Pokračování rozhovoru s manžely Pavlovými

K:(k manželům Pavlovým) Pozorování se musí provádět od povrchu. Když se to stane přirozeným stavem, pak je to vlastně setrvačnost (ta dobrá).
M:Nejdříve zaměřovat pozornost spíše k sobě a pak teprve k vnějším věcem, ostře a živě vnímat vše kolem sebe (bezdojmově).
K:Malátnost se odstraní tím, že si všímáme věcí kolem sebe živě tak, jako by jsme si je chtěli vtisknout do vědomí. Tímto mystickým pozorováním přejít k sebepozorování. Živým vnímáním všeho kolem sebe se řeší vzniklá ospalost.
Pa:Já k tomu přidávám relaxaci a dechová cvičení.
K:Já dechová cvičení nedoporučuji. Prostředí (fluidické vyzařování) ve městech je takové, že by napomáhalo i fyzické otravě. Materiálnímu člověku to nevadí, protože žije jako zvíře. Já jsem pro přímou relaxaci, kdy při naprostém uvolnění je si člověk vědom celého těla, a pak dýchání, které samovolně nastává, je vlastně pránajáma.
M:Pan Pavel asi myslí dýcháním jakési osvěžení fyzické, tj. příjem kyslíku.
K:Nejhorší je to mentální napětí z psychických vlivů. Tím se může nadělat mnoho škod vzhledem k mystické práci.
Pa:Já provádím tzv. ozdravné cvičení, dvojí dech, táhlé vdechování a trhavé vydechování.
K:Já jsem dost skeptický, pokud se týče výsledku. Když člověk relaxací naváže na pránický princip, vytáhne z toho jen tu pránu a pak je z toho otrava. Při vzniku malátnosti zbystřit vnímání, malátnost a ochablost přemáhat činností, nasadit trvale bdělost. Já jsem vlastně činný bdělostí. Když je člověk bdělý, je v nadpocitových stavech.
Pvá:Co soustřeďování mezi dvě myšlenky podle Bruntona?
K:Především tomu rozumět tak, že se jedná o stav mezi dvěma myšlenkami, ale to nemůže zachytit člověk, který nerozlišil činnost mysli atd.
M:Vše se musí řešit způsobem života.
K:Ano, způsobem života se to řeší, ale já upouštím od tradice a vysvětluji fakta přímo podle vlastních zkušeností, protože jich mám dostatek. Mystika znamená více, nežli jen předělávání nálady.
M:Nauku nutno vysvětlovat v souladu s výrazy psychologické vědy.
Pvá:Kdy se překročí práh?
K:Až když člověk sebere celou bytost do vědomí. Člověk se musí tak odosobnit, aby přestal mít povahu. Bezpovahovost je velmi vysoký stav. Mít povahu, to není svoboda.
M:Ale člověk se musí projevovat. Do jisté míry je dovoleno držet se určité linie.
K:Povaha, to jsou hnací síly - atavismy, vrozené vlastnosti, psychologické tendence. Ty všechny třeba překonat. Na rčení: je to divné, ale jednoroční dítě je už vlastně hotový člověk. Na tom něco je; dr. Hrabussay říkala: "Jde tu o názor na svět, zda bude člověk otrokem hnacích sil, či nikoli. V člověku vždy řádí nějaké touhy a z nich je člověk nečinný."
Pa:Co například malování obrazů?
K:Musí tam být odstup od té věci, co člověk dělá. Normálně se lidé s tím ztotožňují. Člověk se nesmí ztotožňovat s tím, co dělá. Příklad: špatný herec.
M:Herec (tragéd) má vlastně špatnou karmu. Ale Jamnický, ten všechno vidí, o všem ví, a proto se v tom vyzná.
K:Správně sám sebe zná a má přehled o své činnosti.
Pvá:Mám sestru lékařku. Jak se dívat na potrat z vnitřního hlediska?
K:Otázka provinění a ctnostných činů je velmi složitá. Mystik si nemůže dovolit dělat zlé činy, protože má mít stále dobrou náladu a dělat si dobrou karmu. Mystik by měl dávat do pořádku své nitro a ostatní ať dělají, co chtějí.
M:Otázka morálky se pak jeví jinak.
K:Paní Ledrová musela udržovat nálady. Poznala také tuto problematiku: "ctnosti jsou hříchem (neřestmi) a obráceně." Jiř. o ní říkala: "Paní Ledrová trpí sattvickými chybami."
Pvá:Blavatská píše o tzv. "bezduševních lidech". Co je tím míněno?
K:Hodně lidí (na Západě i Východě) jsou duchovními učiteli. Jemné vlákno přetrhli, a pak z nich jsou Strážci Prahu. Lidé jsou papíroví holubi. V čele světa jsou jedinci a ostatní jsou jejich údy. Duše vzniká v ten moment, kdy si člověk uvědomí "Já jsem".
M:Buddhismus nezná stav nějaké nesmrtelné duše.
K:Pro nás by mělo platit: věčná činnost, jakoby pochod k cíli, a cíl není určen. Co na tom záleží, zda budu spasen? Když se úsilí nebude měnit, je to dobré. Kdyby úsilí opadlo, pak je to špatné. Zůstane-li stálé úsilí, je to skvělé; příklad dr. Kovář. Když poctivě pracujete, tvoří se podstata, která se nerozplývá. Člověk se má zavést na určitou práci a tu dělat, jako by na tom nezáleželo. Nedělá-li to tak, je jeho život bolestný; když tu práci takto dělá, bolest přestává. I kdyby člověk při tom zemřel, jsou to dobré tendence a ty se neruší.