Pokračování rozhovoru červenec 1971

K:(k Viktorovi) Když se cvičí, má člověk dávat především pozor, aby zde byl objekt pozorování; ve většině případů tělo - to je extenzita. Tělo je zde jako objekt, který má určitý rozměr. Když se podaří udržet objekt v patrnosti, má se zesilovat pozornost, která se stává intenzivní koncentrací. Kdyby člověk přistoupil ke cvičení tak, že tam vloží jenom intenzitu, zkazil by to. Musí tam dát ihned extenzitu. Když přidá do cvičení dostatek extenzity, vidí všechno tak, jak to skutečně je - objektivně. Musí zde být pulzace extenzity a intenzity a trvalá radostnost, jinak by to nebyl vývoj.
M:Musíte docílit toho, aby vědomí bylo prázdné a jasné.
K:Toto střídání extenzity a intenzity ještě neznamená, že by se člověk mohl duchovně a mysticky pohnout vpřed. Musí do toho vložit radostnou náladu. Tím se dostane nad rovinu běžných lidí - a to je vývoj do božského světa. Tato radostná nálada, radostnost, je podmínkou duchovního a mystického vývoje. Radostnost se do toho musí vložit, přidat.
M:Z radostnosti vzniká čistá energie a její proud pomáhá.
K:Rozhodující je, aby člověk uměl pomoci sám sobě. Proti jakékoli chtivosti použít metta, tak se člověk uklidní. Pak je nutno pracovat na vývoji, to znamená extenzita i intenzita a současně radostná nálada, a i jiné pomocné práce. Když se tyto práce nenasadí, bývá dílo pokaženo. Tyto práce se musí zavádět v pravý čas - a včas se vyčistit, a to bez poučení člověk správně nevystihne. Má-li mistr někoho pokaženého, nesmí si dovolit "pokazit" ho na druhou stranu, opačným směrem. Člověk nedokáže odstranit vady, dokáže je jenom převést.
Vi:Je lépe se soustřeďovat se zavřenýma, nebo otevřenýma očima?
M:Lépe při otevřených očích na svět.
K:Člověk má být v pohotovosti okamžitě vnímat svět. Vivekánanda říká, že žák, když cvičí, musí být okamžitě připraven jít na trh prodávat. To je spíš práce s vědomím a myslí; soustřeďování je zcela něco jiného. Je to ve formě pozorování těla. Pozorování těla je v pořádku teprve tehdy, když je pozorujeme jako tvar, aby nepřevládala ani intenzita, ani extenzita. Jde o to, aby byl člověk dost intenzivně soustředěn, aby se mu tvar nerozplýval, neunikal z trvalé pozornosti, a pak teprve vložit radostnost. Radostnost proto, aby vznikalo božské tělo pro případ, že by se člověku všechno pokazilo a z nějakých důvodů nemohl dokončit. Intenzivní koncentrací se vědomí zužuje, extenzivní zjemňuje
Nikdy jsem o těchto podrobnostech neinformoval, ale vy průpravu máte, Míla to dobře zná, takže to má už smysl o tom hovořit. K lidem, kteří nemají "vypařené" buňky, by to bylo zbytečné
Člověk je podle mne velice složitý tvor. Jde o to, co se může rozvíjet, a co nikoli, a co se musí rozvíjet; na to mám vnitřní váhy. Poslední dobu mě to však velice přemáhá. Už jsem se klonil k názoru, že by se o tom nemělo vůbec mluvit; kde kdo to může použít, a kde kdo to může také zkazit