Pokračování rozhovoru

K:Já jsem vždy hodnotil lidi podle vztahu, jaký měli ke mně. Protože lze říci, že jsem reprezentoval duchovno - pak stejný vztah, jaký měli ke mně, měli i k duchovnu. Mezi lidmi, kteří jsou o mystice lépe informováni, mám dobré jméno, protože mě tak uvádí dr. Bě.
M:Na dr. Bě. by se mohlo hodit přirovnání z buddhismu o strýci a otci (viz Buddhistické meditace od dr. Procházky: strýc byl mravný a ukázněný, ale neměl vhled; otec byl světský, ale ten vhled měl).
K:Ano, Bě. se přiznal, že nemá síly dělat to podle Minaříka, ale uznává, že je to správné. Do praxe jógy se nepustí, ale přijal to jako svůj názor.
M:To je stupeň vhledu, správný názor na čtyři pravdy Buddhovy. Ale není možné získání vhledu, jako když se prolomí hráz. Příklad z buddhismu: "...co chce tady ta bláhová ženská, když nezná východisko skutků?"
K:Zde se uplatňuje karma z minulých inkarnací. Do vědomí může proniknout v okamžiku zvratu a už tam ten vhled je. Nelze to jinak vysvětlit, než že je to doznívání z minulých životů, kdy potenciální energie čeká na své uplatnění. V tomto se vyznat, to je vlastně začátek zasvěcení. Tendence v bytosti zůstávají. Zásluhy a výhody z minulosti v životě doznívají, ale jsou-li zneužity, pak takový člověk je definitivně likvidován. V další existenci to už dopadne špatně. Nedá se to opakovat. Např. Hitler se z tohoto hlediska jeví jako zasvěcenec, který nedovršil a pak své schopnosti zneužil. Jeho mysl se obrátila k zemi a bylo z toho zlo ve velkém měřítku. Pohledávky a dluhy se vyrovnají a výsledek je nula. Ale na tom se to nezastaví a člověk se dostane tam, odkud se už nevyhrabe. Člověk musí dosáhnout zasvěcení, aby všechny věci pochopil. Teprve po zasvěcení poznává věci, které předtím nikdy nemohl poznat. Při poctivé práci teprve po čase člověk zjistí, že se temperament přetváří v cholerický (např. Roman). Ještě ve třetím vnoru se to objevuje, že se mění temperament. Ve čtvrtém vnoru, to už jsem "protivný" svým nezájmem, svou netečností. Člověk zledoví. Tento nezájem ve čtvrtém vnoru je vlastně spásným indiferentismem. Končí to tím, že člověk zapomene na sebe, na tělo, na svět - na všechno
Tak jak je např. v knihách samádhi popisováno, to zbytečně lidi mate. Vzpomínám si z literatury na případ: Američan našel v Indii gurua. Zajímal ho Rámakršna a položil o Rámakršnově extázi otázku, proč při vytržení přichází o vnější vědomí a dostal odpověď: to právě dělá ta jeho (Rámakršnova) nedokonalost
Jiný příklad: Milaräpa stavěl Marpu nad sebe, třebaže tento žil rodinným životem. Řekl totiž: Já nejsem tak vysoko jako Marpa, abych si mohl dovolit žít jako ženatý
Poznal jsem jasně, že nejvyšší stavy, o nichž se mluví, je možné prožívat v běžném životě. Poznal jsem také, že čtvrtý vnor lze prožívat nepřerušovaně. Lidé se pachtí a bylo by jim třeba pomoci. Ale jak? Z druhé strany vidím, že lidé si to takto přáli a potom úplně zledovím. Buddha ve čtvrtém vnoru neupadal do bezvědomí. To se stává jen u lidí, kteří nemají takovou odporovou sílu. Člověk nejvyšší koncentraci musí žít. Zatímco mluvím s vámi, jsem dokonale soustředěn. Je to stav bytostného klidu. Pozorují se jen tendence - mysl; ztichnutí; nakonec úplné utišení.
M:Teprve když ztichne bytost, mysl následuje.
K:A když mysl ztichne zcela a úplně - končí tato existence paranirvánou
Tyto problémy dělají mě samého pro jiné lidi velmi nejasným. Do paranirvány bych již dospěl. Zabývám se tím, aby nevznikaly "bočné proudy". Soustřeďuji se. Jde o to dopravit vědomí samé o sobě do tohoto stavu a přivést ke zhasnutí, utišení, vyvanutí.
M:Buddha říká: "Trpělivě donosil jsem toto tělo..."