Rozhovor Květoslava, Míly a doc. Bajera květen

K:První až třetí vnor jsou vývojová stadia. Vnor se objevuje jako výsledek konkrétních snah a pak ten získaný stav trvá jako stav přirozený.
M:Tělo, myslím každou buňku, prožívá radostnost, lépe řečeno radostivé štěstí, a vědomí je při tom o stupínek výš - nespojuje se s tím radostivým štěstím, a proto je tu možnost dalšího postupu.
K:Teprve ve třetím vnoru (tj. "tichý myslitel") si člověk ujasní, že je to vývojový postup.
M:Vzhledem k potížím (bolestem po operacích) se nesoustřeďuji, a přece je bytost ve stavu klidu, který je stavem přirozeným. Bytost je ve stavu soustředění bez jakéhokoliv úsilí. Soustředění spočívá na tom, že co bylo dříve dodržováním kázně, nyní to je stav přirozený. Proti blaženosti je čistší a je také nepřetržitý. Pokud se člověk ukázňuje, tj. musí vyvíjet kázeň, dochází k výkyvům. Když se to upevní jako stav přirozený, k výkyvům již nedochází.
K:Čtvrtý vnor je zajímavý tím, že když má člověk nějakou fyzickou závadu či nedostatečnost, ta během rozvinutí tohoto vnoru neexistuje. Člověk se cítí zcela zdráv jako v plné svěžesti mládí. To proto, že v tomto stupni je člověk nade vším.
M:K tomu bych dodal z buddhismu. Když se Buddhy ptali: "Jsi Bůh?" "Ne." - "Jsi člověk?" "Ne." Ale odpověděl jim: "Bdím." Tomu je rozumět jako bdění ve čtvrtém vnoru.
K:"Bdím" - to je odpověď zenistická. Odpovídá na otázku "Kdo jsi?" zdánlivě nelogicky, scestně, ale svědčí to o dotyku se čtvrtým vnorem.
M:To je lépe řečeno, než kdyby odpověděl, že něco prožívá, protože to již není stav prožívání. Čiré vědomí nelze nazvat stavem. Ve stavu je nějaké prožívání; toto je nad prožíváním.
K:Ve čtvrtém vnoru je člověk nad jakýmkoli pocitovým prožíváním, a proto se tam neobjevují žádné potíže, které by jinak měl; např. zdravotní.
M:Takový jogín může o sobě říci ve shodě s citáty z buddhismu: "Jsem si jasně vědom..."
K:Tyto zkušenosti se mohou vysvětlovat jen od osoby k osobě, která dosáhla. Tak se na to dívám podle svých zkušeností. Jakmile se to vykládá, lidé si to "nasadí" do svých omezených hlav a je z toho paskvil. Když tu jsou tendence mysli, jde to dolů.
M:Chápu to tak, jako by zde byla dvě centra. Jedno směřuje do nohou, druhé do hlavy. Při umírání to musí jít nahoru; při dvou centrech samočinně při smrti nahoru.
K:Sledoval jsem sám sebe neustále a zjistil jsem, již při svém Uskutečnění v roce 1926, že vývoj je u konce. Až se ti to podaří, budeš ještě šťastnější. Přenášení z centra do centra může nastoupit v plné míře. Pak začíná etapa, kdy se tělo má rozplývat. Energie musí být z těla vyzářena přes hlavu nahoru. Je to energie, které neubývá, jako neubývá energie slunce. Buď jsou zde k tomu dispozice, nebo nejsou. Jedná se o tzv. "zvedání energie". Když člověk pracuje dlouhá léta, pozoruje, že se sám stává subtilnější a subtilnější, že bytost není tak hmotná, ale reálná. Člověk se nedokáže soustředit na to, aby to bylo hmotné. Proudění nahoru je zachováno. Když dochází k vytržení, je to mozkové. Tím přestává odporová síla - cit ve vlastním smyslu slova. Takto je možný stálý postup. Je to pojímání celé bytosti do vědomí. Zpočátku nemá člověk dost energie, aby přecházel z centra do centra; toto přebíhání velice namáhá. Pravého výsledku je dosaženo, až když je to absolutně bez námahy. Od doby, kdy to proudí automaticky, neexistují již žádná pokušení. Míla to může potvrdit.
Ba:Je nutné stálé sledování pocitů jakoby přímo pod lupou, tj. do detailů.
K:I na tomto stupni vývoje by se ještě mohly pocity rozvinout na nechtěnou formu a mohly by člověka strhávat. Analýzou se vše rozpustí a zůstane jen tendence nahoru. Jinak mentální, životní a jiné tendence, všechno tíhne normálně dolů - důkaz gravitačního zákona
(k Bajerovi) Ty docílíš toho, že se energie obrátí vzhůru. Tím se ruší gravitační působení, a když se to stane subtilnější, člověk se dostane mimo gravitační sílu. Tíže sice existuje, ale ve skutečnosti nemá již vliv, nepůsobí, nic nedělá. Když by člověk pozoroval jen tělo a všechno ostatní opomenul, zjistil by, že skutečně všechno proudí dolů.
Paní Ledrové jsem v takovém momentu řekl: Honem nahoru. Z únavy teče životnost nohama do země. Paní Ledrová se vzchopila. Ona mohla dělat oboje - nahoru i dolů. Míla může pouze jen nahoru. Je to konkrétní stav, v němž se člověku lépe žije.
Ba:Věda vykládá rušení gravitace i ve fyzice.
K:Je to jenom otázka vůle, přinutit energii, aby proudila nahoru. Stačí soustředění na spodek trupu a do nohou a energetický proud se obrátí.
M:Tento postup není ovšem akt násilný, v něm není vůle intenzivní. Vyžaduje to, aby se člověk naučil jemně balancovat.
K:Ano, kdyby se použilo vůle intenzivně, člověk by mohl chytit něco jiného než vlastní životní energii. Stačí pojem tělo, a už se tam vloudí něco ze světa forem. Zpočátku se to musí dělat na úrovni životní síly. Myšlení a vnímání je diferencované nebo nediferencované.
Možno to rozdělit na etapy. První etapa: člověk se chytí těla. Do mysli vnikne nějaká idea. Ta strhne trochu životní síly. Vůlí se zvyšuje napětí. Vybíjí se energie a vzniklé jiné hodnoty strhávají člověka jako pokušitel. Na tuto etapu se téměř vždy doplácí. Druhá etapa je mezníkem, kdy člověk velmi lehko drží spodní končetiny ve vědomí. Ve třetí etapě začne člověk obracet proud vzhůru. Zřeknutím se prožitkových stavů se proud vzhůru uvede do pohybu naplno. Ve čtvrté etapě člověk jen "ťukne" vědomím a vůlí nepatrně, jemně a má možnost dostat energii nahoru. Zde se jedná přímo o energii životní. Podkladem této čtvrté etapy je dokonalé uvědomění si těla - jeho převedení na pocitovou energii a její přinucení, aby proudila nahoru
Jsem velmi rád, že Míla má tutéž zkušenost. Nemohl jsem dříve odkázat na zkušenost jiného; dnes ano a jsem tomu rád. Je to poměrně vysoký stupeň.
M:Je to tzv. "obrácení toku Jordánu".
K:Ano, to je ono. U hathajógy se to vyvolá pozicemi, a když energie na základě pozic proudí nahoru, pak zde vůle nepomůže. Proto nelze hathajógu zodpovědně doporučovat, nehledě k jiným problémům. Dá to mnoho práce než člověk vyloučí všechny nositele prožívání. Teprve když nejsou žádné prožitkové stavy, může se začít s obracením energie nahoru. V daleké minulosti toto bylo majetkem všech lidí.
M:A nyní? Má ještě někdo u nás tyto zkušenosti?
K:Pokud vím, v Evropě snad jen já, ty a také Bajer to pozná. Jestliže se jinak k tomu někdo přiblížil, nedovede to zhodnotit. Ve spisech se s tím člověk vůbec nesejde, v literatuře to nikde není. Vivekánanda to znal ve formě nirvikalpa - tento velký proud energie do hlavy. Při přemíře dochází k reakci: vědomí se stáhne na jeden duchovní bod, napětí se velmi vystupňuje - náhle vyskočí osvícení; je ovšem otázkou, zda to člověk přežije. Při dobré znalosti naznačeného postupu v tom může člověk žít stále. Při sahadžanirvikalpa to lze při denním vědomí prožívat plně a trvale, myslím to nejvyšší.
M:Mahariši také znal tento trvalý tok energie.
K:Vše, co k tomu člověk potřebuje, je poznat dokonale nauku a podle ní žít, tj. podle těchto zkušeností, o nichž mluvíme. Když se proud energie vzhůru zavádí, nedá se to nijak urychlit. Energický zásah by způsobil jen poruchy a člověk by to kazil. Zintenzivní se to jen tehdy, když člověk už nepřerušuje tok pozornosti. To je potom záležitost celodenní, nejvýše se připouští jen moment, kdy by to člověk nedělal. Musí se však přijít na způsob, jak uschopnit mysl, která má proud obracet. Jakmile jednou tento stav najdeš, tento správný postup k němu, vždy se ti to podaří.
M:Když to vyjádříš ty, je mi okamžitě jasný význam termínu "stav mysli" nebo jak "uschopnit mysl". Lidé toho snad dosáhli, ale nedovedli to vyjádřit tak jako ty.
K:Člověk to musí jemně vyrovnávat, jako lodičku na hladině; jako albatros, který ve výši na místě balancuje, jen mírným, neznatelným pohybem křídel.
M:(k Bajerovi) Pak teprve si začneš žít.
K:Já jsem vždy přesně věděl, co druzí chtějí vědět. Bývá tu mezera mezi kvalitou mysli a množstvím fyzických sil.
M:Pro přirovnání: je to jako transmutace v alchymii. Když adept odešel, už se proces nepovedl. Závisí to na stavu ducha. I Rýdl se jednou vyjádřil: "Neměl jsem nikoho, kdo by se se mnou tři dny soustřeďoval, abych si mohl odpočinout."
K:Nejtěžší je to, najít tu pravou nitku, aby člověk pochopil ten správný postup. (k Mílovi) Pokud budeš poučovat druhé, musíš trvat na tom, v jejich zájmu, aby začínali od nohou.
Ba:Již jsi několikráte, jak jsem sám slyšel, zdůrazňoval, že energie v nohách je neutrální.
K:Postoupí-li člověk z nohou až do hrudi, pak i tam je energie neutrální.
M:(k Bajerovi) Nedovoluji si ztotožňování s pozorovaným předmětem, nýbrž odděleně - pozorovatel a pozorované.
K:Ovšem Bajer toto tak dělat nebude. Jsem rád, že jsme se tak rychle domluvili. Chce to schopnost precizní analýzy stavů mysli a rozeznat dokonale stupně citu. Paní Ledrové jsem poradil, aby právě toto našla. Když u ní nastoupil tento stav energie, řekl jsem jí: To je ono. Zaostřila na to pozornost; jednou, dvakrát jí to uteklo, ale potřetí to chytla. Obtížně se to budovalo za těch okolností, v nichž jsem byl. Toto by byl teprve pořádný výsledek - a na ten pak navazuje celá dlouhá druhá etapa. Do těla se má postupovat, jako když se všechno stává subtilní. Je to jako když se člověk soustřeďuje na tělo a už nedokáže, aby bylo hmotné, aby je vnímal jako hmotné. Vím, že bytost, která se takto odtělila, pocítí po odlidštění naprostou reálnost.
M:Jsme v hmotném světě, ale dávno "tělo" nemáme.
K:Dosažení tohoto stupně závisí na bdělosti. Je to vlastně vyvrcholení bdělosti. Spásný indiferentismus (čtvrtý vnor) - tam se zdá člověk protivný svou netečností. Člověk úplně zledoví. Končí to tím, že člověk zapomene ne sebe, na tělo, na všechno...
Ba:A co mentální energie?
K:Když se propracuješ k mentální energii, nic to neudělá, nejsou tu již pokušení. - Když se tento proud zdola nahoru dostane do trupu, zůstává tato energie také neutrální (jde do neutrálna). Lidé vždy chtěli slyšet, jak budou žít pocitově šťastně, a takovýto výklad nechtěli přijmout. To mě dovedlo téměř až k rezignaci. Zázraky do toho plést nelze, aby se to nepřevedlo na smyslový prožitek. Od roku 1926 jsem opravdu mnohým mohl pomoci, ale když nikdo k tomuto pochopení nedospěl, tak na co? "Zázrak" by nejvýš posílil trochu důvěru...
M:V knize "Světec či Bůh" je uvedeno, že teprve po dlouhých letech pozval guru také ostatní, kteří se pak společně soustřeďovali, aby se vytvořila vhodná atmosféra, a teprve potom se Rámakršna připraveného žáka dotkl.
K:Já jsem to také prováděl, ale dotykem duševním, tj. vysvětlením. Dotyk a vysvětlení lze vzájemně nahradit. Když se to v pravý okamžik vysvětlí, pak usilující má spíše dojem, že to získal sám. Pak z toho není náboženství. To jsem právě nikdy nechtěl. S paní Ledrovou jsem po této stránce udělal ledacos, ale jen proto, že byla připravena.
M:Rámakršna to dělal jako ty a navíc ještě fyzicky, ovšem také jen tehdy, když byl žák dokonale připraven. Z hlediska rozumového (džňaniho), je tvůj způsob lepší.
K:Oživení tohoto stavu, tj. převedení do vědomí, musí být předem připraveno, jako u paní Ledrové, aby nevzbudilo nezdravý životní názor. To by byla veliká škoda. Člověk jasně pozná, že nejvyšší stavy je možno prožívat i v běžném životě. Tak, jak je v knihách samádhi popisováno, to jen zbytečně mate. Buddha ve čtvrtém vnoru neupadal do bezvědomí. Člověk musí i nejvyšší koncentraci žít. Tyto otázky mě samého činí pro druhé nejasným. Do paranirvány bych dospěl; zabývám se tím, aby nevznikaly boční proudy karmy.
M:Stavy mysli nejsou rozhodující. Klid musí být v celé bytosti, tj. ve všech buňkách; to je ve stavu bytostného klidu.
K:Bytost ztichne a mysl následuje - tak je to správné. Pak to končí, při plném doznění, paranirvánou. Popohánět to nelze.
M:V buddhismu je to vyjádřeno: "Trpělivě donosit toto tělo..."