Rozhovory s různými tématy

K:Dokonalé soustředění obsahuje v sobě vzdávání se světa. Toto vzdání se světa by byl univerzální lék, avšak v prostoru jsou různá vlnění, a proto tento holý respekt nestačí a je nutno přibrat sursum corda. Soustřeďování, jehož účelem je dosažené kvality v sobě rozvinout, upevnit a povýšit, má sloužit k rozšiřování vědomí až do vesmíru. Pokud se bytost zcela neuklidní, soustřeďování nevede k požadovanému výsledku. Pokud jsou tu různé nedostatky v bytosti, pak se soustřeďováním jen zesilují. Člověk má žít tak, aby mysl přestala být činná; pak je cesta jistá. Nerozptylovat se! Jinak to k ničemu nevede. Nikdo neztratí na tom, když zastaví myšlení a podrobí se kázni.
M:Myšlení se v józe zlikviduje druhým vnorem.
K:Kdyby lidé pracovali s velikou upřímností, pak by se zlý osud světa dal překonat. Když se přísně dbá o dobré stavy, tak se vlastně dodržuje morálka. Radostnost spolu s blažeností vyjádřeny opticky rovná se světlo. Když se takto pročišťuje bytost, pak se i v hlavě rozjasní a tento jas se stává přirozeným stavem bytosti. Čím vyšší nadsvětské stavy, tím jejich udržení v bytosti je s menším úsilím, celkem bez námahy. Tělo je vlastně karmická zauzlina, která se pročišťováním a sdělováním dobrých stavů rozmotá. My na západě jsme více tamasičtí, a proto si nemůžeme dovolit sdělovat tělu dobré stavy vdechováním a vydechováním (na rozdíl od učedníků Buddhových).
M:Nakonec zůstane jen čisté vědomí a tělo, protože psychologická bytnost je zlikvidována, čili pociťování zcela eliminováno. "Bluduprosté vykoupení srdce."
K:Spojovat tělo s vědomím jako dvě krajnosti - dva póly. Vše, co je od čistého vědomí níže, to je "nános", který musí být zlikvidován. Tělo vnímám jako tamas, protože bez něho by vlastně tělo nebylo. I já jsem vystaven možnostem pokažení vnitřních stavů. Nejdříve musím vysoké kvality dosáhnout a teprve pak je do soustředění pojmout (viz konec "Spásy"). Člověk by měl pochopit stavy nadbrahmické, pak těmi brahmickými musí projít. To znamená, že žák je schopen při svém vývoji chápat bezprostřední stav následující, než ve kterém se nachází
Umravňování nemůže být kvalitní a dokonalé, když do snahy o ně nevnáším radostnost. Člověk může být jen tenkrát šťasten, když nemá žádné požadavky.
Z člověka musí být tuhou kázní vše vytrháno "strašným násilím" (atavismy, rodová karma). Příkladem je život Milaräpy. Je těžko ze sebe vytrhat každé zaujetí. Člověk si musí sám sebe dokonale podrobit. Aby se to povedlo, musí tvrdě zasáhnout proti všemu, co je v něm jako setrvačnost, a to především stálým sebepozorováním, stálou bdělostí. Já jsem se sám vychoval stálým, nepřetržitým sebepozorováním.
M:Můžeme říci, že na cestě jsou dvě etapy:
 - etapa začátečníka - pozorovat sebe ve všech zevních projevech, což zahrnuje také společenskou výchovu;
 - etapa pokročilého - stálé pozorování sebe v pocitech, duševních stavech náladách, vnitřních rozpoloženích, napětích, atd
Ta druhá etapa je rozhodující.
K:Cit je tykadlo, které má tutéž barvu jako bytost sama