Rozhovory září 1971
Květoslav a Míla - odpovědi na otázky

K:Celé snažení jsem založil na tom, že je to samá práce a žádné výsledky. Suchost křesťanských světců pramení z vybíjení stavů a zážitků. Když však člověk sám sebe předělává, není nikdy suchý. Z toho vyplývají další nesprávné názory, že když jde o mystika, že musí mít zážitky. Člověk karmické zásluhy vybíjí, protože se nechává unášet svými sklony, a protože prohlubuje svou pasivitu. Když však založí své snažení na práci, čilosti, sebepozorování, pak se množství karmických zásluh zvyšuje.
M:Pokud by člověk prováděl sebepozorování dokonale, měl by stále co dělat a samota by mu měla stačit.
K:Práce na sobě se postupujícím vývojem rozrůstají. Začátečník se s tím ještě nesetká. Nezbytná řešení přicházejí sama a není v tom nic násilného. Člověk může svůj vnitřní růst a vývoj jen buď urychlit nebo zpomalit či zastavit
ot.: A co postoj lidí?
K:Při postoji lidí jaký k těmto věcem mají, cvičení intenzity a extenzity nepomáhá. Život běží jako jedna věc, a toto jako věc druhá. U těchto lidí je vývoj dokonale oddělen od života. Lidé opravdu dbají na to, aby to božské nemělo se životem nic společného. To lidem nedojde, že pak jejich námaha nemá vlastně smysl. Všichni chtějí dosáhnout vrcholu, který nakonec vidí ve stoji na hlavě. Ani intelektuálové, ani tzv. inteligentní lidé nemohou pochopit svůj omyl v tom, že si myslí, že mystika je něco jiného než život. U těchto lidí je duchovní vývoj vedlejší koníček, ale fakticky na sobě nedělají nic. Skripta, jichž někdy používají, jsou zaměřena tak, že člověka vytáhnou z pekla (i s chybami) do nebe, ale už se nestarají o to, že to není řešení, nedokáží odstranit vady. Skripta, která to řeší po dávkách - dnes to a to; zítra, za týden, za měsíc zase něco jiného - ta jsou velmi nebezpečná.
M:Lidé se na toto dají nalákat, protože literatura slibuje výsledky již po půl hodině
ot.: Opravdu lidé cvičí takto hatha?
K:Bohužel ano, i takový dr. Merhaut. Je to strašná degenerace, jak dnes lidé žijí. Je to sloučení naprosté nevědomosti s přílišným sebevědomím. Například ženy dovedou dnes velmi zneužít hlásané rovnoprávnosti
Došel jsem k této zkušenosti: jestliže někoho nutím na cestu proměny, vždy uteče. Předělávat sebe je nepříjemná věc, ale když tomu posléze člověk přijde na chuť, objektivně ví, že je na tom lépe než ostatní. Neexistují zde pády a výstupy; nejvýš jen jako momentální stavy. Jakmile člověk začne opět pořádně pracovat, je již zase v pořádku a je po poklesku. Je-li člověk závislý na tom, jak s ním vlnobití karmy zachází, čili je-li ve vleku, je s ním zle.
Mil:Proč se člověk ocitá na vlnách?
K:Protože se neovládá, nepozoruje se. Jestliže si člověk sám sebe podrobí, vlnobití neexistuje. Člověk je otrokem cítění, otrokem toho, co v něm pulzuje. Když to překoná, zvítězí nad sebou a nemůže se potom vyskytnout nic takového, že by pociťoval tyto vlny nahoru a dolů. Pro praxi platí: jsou zde příkazy mravní a duchovní a to by mělo tomu, kdo je k sobě upřímný, stačit. Když by člověk podle těchto příkazů opravdu šel a začal je uskutečňovat, má s tím tolik práce, že mu nezbude čas na zjišťování nějakého vlnobití. Překonávání sebe sama je cesta k velikému štěstí. Osud funguje tak, že když chytne za cit, neuspokojí jej - a pak to s člověkem mlátí. Jakmile tuto moc přírodě vezme, je mimo možnost ovlivnění. Člověk těžko pochopí, kam to až může jít. Je mnoho neuvědomělých podnětů - a již tam člověk krvácí. Když správně pochopí mechaniku žití, prohlédne největší moc, která by ho jinak strhla. Ale lidé chtějí prožívat slast, kdežto překonávání sama sebe je v počátečních stavech strast. Avšak i když jde člověku všechno podle přání, může přijít kdykoliv později strast v plné míře. Já jsem si to zjednodušil tak, že jsem se držel přirozeně; vyloučil jsem význam pocitů a citů a měl jsem to bez komplikací. Člověk, který je bez problémů, je vlastně v tu chvíli dokonalý; ale ze setrvačnosti opět ustoupí, povolí svým tendencím, a je zase nedokonalý. Pokud se nebude dělat mystika tímto způsobem, jak jsem výše uvedl, vždy se bude muset mnoho mluvit a vždy to budou jen plané řeči
ot.: Co vztah dětí k rodičům a obráceně?
K:Nejbližší jsou především ti, kdo jdou podle nauky. Děti mají ovšem povinnost k rodičům; pokud se na to dbalo, bylo na světě více štěstí.
M:Rodiče mají povinnost k dětem do určité doby a pak naopak, děti mají povinnost k rodičům. První otázka Rámakršnova, když přišel žák: "Je postaráno o tvé rodiče?"
K:Člověk by měl poznat své rodiče jako komplexy své vlastní bytosti. Když tyto komplexy rozpustí, spasí i své rodiče. Je to totiž prodloužená existence z rodičů na potomky
ot.: Při umírání se má držet tělo ve vědomí?
K:Hlavní úlohu zde hrají tendence. Největší procento lidí odchází ze světa naprosto bezmocných.
M:V Bardo Thödolu se říká, že při umírání je vůle značně oslabena (že nefunguje), proto se uplatňují tendence. Před i po operaci jsem toto zjišťoval.
K:Při konečném umírání rozhoduje zlomek vteřiny. Paní Ledrová, když na tom byla velmi zle (při infarktu), viděla světlo, které se stále zintenzivňovalo. Já jsem se snažil již od osmnácti let připravit si lepší odchod. Rámakršna mluví o králi Bháratovi, který se vtělil do jelena, protože poslední jeho myšlenka byla na jelena.
M:Ano, rozhoduje poslední myšlenka.
K:I když je v bytosti devadesát osm procent věcí v pořádku, stačí dvě procenta věcí nevyřešených (sklonů, tendencí), aby naskočila v okamžiku smrti taková myšlenka, která se potom realizuje. Snaha během života není ovšem ztracená, ale zrození se musí několikráte opakovat, až všechno negativní je převáženo dobrými vlnami. Rozhodují atavismy, které člověka drží na zemi. Ty dovedou pěkně zařádit, i když člověk žije třeba po celý život ctnostně. Když už však jsou zde dobré tendence a další zrození by se zkazilo, člověk příště buď začne hledat, nebo se k nauce dostane, nastoupí Cestu. V hinduismu se mluví o sedmi vtěleních