Pokračování rozhovoru

K:Je to u mě čtvrtý vnor, jak jsme včera mluvili. Je v tom hluboká netečnost, ale není v tom nebdělost. Bylo to přerušeno tím, že jsem na sebe převzal některé povinnosti. Musel jsem to také přerušit pro velmi zpuchlé nohy. Nyní stačí, když si sednu, a všechno zmizí.
M:Já budu podle včerejší debaty dělat uvolnění. Mám takové bolesti, že si myslím, že to likviduje nervovou soustavu.
K:Já jsem přišel na to, že "základní tón" bytosti je takový a takový, a že proto všechny nárazy, bolesti, nemoc apod. na tom nic nemění. Obavy spíše než o tebe, jsem měl o paní Ledrovou, protože to u ní bylo na pokraji zhroucení. S ní to byla opravdu riskantní věc.
M:Není energie na překážku? Myslím tím energii, jako stav tepla.
K:Není to překážkou, člověk úplně vychladne. Mluví se o sníženém metabolismu. V hathajóze se likviduje biologické teplo. Já jsem prožíval mrazivé proudy - zmrzla mi páteř, takže jsem si říkal: Čas je pryč - to znamenalo, že setrvat v tomto stavu, je vlastně zastavení toku času, tj. nestárnout. Bylo mi však osmnáct let, a proto jsem si řekl: To přece nejde, předběhl jsem se vývojově.
M:Člověk by se měl snažit, aby při relaxaci vědomí napětí nebylo - pak by se dalo mysli volné pole.
K:Ale mysl se hýbat nebude.
M:Chápu, mysl se nehne, ale bude se hýbat vědomí, jako by se pohybovalo vesmírem.
K:Ano, vědomí jakoby v mírném pohybu - čtvrtý vnor; to u mě ještě je, ale už jako poslední problém. Ve čtvrtém vnoru se nemá nic hýbat, a přesto tam něco v nepatrném pohybu je. Je to jako dvě koleje vedle sebe.
M:Je možné ve čtvrtém vnoru zažívat totéž co ve třetím, ale v jiné poloze?
K:Dvě věci - světskost a nesvětskost - nemohou být spolu. Přirozený stav na každém stupni je jiný. Podle teorie jsem ve stavu, kdy se nedá již žít, a přece praxe připouští, že schopnost komunikovat mezi obojím tuto možnost ještě dává.
M:Lze to přirovnat k palivu, ale jednou i to palivo dohoří.
K:Ano, až to shoří, bude konec.
M:Člověk to může pochopit, pokud žije ve stavu nejblíže nižším.
K:Ve čtvrtém vnoru musí člověk pochopit zničení vědomí. Strach před tím zcela mizí.
M:Je to "poslední stráž".
K:Prošlápl jsem tuto Cestu opravdu až do konce, takže si vpravdě mohu říci: Objevitelem Cesty jsem já.
M:Buddhovi tyto vnory vyložili, ale ty jsi to bez veškerého poučení musel objevit sám.
K:Pravou příčinou všech těchto zkušeností je naprostá upřímnost k sobě. Dosáhneš a rozhodneš se, že dáš či že bude dobré dát zkušenost jinému, a on ti třeba ujede do Ameriky. Je to obtížně pochopitelná Stezka. Doc. Bajer mě potěšil tím, že to od těžkých, primitivních začátků přece jen zdolal.
M:Říkal jsi kdysi o něm, že je vyslovený antitalent.
K:Byla to u něho upřímnost a poctivé plnění povinností. Bajer je vědecký duch, proto to mohl uskutečnit. Je to u něho nyní vstup do cíle. Dnes k tomu přikývl, čili nebyla v něm stopa nejistoty. "Zabitý Beránek" - ani tento dosažený stav v něm nevzbudil pocit: Já jsem dosáhl; to je na tom to dobré. On to vůbec ani nevidí. Já jsem, na rozdíl od něho, vždy přesně věděl, čeho jsem dosáhl. Takováto dosažení mají ve světě veliký význam a ohlas. Kdyby bylo více takových bytostí - ne mnoho, stačilo by několik - bylo by na světě lépe, mnohem lépe. Bajerova realizace přiblíží lidem poznání a jistotu, že přece existuje řešení