, a nevydržel by to; aby člověk poznal jen tolik, kolik unese.
M:Jak jsi to dávkoval?
K:Různými druhy cvičení. Ale to je přísně individuální a ještě k tomu danému okamžiku. Poznám vždy přesně jak mnoho probuzení je člověk schopen unést. Recept nelze říci, je to vždy od případu k případu.
M:Každý cit, i nejvyšší prožívání, je vlastně forma života.
K:Má se dojít k takovému stavu vědomí, aby almara byla vnímána jako znak, ne jako almara. Kdyby ovšem člověk takto vnímal předčasně, jevil by se jako blázen.
M:Nesmí zde působit dojem.
K:Lidé nevidí věci jaké skutečně jsou, ale vidí svou představu o té věci.
M:U dojmů nutno jemně rozlišovat, protože intenzita dojmů je různá.
K:U normálního člověka vyskočí vzpomínka, že almara je ze dřeva. U mě však vyskočí vzpomínka, že almara je mátožný útvar.
M:U rozumného, dokonalého jogína nemají vzpomínky vůbec být.
K:Ale vyžaduje-li to rozumné jednání, pak vzpomínky lze použít. Ale nesmí v tom být automatika. Pak mohu vzpomenout jen proto, abych se mohl ve světě pohybovat jako rozumný člověk. Já žiji v ostrých světlech.
M:Do posledního okamžiku se má bojovat o jasné uvědomování a to se musí stupňovat. Vymezil bych ten pojem jako vrchol jasného vědomí, místo termínu uvědomování.
K:U mě je to trochu jinak. Já se nepřipodobňuji ideálu, já jsem osvobodil vědomí od světa vůbec. Automatika žití si stačí sama, aby mě dovedla k absolutnu teď hned, v okamžiku.
M:Jas vědomí, který je již přeexponovaný, ten se zase musí tlumit.
K:Ano, jas vědomí by mohl znamenat tvůrčí činnost; kdybych neztlumil jas vědomí, pak se mi vytvoří nová klec.
M:V konečných fázích vývoje se mluví o střední cestě, tj. na jedné straně nutno opomíjet přílišný jas vědomí a na druhé straně sklon k zatemňování vědomí, čili oba stavy vyvažovat.
K:Boj o jas vědomí způsobuje, že se člověk dostává do stavu "překonal jsem svět" a v tu chvíli se musí jas vědomí začít tlumit, nesmí se dál rozvíjet; jen tímto způsobem lze nalézt střední stav, v němž není ani oblast jasu vědomí (tvůrčího), ani oblast vědomí sansarického. Jednou člověk pozná, až v té propadlině, co je pravý střed. Pak pomocí energie se udržuje mezi oběma krajními oblastmi; člověk odstraňuje tendence nahoru a dolů, a to se stále opakuje, až se to dokonale vyváží. Dnes bych již mohl říci, že je to relativně přímka a to je stav ideální. K tomuto stavu jsem uváděl příklad, který se paní Ledrové nějak nezdál: kapusta - růže; pokud člověk žije v těle, musí rozeznávat kapustu od růže, ale nic jiného mu to nesmí říkat.
M:Kdyby tam byla estetika, pak už je to prožívání a to tam nesmí být, o to jde.
K:Nakonec člověk odloží kapustu i růži, takže zde už žádné prožívání opravdu není. Ale přestože tu není žádné prožívání, člověk nesmí ztrácet schopnost rozlišovat, co je kapusta a co růže. Jedině takto se zhasíná životní proces.
M:Zabránit jakémukoliv prožívání vůbec, to je ovšem těžké. Pod prožíváním myslím i smyslový vjem. Pokud jsem v těle, musím tu kapustu jíst, to by byla sebevražda, a to ještě není přece ideální stav.
K:Nejdůležitější je ten začátek; nejlépe probudit člověka hned, jak jsem o tom mluvil, aby poznal, že je v pekle a začal opravdově věci řešit.
M:Kdyby se člověk nepoznal v pekle, nebyl by zde vlastně popud, aby se z té šlamastiky dostal.
K:Člověk se má do pekla jen namáčet, ne aby v něm trvale žil. Toto nepochopila například PhMr. Lisá. Byla mnou vytržena do úplné čistoty, ke které lnula, ale objevilo se v ní uvědomění, že její tělo náleží peklu a reagovala tak: Jsem pekelná bytost, a tudíž půjdu do pekla - vzdala se dobrých stavů a tím to zkazila. Ty jsi se z toho dostal proto, že sis to nějak idealizoval. U lidí to probíhá tak: Když od něčeho uteču, uteču k něčemu jinému. V podstatě je to vždy problém muž - žena. Kde je potom občanská mravnost či nemravnost? Vůlí se to potlačí, a když se do toho píchne, znovu se vše provalí navenek. Proto neodsuzuji nikoho jako špatného nebo zlého, ale pouze jako poznávajícího a nepoznávajícího, vědomého a nevědomého
Toto všechno mi bylo jasné od osmnácti let. Dosáhl jsem proto, že jsem se rozhodl naráz a nikdy nepovolil
Výhled do budoucna je pro lidstvo opravdu neutěšený. Bude tu nebezpečí otravy ze zplodin atd. Lidé se budou bránit otravě zvenčí zpovrchnělejším dýcháním, dech se bude zkracovat a organismus bude rapidně degenerovat