Rozhovor o vyšších stavech

M:Bohové také "cvičí"? Je to vůbec u božských bytostí cvičení?
K:Nikoli, je to stav mysli. Protože u vyšších bytostí je božský stav přirozený, není to cvičení. Je to pohyb ducha.
M:U nás to má být stálá snaha o vyrovnávání světských zájmů s vyvažováním nadsvětských stavů.
K:Musí to být "pohyb ducha", ale ne příliš mnoho, aby z toho nebyla těkavost.
M:Já bych to vyjádřil takto: Jsem již dlouho na slunci, půjdu na chvíli do stínu a zase zpět. Proto jogín nezůstává na jednom místě.
K:Při dosažení nezůstane všechno stát, ale při velmi jemném pozorování (analýze) se zjistí, že pohyb ducha není nijak velký.
M:Ze své zkušenosti bych připomněl "nebeské bouřliváctví" ve druhém vnoru (také Meyrink).
K:Vrcholí to vlastně apatií vůči všemu, ale člověk sám v sobě zůstává spokojen. Nedostatek podnětů by byl příčinou, že bez pohybu ducha by člověk zmíral. U tebe, Mílo, je to třetí vnor prožívaný, nikoli dosahovaný. Proto jsi došel k tomu: "Jistota ve mně vzešla..." Etapa třetího vnoru nebývá tak dlouhá jako u tebe.
M:Dnes vím, že snaha o zušlechťování v období "nebeského bouřliváctví" nestačí. To bylo z mé strany nepochopení. Proto ses o mě vyjádřil: "Skáče z vrcholu na vrchol, a k čemu?"
K:Člověk nemusí na tomto stupni třetího vnoru vůbec "chodit, skákat". Proto jsi měl, Mílo, období bouřliváctví tak dlouhé.
M:Čtvrtý vnor toužícího člověka i toho, který již dosáhl, přece jen jako by děsil. Ve třetím vnoru se pohybuji stále. Cítím se stále jakoby soustředěn - v klidu, radostném štěstí, míruplnosti apod. Bouřlivost nebeských stavů tu již není.
K:Dnes vím, že kdybych předstíral bouřliváctví, že bych příliš zatěžoval organismus a nakonec bych byl v nebezpečí, že bych zůstal v apatii. Já jsem byl spíše stále zaměřen na čtvrtý vnor, a proto jsem tzv. bouřliváctví pominul. To si lidé ovšem nedovedou představit
I vědění je nakonec překážkou (zmiňuji se o tom v "Besedě Bohů"). Kdybych si vědění zachoval až do okamžiku smrti, všechno bych prohrál. Vědění totiž není duch, nýbrž pouze proces
Řešení je toto: svět nesmí budit dojmy. Vědění se rozvíjí a současně musí opadávat zájem o svět. - Pro okamžik smrti nutno nastřádat dobré fondy, dobré nosné vlny. Pokud člověk postupuje na cestě, vědění si ponechává, ale ke konci jej musí zamítnout!
M:Vědění je ovšem diferenciace, ale je překážkou při vstupu do absolutna. V buddhismu se spíše používá termínu poznání.
K:"Poznání" má oproti "vědění" větší odstup. Při vědění se do vědomí snadno vloudí: "Já to vím!" Vědění znamená rozvinutí vědomí natolik, že je tu stále přítomen jakoby jas z nejvyšších oblastí. Ale jedině poznáním lze odloučit vše, co zabraňuje spáse.
M:Poznání takové, aby byly jasné všechny "čtyři pravdy" z buddhismu: "Toto je strast, toto vznik strasti atd."
K:Vědění spíše souvisí s vytržením. Lidé jsou většinou hluší k tomu, že je nutno rozvíjet vědění, pak ovšem poznání nedosáhnou. Kdo je schopen vědomí rozvinout (rozšířit) až do vesmíru, ten jde rychle. Šířkou svého vědomí přeroste vesmír. Ale pozor! V bytosti nesmí být ani stopa světskosti nebo osobitosti, aby se člověk při realizaci dobře vypořádal se svou odpovědností k lidstvu a ke světu! Hluší jsou ti, jimž brání setrvačnost myšlení. Jsou omezováni svými předsudky, apriorními předsudky apod. Jogín se musí snažit, aby při živém vnímání přímo poznával. Nikoli definovat a rozškatulkovávat vjemy - toto je dům - a dost, ale vlastní analýzou pochopit obsahově pojem dům. O odpovědnosti k lidstvu a ke světu při realizaci jsem také psal Kulovanému
Poznámka z dopisu (přibližně): Když na přímé stezce (tj. když se člověk nepodrobuje Bohu jako nic neznamenající jednotka), kdy si zachovává prosté a jednoduché sebevědomí - je na něho vložena veliká odpovědnost. Zjednobodověním mysli se čekatel realizace stává bájným Atlantem. Neexistuje možnost vykoupení pro ty, kteří malost mysli předkládají jako pokoru:
 - buď rozvine vědomí tak, že v sebe pojme celý svět, šíří vědomí celý vesmír přeroste a usne v blahu Nirvány;
 - a lá doc. Bajer zcela otevřen nechá se Bohem proniknout, jako Bůh sám se ponoří do sebe a jako "beránek Boží" se v sobě stane mrtvým
Jen takto, když není v bytosti nejmenší stopa světskosti a osobnosti; nebo se stane "beránkem Božím", se dobře vypořádá s odpovědností ke světu a k lidstvu! Jinak, dosáhne-li tohoto prahu (smrti, zasvěcení) s mravními závadami silou, pak realizace bude doprovázena těžkým proviněním na energetickém faktoru karmy (např. Glyndon v "Zanonim" nebo Usipa v "Zelené tváři"). Jen dlouhý pobyt na "druhém břehu" dá zkušenost, která umožní vyhnout se nástrahám, které duchovní bytosti kladou těm "silným", kteří ovšem mají patřičnou dávku jemnocitu a jasnocitu. Jiného se na cestu spásy nehodí
Jen vážný rozbor všech projevů bytí může vést k úspěchu, takže sebevědomí vítěze musí člověk odložit, až snad jednou... Na tobě, Mílo, pozoruji sebekontrolu přesahující už rámec bezdůvodně sebevědomých. Podle mého soudu už nenáležíš "do houfu" (tj. poslušných dobytčat ovládaných černým pastýřem a určených k porážce)