Několik poznámek k situaci Josefa

Jos:Poslední dobou se mi v bytosti objevují různé tendence.
K:Jeřábek a Vahala absolvovali absolutní nezájem o sebe i o svět asi tak: i kdybych umřel, nic se nestane.
Jos:Chce to pořád dávat bedlivý pozor. Tento nynější výkyv není nijak nebezpečný. Spolehl jsem se na to, že mi je dobře; méně jsem se hlídal a už se objevil úpadek.
K:Člověk se musí naučit pracovat bez náporu, jemně; jako by balancoval. Když člověk narušuje ty stavy, které má držet, pak je cesta rušná. Dokáže-li, aby se ho nic nezmocnilo, pak má cestu bez problémů. Já, když jsem viděl, že jsem ještě stále zranitelný, nepovolil jsem. Při pohledu nazpět, měl jsem cestu lehkou.
Jos:Tak dalece se hlídám, aby energie neubyla, ale stav, co do kvality, je hrubší.
K:Jsou to vlny nahoru a dolů; ztrácí to na čistotě. Člověk se musí bránit úpadku. Musí se vystihnout každý závan, vyrovnat jej a pak se nic neděje. Smysl pro jemné výkyvy zůstává a člověk se vlastně stále poučuje. Když by se úpadku nebránil, může být třeba sto let na jednom místě.
Jos:Na to jsem už přišel dávno, že když se dostanu do nebe, zapomenu na to, že je také peklo. Pak se člověk nedokáže hned správně orientovat.
K:Největší obtíž je dosažený stav udržet. Člověk nežije hodiny, ale léta a staré věci, které jsou hluboko v bytosti, se znovu a znovu vracejí. Jamnický mi jednou řekl: "Vždyť žádný z nás se vlastně nezměnil." Setrvačnost je největší překážkou ve vývoji (např. starý Lipnický)