Rozhovor mezi Květoslavem a Mílou

K:Mílo, je rozhodující, zda chceš dovršit, myslím to jediné - zastavení koloběhu. Činnost bódhisattvy je v tomto případě teprve druhořadá. Zastavit nejen mysl, ale zrušit veškeré pociťování (vrchol umravnění).
M:Setrvávat v přirozeném stavu ducha.
K:Být na vrcholu bdělosti bez vztahu k jakémukoli pociťování a myšlení. Zkrátka zastavit duševní činnost se všemi důsledky. Je to požadavek příliš vysoký. Paní Ledrová kvůli tomu ještě žije.
M:Toto zastavení duševní činnosti je vlastně přechod ze třetího do čtvrtého vnoru.
K:Já to beru jako výsledek celého života, musí to samo vyjít z celé životní praxe, ne jako bych to chtěl sám dosáhnout. "Nahoře" to, Mílo, berou velmi vážně, velmi přísně. Já jsem do toho investoval sama sebe, já jsem člověka tvořil, já jsem s ním rostl...
Je otázkou, zda ty, Mílo, v tomto zdravotním stavu to můžeš také tak dělat.
K:(k Mílově kolapsu v Hradci Králové z 28. 5. 1970, když Míla učinil zmínku o "hřmícím tichu")
Při realizaci jsem zažil "Lája":
 - nejdříve jsem slyšel jakoby vítr;
 - ten zesílil ve hřmění;
 - které přešlo ve strašlivé rány, jakoby se půlila země;
 - pak teprve jsem prožíval "hřmící ticho"
V tu chvíli jsem věděl, že jsem "po smrti", ale nikoli dosud fyzicky. "Hřmícím tichem" jsem se nedal "nachytat", abych neunikl z těla. Pochopil jsem, že jsem byl určen k tomu, abych toto prožil a prošel tím vítězně. Jiní v tomto "zakopnou" a odejdou ze života. Kde toto "hřmící ticho" není, pak odchod ze života není utěšený. Člověk si má připomínat tělo jako celek.
M:Uvědomuje si i povrch jinak: tělesnou formu, která je ohraničena slupkou (kůží).
K:Mystik může mít opravdový úspěch jen tehdy, až začne od povrchu. Je nutno vycvičit sebepozorování nebo sebekontrolu až k bytostné periferii.
V praxi: střídat nitro a povrch tak, aby se jedno nestalo výlučné. Zde je nezbytná důvěra v gurua. Filozoficky si člověk nemůže udělat jasný přehled. Když při mém největším tlaku by zapomněl na sebe, odstranil by základní překážku. Ale zkušenost je ta, že vždy se objeví "já" - "já" začne křičet. Zde mám největší potíže, protože musím dbát, aby člověk byl podle "obrazu svého", ne podle "obrazu mého".
M:Tato problematika v literatuře vůbec není.
K:U Neelové jsem našel, že tibetští mystikové vyžadovali k opravdovému soustředění předpodmínky (tj. způsob života).
M:Musí se vycházet ze stálého pozorování sil, které jsou v bytosti. Pro nás (tj. pro naši školu) jsou nejdůležitější problémy psychologické.
K:Lidé nedonucují svou mysl natolik, aby se předem dala cesta popsat. Dát konkrétní radu lze jen k okamžitému stavu nebo problému, v němž se tazatel nachází. Do té doby než sám člověk pozná, že našel pravou cestu, je to pořád zápas. Když se člověk snaží utlumit všechno, pak teprve pozná vlastní cestu. Nezíská-li člověk tento přehled, neví, nebloudí-li.
M:Člověk musí mít svou pevnou linii, pak mu může být svět pro komedii.