Pokračování rozhovoru

K:Různé typy lidí se mnou vyhledávají styk. Mentální typ ten jen spekuluje a mudruje - nežije vlastně v těle. Příklad byl Roman, ale ten to nakonec zvládl. Nebo např. dr. Bron. CSc., uvedl jsem ji trochu do rádžajógy. Její manžel, také CSc., ale rozumu málo. Dr. Merhaut je filozof a indolog, řekl jsem mu, že je mnoho možností, jak zabloudit, zvláště v hinduismu. Já jsem vše převedl na severní buddhismus
Každý typ by se měl charakterizovat zvlášť, například typ mentální, flegmatický atd., aby se vědělo, oč jde. Lidé mají opravdu málo rozumu, jsou to bludičky. Lidé jsou sebevědomí nade vším až hrůza! Já proto počítám vždy s reakcemi a ty se také dostaví. Lidé čekají od jógy vždy něco jiného, než by měli - pochopitelně jsou pak zklamáni
ot.: Guru přejímá vždy odpovědnost za žáka?
K:Ano, guru přejímá odpovědnost, ne ovšem za špatné vlastnosti, lenost a pochybovačnost. Kdyby lidé měli důvěru, pak je lze pustit po strmějších stezkách. Lidé však věří jen potud, pokud jim to vyhovuje, pak ovšem nelze vzít odpovědnost. Je to neslané, nemastné, trvá to dlouho a nikam to nevede. Pravidlem je, že když se člověk dostane do zlých okolností, tak se osamostatní, a když to znovu kazí, pak zase má dočasně důvěru
ot.: Proč je nejvíce zavrženíhodný ten, kdo káže Nauku, ač není sám hotov?
K:Tito pseudovůdci, slepí vůdci slepých, jdou vlastně společně do propasti. Mluví z nich nadšení, z něho také dávají, ale přidávají k tomu i nevědomost. Takový pseudovůdce je uznávaný a myslí si, že je na výši. Stane se sebevědomý a kazí to (např. Weinfurter). Pokud člověk není hotov, musí pracovat jen na sobě a zdokonalovat se. Teprve když všechno dobře zná, když má vlastní zkušenosti, když ani pochlebování ani urážky s ním naprosto nehnou, může začít s jinými. Teprve pak se smí odvážit poučit druhé, dříve nikoliv!
M:Když žák uctívá učitele, pomáhá to oběma.
K:Ne vždy. Když lidé nevědí, kdo jsem, tak nerozumí, a pak se tento vztah musí rozbít, jinak by to byl vždy čirý fanatismus. Když člověk rozumí, pak je to něco jiného. Například Jamnický uzná jen něco konkrétního. Posledně v Bratislavě z vlastního poznání a pochopení se vyjádřil: Dejte si na Minaříka pozor, ten tomu strašně rozumí! Úcta, jak o tom píše Neelová, je v Tibetu trochu jiná. Tam uctívají pouze duchovní hodnoty, a ne to, co se povídá. Uznávají v učiteli božství, jakoby žák měl před sebou ne gurua, ale božstvo samo. Když žák posuzuje jen zevnějšek, pak se vztah kazí; tam si jsou dobře vědomi vnějších nedostatků, ale jim stačí, když je učitel duchovně dokonalý. A ani to nemusí vždy být, i učitelé jsou tam nedokonalí. Pak si žák pomáhá představou někoho, kdo mu symbolizuje božství. Když ten, kdo hledá, je na výši, najde si božství sám a pak se třeba vzájemný poměr i obrátí