Dialog Květoslava a Josefa

K:(k Josefovi) U tebe jde nyní o to, aby nastal větší odstup od všeho, mimo oblast vědomí. Dosud bazíruješ na pocitech. Nezáleží na druhu pocitů, ale musíš zvýšit ostražitost, abys o všech pocitech věděl. Zasáhl jsi do abstrakce a do mechaniky pociťování. Člověk začíná pomalu do té mechaniky vidět. K tomu je dobrá jóga. Jde o odporové síly, jako u paní Ledrové. A jóga tuto odporovou sílu dává.
Ba:Mimo případ paní Ledrové neznám nikoho, kdo měl kmenové ochrnutí (mozkovou mrtvici) a ještě jedenáct let žil.
K:Stačí, když člověk udrží celou bytost ve vědomí. Například Míla po operaci. Záleží pouze na tom, že si člověk plně uvědomuje tělo. Jakmile vznikne porucha, upozorní to (choré místo) na sebe a léčivý prostředek je ten, že člověk do toho místa upoutá pozornost.
Jos:Jako zlá věc mi připadá, že při smrti člověk ztratí vědomí a neví, co bude dál.
K:Pak nastoupí karmické dispozice.
M:Buddha mluví o čtyřech východiscích konání v okamžiku smrti: "Když je člověk dobrý, může se dostat do pekla, nebo do nebe; když je zlý, může se dostat do nebe, nebo do pekla."
K:Ano. Stačí tisíc zásluh proti jednomu poklesku a vyskočí-li tento jediný špatný skutek v okamžiku smrti, dostane se člověk do pekla. Ovšem souhrn skutků má vliv na poslední myšlenku a ta rozhoduje. Já to vidím jako vlny, buď se z nich člověk dostane, nebo se utopí. Ale i to bude mít karmický podklad.
Jos:Dobré dispozice (dobré nosné vlny) dávají jistotu.
K:Jistota působí velmi kladně.
Jos:Uvědomování všeho, co se děje v těle, rozšiřuje vědomí a podle toho vypadá realizace.
K:Realizace se uskutečňuje postupně (více částečných realizací za sebou). Ovzduší v dnešním velkém městě je jako fyzický jed. Já sám jsem se v té době (v Hradci Králové) fyzicky přiotrávil. Od té doby jsem v našich podmínkách zamítal dechová cvičení. U nás vůbec nedoporučuji pránajámu. Jogín se za takových nepříznivých podmínek může skutečně přiotrávit. Ale realizovat se má v ideálních podmínkách, které se v součastné době téměř nevyskytují. Dle pravidel Hathajóga predipika se nemá realizovat ve velkém městě, ne na křižovatce apod.
Jos:Chci dosáhnout včas, ještě před smrtí.
K:Podmínkou je, aby se člověk dokonale chopil těla, od nohou počínaje. Od toho okamžiku začíná vyhlídka, že nezemře dřív, pokud neuskuteční. Do té chvíle není jistota, zda cíle dosáhne v tomto životě
(k Ivanovi) Pro mladé lidi by bylo zvlášť výhodné, když by toto pochopili. Pak jsou zbaveni trápení, protože si nedělají starosti.
M:V mystice jde o úplnou proměnu (přepodstatnění) bytosti, a jak to udělat bez sebepozorování? Bez pozorování všech složek a tendencí v bytosti to není možné.
K:Ano, sebepozorování směřuje k proměně bytosti. Musí se začít odzdola a končit nahoře, nikoli obráceně.
Jos:Chtěl bych ještě připomenout staršího Lipnického. Když člověk větší část života žil v názorech spiritistických, dá se to u něho ještě nějak zachránit?
K:Je to u něho příliš zakořeněné, zaběhané. Těžko se to dá do pořádku. Musel by být schopen všechno odložit, na všechno dosavadní zapomenout a začít znovu. Jen tak by to bylo možné. Starší Lipnický je přesvědčen: Co vím, to vím, a nikdo mě nepřesvědčí!
Jos:Když bazíruje na několika důkazech pravdy, je to s ním těžké.
K:Lidé nemají kritéria, aby věděli, že to jejich dosavadní není to pravé. Vzpomínám si na jednoho mystika z Plzně. Všechny své stavy měl vymyšlené. Říkal mi: Hadí síla mi lehce vyběhne až na temeno, a abych ji dostal zase dolů, vykouřím deset cigaret. - Mám ho vyhodit? Mám mlčet? Lidé se těžko dají vychovat. Naproti tomu jiný případ z Hradce Králové přeslušný farář Ře. Drážděním jsem ho dostal do varu, až svou slušnost přemohl a vynadal mi. Řekl jsem si: Tak už je to dobré, už bude umět vynadat každému. Příležitost k dobrým skutkům neměl a špatných se nedopustil. Také učně v dílně jsem vychovával, aby byli jako draci - čilí. Přesto, že ode mne z dobrých důvodů zkusili, když jsem z toho místa odcházel, loučili se se slzami.