Jiný rozhovor září 1971

Vi:Poslední dobou nejsem se svou snahou spokojen; přemáhá mě určitá tupost.
K:Mít jas v hlavě, když tělo produkuje ještě světské stavy - pak tyto protichůdné dva stavy jsou od sebe příliš vzdáleny; jas v hlavě by sám na likvidaci nežádoucích stavů nestačil, a je proto nutno použít šťastného a radostného prožívání, takového, které by se dotýkalo přímo těla, tj. smyslového radostného prožívání jakoby prostřednictvím těla.
M:Pomáhejte si vzpomínkou na blahé a nebeské stavy z dřívějška. Buddha např. po práci odpočíval doma na zahradě a řekl si, zda by to nebyla Cesta: "Vzdálen neblahých stavů, pln spokojenosti a radostné nálady po vykonané práci..."
Vi:Stav prostý myšlení?
M:Radostný stav pocitový, prožívaný.
K:Tím radostným stavem má být zaplaveno celé tělo - to jsou vnory.
M:Stavy blaženosti jsou příčky žebříku, a nutno jít postupně po jednotlivých příčkách. Přeskočit některé, to by nevedlo k pravé spokojenosti.
K:Člověk musí "prosvítit" nejnižší oblasti v těle, aby mohl být spokojený. Radování - to je vlastně světlo pociťované, ne viděné, kdy mysl je zaměřena do těla - se mění v cit, ten se pak mění v rozum a ten posléze v nadsmyslový stav. To ovšem musí člověk objevit sám.
M:Mnich při odpoutávání od světa, při úspěšné askezi, pociťuje rozradostnění.
K:Člověk nesmí vyššími kvalitami promíchávat svou pudovou podstatu; to by v sobě posiloval "ďábla". Lidé jednají neodpovědně. Chovají se tak, jako by pustili ventil do vyšších kvalit - ale pak se nesmí vracet ke světskému.
Vi:To znamená přitáhnout, prohloubit kázeň?
K:Ano, kázní odmítat svět. Nesmí se se světem koketovat! Je dovolena jen praktická smyslová činnost do té míry, aby člověk jaksi obstál v běžném životě.
Vi:A co setrvačnost?
K:Nemá se zajímat o věci, které nutně k životu nepotřebuje. Může se dívat jen po věcech, které uspokojují elementární potřeby k žití, ale nesmí se tam přidávat jiné druhy žádostivosti (negativní případ J. Šťáska). Dívat se na svět realisticky. Usilujícího člověk nemají zajímat zidealizované věci, záležitosti. Reflexní myšlení musí zhasínat samo.
M:Podmínky k reflexnímu myšlení dává zájem. Není-li tu příchylnost, ani odpor, pak reflexní myšlení se ruší.
K:Činnost ano, dokonce intenzivní, ale ne jako koníček; například ty vaše pyramidy. Ne zvědavost, ne koníčky, ale praktická činnost k ukojení elementárních požadavků. Dělat dobře a poctivě, ale zůstat neupoután!
Vi:Čili být činný jako řemeslník, to ano?
M:Avšak pozor, aby vám odpor k práci nekalil radostnost!
K:A také nesmím provozovat činnost, protože se mně líbí. Vy to máte se správnou činností trochu pomíchané - některou práci děláte proto, že k ní máte sklon. Tak rozlišujte, abyste k práci nepřimíchal koníček!
M:Kázní a radostností by to mohl Viktora řešit, tj. rušit reflexní myšlení. Z toho by se vyvinuly ušlechtilé city - ovšem v jiné formě než u normálního člověka.
K:Vzpomínkou vyvolat dobrý stav - ten rozvinout, nechat působit - a po ochabnutí opět se vzpomínkou vrátit k dobrému stavu - a tak to stále opakovat.
M:Šťastný člověk je dobrý.
K:Z dobrého stavu je jas, a ten je už extatický - ovšem s dojmem, že je člověk na zemi.
M:Metta slouží k tomu, aby se osobnost rozpouštěla.
K:Když přeji dobro, metta - pak vzniká v člověku radostnost.
M:Ano, šťastný stav se dá navodit provozováním metta.
K:A k metta přidat pochopení. Jsem ve špatném stavu, a proto: Kéž jsou všichni spokojeni a šťastni!
M:Kdybyste při provádění metta zůstal ve špatném stavu, pak vlastně ubližujete, váš stav se přenáší. Metta slouží k odosobnění a to znamená obšťastnění.
K:Člověk musí být velmi opatrný, aby nenastalo spolucítění - to se pak přenáší vlastní dosavadní nedokonalost.
Vi:Můj špatný stav je vlastně stav tuposti.
K:Pak musíte rozšiřovat vědomí - ne koncentraci na bod; ale uvolnit se do široka, do daleka.
M:Pomůcka k tomu: Vnímejte současně široký komplex podrobností z okolí. Přitom přecházet při živém vnímání z jedné podrobnosti na druhou - čili rozšířit vnímání.
K:Vnímat detaily široko daleko.
M:Vžívat se do radosti, dobré nálady, bez cvičení v nehybnosti v pozici, ale při pohybu těla.
K:Intenzivní fyzická práce před cvičením koncentraci otupuje. V tom případě se raději lehčími prostředky uvolňovat. Říkám tomu "přiměřená palba".
M:Převaha této veškeré námahy musí být ve šťastném pociťování. Už jste přece v dobrém stavu byl (loni). Tak pomocí vzpomínky se do lepších stavů vrátit.
K:Ty drobné těžkosti, s nimž se potýkáte, nesmíte brát tak vážně. Nedělejte z toho problém! Člověk se velmi těžko loučí se svým základním životním názorem. Vzpomínám si na příklad z Meyrinka: asketa drží ve ztuhlé vzpažené ruce těžkou železnou kouli s ostny, trpí a nepřetržitě křičí bolestí: "Zbavte mě té bolesti!" Až nakonec dostal od bráhmana radu: "Pusť tu kouli!" Učinil tak - a bylo po utrpení (viz povídka Bráhmanská moudrost). Člověk má dělat jen to, co přináší dobrý stav. Když usiluji koncentrací, a můj stav by se nelepšil, pak je v tom určitě nějaká závada a koncentrací se to nedá řešit.
M:Chce to úplně se uvolnit, jakousi duševní relaxací: "Jsem bez problémů, raduji se, jsem spokojen."
K:Nesmíte si nechat narušit potenciálně dobrý stav. Šťastný stav nesmí být narušen askezí, to by pak nebyla askeze spásná. Člověk to dlouho neumí, aby si ubližoval askezí a přitom se radoval; aby při ní netrpěl. Usilovat o vzdání se světa a stále být přitom šťasten; dodržování této poučky musí člověk nepřetržitě hlídat. Příklad strastné askeze dejme tomu u Zory: při jízdě autem psa uvidí, ale mužského ne
Musíte se cítit uvolněný, šťastný, stále spokojený - protože jinak je váš způsob života pro vnitřní pokrok nadějný. Soustředění nemůže být dobré, když v něm není jas vědomí. Tak jsem to dělal já - duch zůstal těmito základními bytostnými nedostatky nedotčen. Nakonec jsem - tj. po poznání - zápasil už jen s hnacími silami těla. Při svém jednání jsem měl toto kritérium: bolí - nebolí? Rozuměj mě samého, kdyby se mnou jiný tak a tak jednal.
Vi:V pozici těch lepších stavů nedosáhnu, to spíše při chůzi.
K:Ano, ve vašem případě lépe dosahovat ty lepší stavy v běžném životě.
Vi:V poslední době se snažím vynechat, nebo alespoň omezit myšlení.
K:Ano, do lepšího stavu se musí jaksi "chodit", tj. bez pomoci myšlení. Odmyslit si funkci myšlenek. Já jsem hned na začátku Cesty pochopil, že se má vydobýt dobrý (příjemný) stav, který se musí stále vylepšovat. Dívejte se na to jednodušeji. Když dokážete vydobýt v sobě lepší stavy v běžném životě, pak to doladění v pozici je čistší. Já jsem to dělal jak to šlo - bytost pak sama chtěla a já jsem ji jen postrkával.
M:Čili celkově shrnuto: pro Viktoru je prvořadá při jeho snaze šťastná a radostná nálada. Touto radostností se tupost, jak on říká, likviduje