Některé pokyny pro pana Viktoru

Vi:Tvé články, které začaly vycházet v Lidové Demokracii v roce 68 a 69, by měly pokračovat.
K:Lidem imponují duchovní výšky, ale pak teprve přijdou na to - neradi - že to chce také práci na sobě.
M:Píšeš velmi zhuštěně. Někdy je nutno si rozebrat i polovinu věty, aby člověk chápal, co je ve tvém vyjádření obsaženo.
K:Články v LD byly zaměřeny pro běžné lidi, pro široký okruh případných zájemců. U nás je, bohužel, zakořeněn názor a mínění, že dobré je jen to, co je z Indie. Když bych se postavil na stanovisko: Já tomu rozumím, a kdo ne, tak běžte domů - to by nezůstal vůbec nikdo, kdo by se opravdově zajímal. Předsudky jsou velmi tvrdá překážka. Nyní, když bude někdo mluvit mým jménem, už bude mít pozici snazší. Zora všechen materiál, který bude mít k dispozici, bude umět použít. Ona nemá žádné mouchy z minulosti. Vivekánanda říká: "Sledujte každého, kdo přichází s naukou, zda má rozum plně v pořádku. Když ne, tak ho odmítněte!
Reaguji-li nyní na tazatele pomocí dopisů, nechci být "ostrý", a proto to různě zaobaluji, ale nemohu se už zabývat omyly druhých, abych sestoupil do jejich názorů a šel s nimi; čili už nemohu se do toho znovu "namočit".
Vi:Ve tvém pojednání "O živlech" jsem hledal rozhraní "hustoty živlů".
K:To je obtížné k vysvětlení. Ale každý ví, kde a s čím má začít. Celá věc vznikla z toho, aby to byla mystika mimo Weinfurtera. Lidé jím byli vyprovokováni. Už jsem uvažoval o tom, zda nemám nahradit termín "mystika" vhodnějším výrazem. Ale jeden člověk takovou změnu v terminologii nemůže udělat. Mělo by to být něco jako fyzikální lékařství, lépe - psychologie. Avšak ta dnešní psychologie mě velmi zklamala; je to tak něco diletantsky nízkého, že je to strašné. Dnešní psychologie se točí jen kolem podmíněných reflexů a celkem nic víc.
Vi:Mluvíme-li o živlech, já se jaksi nejdřív provětrám v tom "vzduchu".
K:Výsledek je ten, jako by byl člověk pod dekou.
Vi:Každý chce začínat ohněm, a to je myslím chyba.
K:Celá bytost je zpracovávána "zemí" a "vodou". U běžného člověka je i rozum vodního typu. Když je to živlu vzdušného - to už je intelekt. U vás by to mělo vypadat tak, jak je to napsáno v "Živlech". "Vzduch" - to je jako by člověk pracoval intelektem v abstraktnu.
Vi:Mám časté výkyvy ve snaze, náladách, stavech.
K:U každého je příliv a odliv.
M:I když je odliv, člověk musí vyvíjet snahu za každých okolností.
K:Míla dělá stále, i když je odliv. Nedělá-li člověk nemravnosti, je to dobré. Jsou-li tu nemravnosti, nerad s těmi lidmi mluvím. Když se to dočasně vymyká z ruky, nějaké nedopatření či opomenutí, je to jiné. V takové chvíli je dobrá mystická společnost. O co jde? Je to vnitřní úpadek, člověk to nemůže zmoci, stále mu to uniká. A když to člověk dostane do bodu, že se všechny síly obracejí vzhůru, pak je již po problémech.
Vi:Týden jsou stavy dobré a pak se to začne pomalu rozplývat.
M:V takovém případě se má člověk rozpomenout a ujasnit si, co má dělat podle pouček.
K:Když došlo u mě k uhnutí nebo k poklesku, nevěděl jsem v tu chvíli, co mám dělat. Žádné poučení jsem neměl. Řekl jsem si: Začnu znovu, nebudu se přece trápit - a vynasnažil jsem se začít od začátku a dobrý stav si opět vybudovat. Je správné zapomenout i na poklesky
Někdy je má reakce na podobné případy paradoxní. Když v tom žák lítá, řeknu: konečně! Člověk se nechá vykoupat (v tom nepěkném) jednou, dvakrát, třikrát, až si řekne: Tak dost už těch hloupostí! Kdyby měl člověk cestu bez pokušení, bez drobných pádů, to by byla vlastně velká nedokonalost. Byla by v tom určitě nějaká závada. To je to, že člověk nežije celou bytostí, že funguje jenom jeden aspekt života, a to není k ničemu.
Když rekapituluji svůj život, probíhal pěkně. Nakonec se to "zmrazí". Člověk se musí zmocnit celé své bytosti a to trvá velmi dlouho, než všechno vyplave napovrch. Tendence se vybíjejí. Pracujte, jako by tam (v bytosti) nic nebylo - pak něco vystoupí. Nemůžete vyhladit najednou všechny další nedostatky. Nevšímejte si jich a dělejte dále, až opět další vyskočí. To je nutné opakovat tak dlouho, až v bytosti už žádné nedostatky nebudou. Všechny závady se nemohou vybít najednou.
Vi:Vím, že bych měl dělat lépe; pracovat bez ohledu na to, který stav ve mně právě vystupuje nebo který převládá. Nedělat z toho problém.
K:Podle mne to u vás není tak zlé. Vždycky se tu vyskytuje nějaký ten úpadek. Nakonec se ty špatné tendence musí jednou vybít, ale musí předtím vyplavat napovrch. Vystupují věci dobré i ošklivé. Ty drobné nedostatečnosti, záporné sklony a tendence se musí odstraňovat postupně, jedna po druhé, stále, tak dlouho, až se již neobjevují, protože v bytosti již žádné nejsou
Já jsem to řešil takto: uchvátil-li mě nějaký stav, řekl jsem si, chytnu jiný. Likvidoval jsem to velmi rychle tím, že jsem všechno opustil a začal jako začátečník. Nesmí se chytat to, co uteklo. "Zajíc utekl" - tak ho nechat běžet a vytvořit si nového, lepšího.
M:Je to souboj dvou stavů. Když je bytost naplněna špatným světským stavem, nelze se v tomto stavu soustřeďovat bez snahy na stav lepší.
K:Je to střídání dvou stavů. Ustoupí dobrý stav a nastoupí stav špatný. Jsem pro to, aby se oba stavy opustily a vytvořil se stav nový, třetí. (k Mílovi) Máš přece paměť, jak vytvářet lepší stav. Já jsem v tom byl ovšem "cirkusák". Když se stavy míchají, najít si jiný, lepší a ten se snažit udržet.
M:Ale kdo to dokáže jako ty?
K:Nelpět na tom, nezabývat se tím, co bylo - nevracet se.
M:Hlavním problémem je tu doznívání špatného stavu. Co s tím? Jak se s tím vypořádat?
K:V ohnisku špatného stavu si vytvořit již ten dobrý. On ten špatný stav nějakým způsobem doznívá, ale v procesu mysli. Je to vibrace v těle. Snažit se od toho odloučit.
M:A to je právě to těžké. Jak odloučit?
K:Je nutno opustit obojí, dobré i špatné a vytvořit si lepší, něco, co se tomu prvému, dobrému stavu jen podobá.
M:Je to tedy utvoření nového stavu, v němž doznívá starý.
K:Ano, ale nový stav vytvořit velmi rychle, pak také velmi rychle dozní ten starý, nežádoucí stav. Rychle se k tomu rozhodnout, neotálet, použít větší rozhodnosti.
M:Doznívání těchto stavů je jiné a to vám jde.
K:Já jsem do jisté míry osobitý a chci se dívat na lidi jako na lidi, a ne jako na zvířata. Nesmím proto k té pomalé rozhodnosti přihlížet. Kdybych připustil, že se někdo zabývá dva dny změnou (potlačením) nežádoucího stavu, jsem znechucen a už se nezajímám.
M:Doznívání - to jsou ještě vibrace toho špatného stavu.
Vi:Obracení nahoru, to mi trvá déle, i několik dní.
K:Je to tvoření. Má to být otázkou nejvýš několika hodin, ne dnů. To by byla chyba. Nejhorší boje tohoto druhu jsem si vždy odbýval ráno.
M:Sledoval jsem vše v trupu, protože jsem nebyl poučen, a to bylo velmi těžké - bylo to peklo
K: Já jsem se v posuzování druhých pohyboval velmi bystře. Sledoval jsem, jak se člověk "sesouvá" a zase dostává nahoru. Dovedl jsem si vypočítat, kde člověk z nežádoucího stavu "vyleze".
M:Střetávání protichůdných stavů, nebeských a pekelných, jsem si prožil opravdu nepěkně. Při soustřeďování do nohou nemůže dojít k těmto ostrým krizím. To jsem tenkrát nedělal, protože jsem to nevěděl. Dnes vím, že sotva kdo jiný by to dokázal. Byl jsem výjimkou.
K:Je to vždy na hranici silového rozpadu. Lidé, kteří mají v tomto zkušenost, kteří tím prošli, mají to ostatním usnadnit, vhodně je poučit. Mají své zkušenosti odevzdat jiným. Člověk, když nemá radu, když jde bez gurua nebo nemá duchovní společnost, začne se probouzet, až když jeho vitalita mizí, když má už nedostatek sil. Pak už také nemůže být druhým užitečný.
M:Při špatných stavech jsem si pomáhal různě. Soustřeďoval jsem se před sebe a ulevilo se mi. Dokonce jsem čichal i k růži.
K:Pokud je člověk v boji, jenom jej sleduji. Je to otázka důvěry. Může nastat moment, kdy určitý člověk podle mě prohrál a už je s ním konec; respektive už s ním nemám co dělat. Když rezignuje jen proto, že je poražen, pak se od něho odvrátím. Ale může se stát i to, že jsou u člověka nějaké dispozice, které způsobí, že to odvane najednou.
M:Bdělost, nutná při těchto vašich stavech, záleží v tom, aby se člověk jasně pozoroval, co se v jeho bytosti i mimo ni děje. Když množí intenzitu, je to jako by člověk spal - těžké stavy nedoléhají. Ovšem také se neřeší. Když je to spojeno s jasným pozorováním, tak ty špatné stavy odejdou.
K:Když člověk naváže na čisté vědomí, to jest přidá k tomu bdělé vědomí, dojde to až tam, že je tok energie nepřerušený. Zkrátka člověk se musí snažit stále a stále, aby překonal v sobě to špatné. Jedná se o to, aby byl člověk stále bdělý. To chce: vylučovat lenost, nemít vlastní názor na svět, neposuzovat, a vědět - mám jen povinnosti.
M:Jakmile něco, například pud, prozařujete vědomím, tak už to měníte. Lidem ovšem nevyhovuje stále se sebou bojovat, se svými sklony.
K:"Když práce na sobě nevoní, tak co bych se s tím pral?" říkají si lidé. Tak je tomu například u mladého Lipnického. Celý komplex nevyřešených problémů se uloží do bytosti jako její tendence, a když člověk odchází z tohoto světa, když ho nemoc oloupí o bdělé vědomí a znaví ho to, pak nastoupí tato tendence, uplatní se, a výsledek je špatný. Musí se dojít až k tomu, aby měl člověk evidentní jistotu, že všechno, co je v něm špatného, definitivně odpadlo; pak je to správné vyústění.
M:Jistota je v tom, že již není žádné pokušení zlými, nežádoucími stavy.
K:Ani při podrobné analýze se nesmí ty špatné stavy v bytosti objevit. Pak teprve člověk ví, že už nic zlého nemůže přijít.
M:V roce 1944 jsem si řekl: Přece nepřipustím a nedovolím, aby se mnou tyto bytostné tendence tak mlátily!
K:Ale někdy se člověk uchýlí k "postranní politice" - tím si zatemní vědomí a pak problémy nemá; myslí si totiž, že je nemá.
M:To je ovšem opak Cesty - a nakonec by člověk došel až ke "kameni". Když jsem přišel na to, jak špatný stav vyskočí, byl jsem vlastně spokojen, a to proto, že nepřítel byl nalezen a že jsem již věděl, s čím mám bojovat a co mám zničit. Když začnete bedlivě pozorovat svou bytost, oživíte ji a výsledek je ten, že ty špatné tendence se projeví, že vyplavou napovrch.
K:Nevyřešené tendence se naproti tomu táhnou z existence do existence, Kde je tvar, tam vzniká vědomí. Když člověk začne vědomí prosvětlovat, otřese se základy tohoto stavu.
Ba:Chirurgové říkají: Jsem rád, když při operaci sebou pacient škube, to vím, že žije - jinak bych byl velmi neklidný.
M:Prozařujete-li něco vědomím, mění se to - to je transformace.
K:Pud - cit - vědomí; v podstatě je to totéž. Pud dobře zpracovaný se stává citem. Povýšený cit se stává vědomím.
Ba:Pud je degenerace vědomí a my musíme pud vrátit do čistého vědomí.
K:U nás to děláme tak, že se rozpoutají síly pomocí ohně, soustředěním, a to tak, že se to dávkuje, aby to nepřekročilo určitou únosnou hranici. Tím se to začne rozvíjet. Při přesném dávkování až na hranici únosnosti - a je-li tu ovšem plná důvěra, kterou si nedá člověk nijak narušit - je postup velmi rychlý. Jinak se to dělá tak: to, co je v bytosti uloženo jako potenciální vlastnosti, musí se rozpustit, rozvázat, aby zůstala jen čistá energie, její chod se obrátí vzhůru a vyzáří hlavou
Bez poučení byste dělal hlouposti. Velmi často byste rozpustil mnoho najednou - pak by došlo k opaku. Takto se to odstraňuje postupně po dávkách, jedno za druhým. Dbám na to, aby člověk, který dosáhl, mohl říci nebo si myslel, že on objevil a že dosáhl sám. Jinak je to úpadek, k němuž směřuje i kniha "Jóga" a knihy jí podobné.
M:Bdělost znamená: vím, co je třeba analyzovat a co upravovat.
K:Ex post člověk vidí, co na Cestě dělal. Já se to dovídám, co lidé dělají, čím procházejí, přímo z jejich stavu.
M:Z hlediska pocitového štěstí tato práce dost dlouho šťastná není a člověka nebaví. Když člověk prohlédá bytost, objevuje zpočátku jen špatné v sobě, nikoli to božské.
K:(k Viktorovi) Dokázal jste, že už svými vlivy nerušíte manželku, že není vámi provokována. Ale jinak se stejně na takové soužití doplácí. A pokud se týče těch vašich koček: vztahy ke zvířatům se nemají pěstovat, protože to znepokojuje. Domácí zvířata vyžadují mnoho zájmu. Je to určitá ztráta.
M:Zájem o zvířata člověk mít nesmí a za druhé, je tu určité zvířecí vyzařování. V každém případě je to druh lpění. Když už vůbec nějaký ten zájem, pak lépe ke květinám.
K:I začátečník si musí umět vynutit klid. Mystik musí být věcný, má se na vše dívat reálně.
M:Člověk má být estét pouze a jen k Bohu.
K:Když člověku příliš záleží na zevnějšku, zase to není v pořádku vnitřně. Nezáleží-li mu na zevnějšku, je to také chyba. - Mezi zevnějškem a vnitřním uspořádáním je celá škála vztahů; čili oba póly mají být, a musí být, vyladěny. - Žijte podle toho, tj. snažte se o stálou harmonii