K situaci slečny Milady Pavlové

K:(k Miladě) U vás to chce trvalé snažení - vzhůru srdce. Člověk by se neradoval správným způsobem, kdyby k tomu nepřipojil sursum corda. Když se člověk začne radovat, je postupně více a více spokojen. Potom začne být šťasten a tužby a vášně ustávají samy od sebe. To už je veliký výsledek snažení. Člověk to musí sám na sobě vydobýt, a přesto mu to stále uniká, vypadává z ruky. Všechny testy za celá léta vyzněly tak, že spěchem se nedá mnoho udělat, že spěch je něco nezdravého.
M:Spěchem se fakticky zhoršuje vnitřní stav.
K:Chce to utkat se nekompromisně se svými sklony a vydobýt ze sebe radostnost.
M:Ale naučit se opravdově radovat, to není lehké.
K:V buddhismu není však nic zázračného.
M:V literatuře se mluví o tom, že se bytost uklidňuje, protože se žádosti (postupně s věkem) uklidňují v rámci dobrý pocitů. Radostnost je první stupeň.
K:O psychických silách se mluví až později, ale to není nic zvláštního. Člověk má větší úkol, než být jen radostný a blažený. Když člověk drží svůj původní stav, je to velká překážka.
M:Radost je také stav klidu proti normálnímu světskému stavu. Z toho postupně vzniká pochopení dalších věcí. Jsou to stupínky jako příčky na žebříku.
K:Jak má člověk mystické stavy a jasnovidnost, je ztracený. Nedávno jsem ve vlaku potkal pana Šimandla (také jasnovidného). Také na něm je vidět, že taková jasnovidnost a podobné stavy jsou špatné a nežádoucí. A když je k tomu připojena mediumita, to je začátek scestí. Raději nejsem jasnovidný a jsem v pořádku, než naopak.
M:Žádný jasnovidec nám přece jógickou nauku nepřinesl. Opravdu to nikam nevede.
K:Řekl jsem jednou: já jsem jasnovidný tak, že dovedu předpovídat sám sobě. To žádný jasnovidec neumí. Člověk, který chce dojít k mystickému cíli, má a musí potlačovat všechno "vnímání". Člověk nemá být pro tento svět přecitlivělý.
M:Člověk nemá vnímat tento svět, a ve skutečnosti ani neumí, jak má navíc vnímat jiné, neviditelné sféry?
K:Když se přistoupí k analýze pocitů, stavů a všeho, rozvibruje se v člověku přesně totéž, co vibruje ve druhém. Je-li to takto podloženo (př. Kulovaný), pak to uznávám. Vidiny nejsou nic, jsou bezcenné. Je to stejně jen dočasné a takový vizionář "jde dolů". Když člověk sám sebe dokonaleji poznává, vstupuje do jiných sfér a vidí je jako krajinu, po které jde. Hned na začátku Cesty, nezatížen teorií, jsem vystihl, že když se koncentruji, že se nemá nic dít, jinak že to není klid. Cítil-li jsem něco (vyskočilo-li něco), věděl jsem, že to mám potlačit. Na to jsem přišel během čtrnácti dnů.
Mil:Když se člověk raduje, pak je nutné to udržovat?
K:Ano, nejdříve dosáhnout a pak udržovat. Ale kdyby to člověk stupňoval, zavalil by ho opak. Když to dělá takto, zjistí, že zesílil.
M:Když je radost už trvalejší, pak pocítíte, že jste svobodnější.
K:Mužům se raději vyhýbejte. Podle vyjádření paní Lisé se mužská láska vyznačuje tím: jen ta, nebo každá jiná - a to je u všech.
Mil:Potřebovala bych větší vzdělání. Pociťuji jeho nedostatek.
K:Budete-li dělat tu kázeň, o níž se tu mluví, začne se vám rozjasňovat v hlavě. Musíte se správně pozorovat a radovat. Když se člověk stále snaží, aby si tělo uvědomoval v jeho rozměrech, inteligence roste. Avšak intelekt "zaujatý" činí člověka omezenějším.
Mil:Uvědomuji si nevhodné přemýšlení i při práci, v zaměstnání.
K:Vy jste si postavila špatné stavy. Až nebudete své dosavadní špatné stavy pěstovat, získáte více důvěry v nauku. Čím větší rozdíl, tím víc se člověk poučí. Začíná to tím, že člověk u sebe zjišťuje, že má jiný názor na svět. Jsou-li velké požadavky a malé možnosti, začne být člověk nespokojený. Chce to vykořenit z mysli všechny problémy a starosti. Také nemyslet na vdavky. Všechno se časem spraví. Máte zatím jednoduchý úkol: jde o to, aby ve vás nevznikl konkrétní rozpor. Když se člověk bude považovat za vůbec nic, jenom za člověka, který musí vykonávat své povinnosti, všechno se bude usnadňovat, vše se bude postupně řešit, až nakonec člověka vůbec nenapadne, aby se trápil.
M:Lidé se stále trápí - nakonec se jim to líbí, takže se už trápení ani nemohou vzdát. Taková bývá skutečnost.
K:Jsou dokonce do svého trápení zamilováni. V mysli se jim zatemňuje, zužuje se rádius (IQ - inteligenční kvocient). Pak už je to jen otázka družky nebo druha. Člověk se potřebuje s někým hádat; opatří si k tomu ženu. Tak vznikají "objektivní potíže" (př. Radim). Chce to zahodit všechny problémy a starosti a radovat se. Varujte se konkrétní nespokojenosti.
M:Zpětné nápory (reakce) mohou člověka zaskočit, ale když jim člověk odolá, pak ho nenapadne se trápit.
K:Je to vlastně jak v Evangeliu: radujte se - bez příčiny. Ale lidé se přesto nechtějí svého trápení zbavit, příliš si trápení zalíbili, i když je to paradoxní.
Iv:Je to vidět v mnohých rodinách. Rozumově chápou, že trápení není žádoucí, že je zlé; vědí, i čím si je způsobují, a přece nemohou těch hádek, zlobení a pomluv nechat.
K:(k Miladě) Za nejbližší úkol byste měla mít: udržovat si určitý pocit svobody a pevnosti v ní. Vy už to oproštění trochu cítíte a až to uzraje, pak bychom přešli k dalšímu. Toto je maličkost, pak přijdou těžší úkoly - je ještě mnoho věcí k řešení a hodně práce na sobě.
Pvá:Podle vašeho pojednání "O živlech" z minulého měsíce nedostává se oběma našim dětem vlastností živlu ohně.
K:Bez energie není možné v józe uskutečnit. Plachost, tichost, neprůbojnost se sice někdy považují tak trochu za jakousi ctnost, ale rozhodně to není výhoda pro vnitřní vývoj.
Pvá:Domnívám se, že kdo z žáků měl nějak narušen vodní živel, tak jste ho oženil.
K:Když se dobře pracuje se zemním živlem; a jak jsme si řekli dříve, v józe je práce v tomto zemním živlu na devadesát pět procent z celkového snažení; všechny negativní vlastnosti, nedokonalosti podle ostatních živlů se uvedou postupně do pořádku