Rozhovor Květoslava s Mílou

K:Mám přemíru zkušeností. Sebe cítím jako všechny bytosti. Má to skutečně stavbu vertikální. Je zde střed - vědomí a periferie - nohy. Všechny bytosti ve vesmíru se takto seřazují. Bojuji o vykoupení jakoby všech bytostí. Vím, že vykoupit sám sebe není vlastně žádná práce. Všechny bytosti se nejeví jako já, nýbrž jako jednotlivé údy Já. Vytváří se nějaká veličina, snad nový Adam Kadmon (prvotní projev božství, bytost kosmická). Člověk přetváří sám sebe, své buňky. Jsou zde buňky mozkové, které jsou blízko vykoupení a tělo. Já mohu vyvanout, ale svět bude ochuzen o vědomí. Nic se nestane, posloupnost zde je. Tendence jsou velmi proměnné.
M:Jestliže místo nenávisti nasadím lásku, to je veliká proměna! Je rozdíl mezi tím: "sama sebe ve všem poznávaje" a Adamem Kadmonem?
K:Je to trochu jiné. Buňky se samy shlukují a tvoří tuto stavbu. Usilují o vykoupení. Vím, že je to velmi nedokonalé. Proto rozšiřuji vědomí na všechny bytosti a v tu chvíli jsou jaksi poddajnější, protože je zde ústřední činitel - vůle, vědomí. Začne se to nějak seřazovat a spokojenost není narušena. Člověk tím nenaruší řád.
Již před mnoha lety v Pardubicích jsem si říkal: Nemohu přece připustit, abych byl spokojen a jako spokojený se nechal zabít. Celá bytost tomu odporovala. Vykoupení se nemůže dosáhnout tehdy, má-li člověk v sobě touhy. Další možnost, že nebudu zabit byla, že od toho neuteču s dobrým svědomím. Proto jsem se dostal na tuto cestu. Buddha dělal přesně totéž. Tím, že by se člověk staral jenom o sebe, neměl by zájem na rozšíření Nauky. Buddha nebyl hínajánista, ale mahájánista. Není možné, aby Buddha nedal tomu nový řád
Věk Višnuův? Během času se udělá chaos, a to tím, že agresivnější bytosti se dostanou nahoru, zamíchají s hořeními oblastmi a musí se najít a zrodit někdo, kdo v tom udělá pořádek a udá spravedlivý řád světa, světa jako komplexu. Protože jde o bytost kosmickou, proto říkám Adam Kadmon
Toto vše jsem měl opravdu naprosto jasné. Byl to několikaletý problém. Vím, že není možno dosáhnout vykoupení, neleží-li svět člověku doslova pod nohama. Buňky chtějí všechno prožít. Člověk neodčerpává, ale proměňuje, nesprávnosti vymění za spravedlivější věci. Jde-li o skutečné vykoupení, nemusí se vracet do sansarického světa. Je to vývoj buněk k tomu, aby se staly buňkami mozkovými. Toto bych nechtěl vůbec svěřit spisům, to není pro všechny
Objevil jsem se například v nebi ve špinavém oblečení (byla tam také Andula, před níž jsem se změnil, aby mě nepoznala). Bytosti tam byly zdrženlivé a uznal jsem, že je to pořádné nebe. Mé špinavé oblečení se postupně změnilo ve zlaté brnění