Pokračování rozhovoru

K:Přirozenost stále bojuje o to, aby měla navrchu. Tento určitý tlak je zde; vpravdě je to vášeň, ale člověk, který k sobě není upřímný, který sobě lže, řekne: "To je láska". Já jsem si říkal: Mám právo být pokoušen, ale nemám právo podlehnout. Věděl jsem, že by byl konec, a proto jsem se toho varoval. V předpisech nic takového nebylo, že mohu podlehnout. Neměl jsem žádné poučení z venku, jsem objevitelem Cesty. Měl jsem k dispozici jen pokyny od Hašnu Hara, ale věděl jsem jasně, že není možno ustoupit. Ostatní by polevili a to by byl konec, to by byla zkáza. Vím o všech nebezpečích na Cestě, a proto Nauku nepropaguji. Vše předem zajišťuji, na začátku to nasadím, a když se to celé posune, pak už je člověk lepší (než jako potrhlý mystik). Příklad: Jeden mladík (Radim) dělal askezi s různými mezerami. Vznikla otázka: Co je lepší, když se špatně ožení, nebo když se nechá zešílet? Viděl jsem dceru paní Zemanové a věděl jsem, to by byla žena pro něho
Přepodstatňují se jen ti, co něco sdružili. Kdo sdružil všechny síly, ten nezmírá, může se přemístit jako celek. Člověk musí stále jenom sdružovat. Pozorování nohou slouží také jen k tomu, aby se sdružovalo. Musí tu být sdružující činitel, který je v uvědomování. Je diametrální rozdíl mezi lidmi, kteří opravdově pracují mysticky a kteří nikoli. Mystika usiluje o to, aby sdružovala všechny síly (složky) v bytosti. Teprve když je někdo zralý, zatouží a pak se najde někdo, kdo jej poučí. V tomto jsem poznal naprosté odcizení sebe od druhých vůbec a měl jsem jasný dojem, že jdu proti proudu, jakoby proti silnému větru. Silou vůle jsem tento dojem potlačil; posléze zástup končil a já jsem se protlačil vpřed, protože jsem byl vychován k životu v samotě. Jinak bych zatoužil zpět, ale to by bylo utrpení. Když člověk zažije velké zaklínání a pak se dostane ven, pozná, jaká je to velká úleva. Setrvačnost může člověka lehko strhnout zpět. Vím, a proto mohu pochybovat, že je někdo schopen projít touto celou Cestou. Člověk se se sebou mazlí, mezitím může nastat mnoho věcí, a pak už nemůže. Vždy jsem si říkal: Nemám právo žít to nebo ono, vyžívat se v něčem, odpočívat, protože to nebylo v předpisech. Nikdo mi neradil, a jak jsem si tudíž měl pomoci v obtížných situacích?
Závazné jsou mravní předpisy. Uvážil jsem, že je to nutnost, nauka že to přikazuje, přece všichni lidé nelžou - tedy to zkusím, musím udělat všechno, abych se přesvědčil, zda mají pravdu, či nikoliv. Cesta byla celkem lehká od okamžiku, kdy jsem poznal, že ponoření se do sebe musí být prozářeno radostí. V prostředí, v jakém jsem žil, jsem rozhodně neměl důvod k radosti; pochopil jsem, že to musí být radost bez příčiny. Proto jsem neměl těžkosti. Věděl jsem, že se člověk nesmí na cestě trápit. Poznal jsem, že když člověk náladu nepozvedá, že se ponořuje do nálady temné. Celkem to trvalo půl druhého roku, pak to ještě potřebovalo stejnou dobu zrání. Organismus vzdoruje tím, že v něm jsou různé setrvačnosti, to byly jediné útrapy, spíše se podobaly fyzickým bolestem. Kdepak nějaké duševní trápení! To přece není v předpisech - tak jsem to pochopil a tak jsem to uskutečnil
Když mi zemřel bratr, přišel jsem a viděl, že stojí ve svých nohou. Poznal jsem, že věřící mají tu výhodu, že nejsou tak zděšení
ot.: A co vševědoucnost?
K:Ta je na zešílení. Aby se tak nestalo, musí člověk zaměřit pozornost jen na určitou věc. Není možné, aby někdo pozoroval všechno najednou. Je otázkou, jak se v takovém případě chovat. Svět vzniká postupnou degenerací vědomí. Když člověk pracuje mysticky, jeho vědomí se rozšiřuje a nakonec přeroste vesmír; člověk vidí, jak všechno vzniklo a pochopí, že je to vlastně výtvor představ lidí. Jediný problém zůstává, co s vědeckými pravdami - i přístroje ukazují, že je to klam. Je to zákonitost, že se iluze utváří v něco; prakticky se člověku vytváří svět. Když přeroste vesmír, pak záleží jen na tom: buď se zapojí, či nikoliv. Na nejvyšším stupni dospěje člověk jakoby k tomu, že si nechrání lidské stanovisko a hledisko a může vypadat jako blázen. Také bych dovedl mluvit z cesty a přitom bych měl pravdu, ale jakmile se svět rozroste do více dimenzí, už je to případ pro psychiatry. Duchy vidím a slyším zcela jasně, ale nijak se mi to nepomíchá, protože přesně rozlišuji