Pokračování rozhovoru

Pvá:Každý opravdový učitel jistě částečně pracuje za žáka.
K:Jinak by to ani nešlo; člověk sám nerozpozná důležité výhybky a hned by to zkazil. Lidé nejsou tak pružní, aby po nějaké učiněné chybě se hned opravili a začali znovu. Člověk má stále utíkat od světa a to tak, že se neustále obrací k lepším kvalitám (náladám, rozpoložením, bezpříčinné radostnosti) a tak se postupně dostane mimo sféru tohoto světa. Postupně se jeho situace změní.
Nechci dávat nějaké předpisy, aby je lidé odcvičili a tím se cítili spokojeni. Já naopak nikoho nenechávám, aby byl spokojen sám se sebou. Když někdo nějakého výsledku dosahuje, jde mi o to, aby měl umožněn další postup, aby nepřešlapoval na místě - tudíž mu to musím "usměrnit", zdánlivě pokazit. Nějaké komplexy, které vyplývají z atavismů, má každý. Málokdo "prohlédá" svou bytost dokonale. Kdyby lidé dobře pozorovali, jinak řečeno, kdyby dobře pracovali v zemním živlu, nedocházelo by k defektům a sami by se nepoškozovali. Teprve na Slovensku poprvé pochopili, že je to nutno udělat způsobem života. Neklidný člověk přece nemůže dosáhnout. A když vidím lidi všelijak narušené, a přesto tvrdí, že mají zkušenosti, musím se odvrátit.