Pokračování rozhovoru

K:Musím vědět o všem, co se v bytosti děje. Když chci z lidí něco kvalitnějšího vydobít, vím, že bourám.
M:Toto období ohleduplnosti z tvé strany naukově skončilo.
Ba:A co zdánlivé potřeby?
K:Zdánlivé potřeby vznikají, když člověk lpí na těle. Myslí si, že to a to je potřeba, a zatím to jsou jeho vlastní sklony. To se musí řešit kontrolovaným jednáním. Toto tělo se musí krmit, jen aby žilo k plnění příkazů nauky. Životní názor se v tomto směru musí změnit, lépe dříve, než ho k tomu nauka dovede (přiměje).
M:Nemělo by to tedy být opačně.
K:Je-li ovšem možno tomu předejít. Dojde-li k tomu, pak je to stav čistý a nedochází k žádným otřesům. Jinak zůstává živočišná bytost, a co s ní? Velikou roli hrají první momenty, bude-li poznání čisté či nikoli.
Já jsem při realizaci v tu chvíli věděl všechno. Ono to sice potom zapadne, ale ve styku se životem se to znova vynořuje. Není-li člověk dříve upraven, dosáhne také poznání, ale dělá nadále hlouposti do té doby, než se vybouří
Vrátil bych se ještě k dopisu doc. Bajera o zmizení
fáze: Člověk žije tak, že já vyhlazuje pomocí Boha. Když v tom žije, vědomí já zmizí
fáze: Člověk se uvědomuje v úplně jiných podmínkách, a tím se začne tvořit jiné, neviditelné tělo
fáze: Do tohoto nového těla se zaživa nastěhuješ a toto tělo opustíš jako nová, úplná, hotová bytost v dobrém stavu.
Je to i v "Milaräpovi", že žije v nebi Og-min.
Ba:A co osobní já?
K:Když začneš pracovat tak, že si do bytosti položíš místo dosavadního já jiné Já - božské, pak do toho se můžeš vtělit, nebo to realizovat. Je to naprosto tichá cesta. Na ní jsi již něco udělal, vytvořil sis jiné Já - kvalitní. Zabýváš se sám sebou nebo božským vědomím. Dochází k postupnému přesunu "já jsem" do ideálu božského. Když se to uskuteční, že se člověk dostane mimo toto tělo, je to jedna z dobrých cest a je to cesta dovolená. Nenašel jsem, že by to v rámci buddhistického úsilí bylo vadné
Jsou bytosti, které zemřou a vyvanou. Člověk se vžije do nového bytí, do duchovní a moudré kvality. Když je zde dokonalost, nezáleží na ostatním. Nepodléhá to zkáze. Trvá to bez poruch sto jako dvacet let. Toto je cennější výsledek než úplné vyvanutí. Toto jsou pak praví Strážci Nauky! Dospívám k tomu, že nemá smysl vyvanout. Mám názor o skutečnosti vesmíru, že je to výmysl jednoho mozku a ostatní se opakují a dodávají sílu. Bez ústředního Já by nebylo nic. Buď se člověk stane tím ústředním Já, nebo materiálem mimo ně. Lepší je, stane-li se tím ústředním Já. Živí Buddhové jsou tím ústředním Já.
Ba:A co s tím tělem, co bylo opuštěno?
K:To je lemurovitý útvar, který už nežije. Je to kupa prachu. Toto je zmizení v přírodě. Za starých židovských dob se toto běžně dělo; ovšem nyní se to nestává vůbec. Z těchto jogínů zmizelých v přírodě se rekrutují Živý Buddhové
Píše o tom Ossendowski v knize "Lámové v Mongolsku", kde uvádí tuto osobní zkušenost: byl osobně u mongolského císaře. V jednu chvíli císař zneklidněl a řekl: "Nebeský Buddha mě volá!" - a odešel do vedlejší komory. Autor pootevřenými dveřmi slyšel jasně hovořit dva hlasy. Jsou to "nebeští duchové", kteří měli takovéto tělo. Ti se nerozmnožují. Stále je jich málo
Vědomí neviditelného světa je tak živé, tak čisté. Ale tam je to velmi přísné. Nesmí se zasahovat násilně do běhu tohoto života. Nesmí se nic zneužít nebo urychlit náhlou akcí. Pak člověk ani sám neví, zda dosud žije. Ani já jsem nedospěl k markantnímu důkazu, že nejsem mrtev.
M:I já jsem jednou ve spánku uvažoval, zda prožívané je snem. Přezkoušel jsem si důkazy, zda bdím (štípal jsem se apod.), a pak jsem se teprve fakticky probudil. Čili všechny důkazy byly neplatné.
K:To se smíchal neviditelný svět s viditelným. Já jsem také uvažoval o tom, zdali jsem nezemřel. Měl jsem s tím starosti (v roce 1946). Zlikvidoval jsem se, a smrt nikde. Toto tělo patří do materiálů jenom naznačených, to je ústřední činitel v přírodě.
M:Pokud je zde vědomí já, je tu také forma. Čili vymezení - to už je forma.
K:Jsou to problémy, které se řeší samy. Já jsem pro cestu, kde člověk zůstává (nevyvane). Vím, že pokud jsou v bytosti nějaké tužby, že se hlásí jako krize v bytí, když bytost přestává žít. Všechny tužby musí být naplněny nebo splněny. Z poznání vyplývá, že aby bytost byla uspokojena, musí existovat. Tužby se splňují jako životní zkušenosti. Já se stavím ke všemu odmítavě. Neexistuje pro mě forma, žádný stav stvoření, který by mě mohl lákat (uspokojit), protože je strastí. Proč opustit vědomí "já jsem", když není nic lepšího? To je cesta k tomu, stát se Živým Buddhou. Člověk je na prahu světa (nirvány), a je-li dobře vyškolen, nikdy nevstoupí dál.
M:Já to vnímám jako jemné volání nebo nějaký druh pociťování, ale zmizí to.
K:"Rozkyv" vědomí je také změnou, ale malou. Je to zvláštní stav. V tomto případě jde o nenásilný zásah pro zlepšení, aby člověk mohl prožít všechny zkoušky, až do posledka. Člověk to musí provést až do konce.
M:Člověk musí jen usekávat, ale nic tvořit.
Ba:Činnost je samovolná.
K:Činnost je usekávání hrotů, ale nenásilná.
M:Jako by se lehce stíral prach ze stolu.
K:Jako by se začal vyhlazovat cit - stává se bezvýznamným a ono to zmizí.
M:Stálým rozlišováním toto nechci, a ono to pak ustoupí. A pokud jde o vyhasnutí na místě?
K:To je Buddhův stav. Ne, že by člověka přemohl, ale že nemá zájem.
Ba:Je to opadnutí beze všech psychologických opor.
K:Přitom se nesmí likvidovat vědomí Já. Vědomí se stává otrokem bytí. Člověk čelí zavalení, ale Já musí držet jako protiklad. Věci zrají - dochází k tomu, že tu není zájem, ale něco jako protiklad Já, ale tím se Já oslabuje. Pomalu se rozplývá všechno. Člověk se tak lehce z tohoto světa definitivně nedostane - musí to všechno znát.
Jos:A opačný postup?
K:Když bytosti vznikají, je to období rozvoje a rozmachu. Je to podnikání - vymýšlejí si svět. Když svět opouštějí, pak ho nepopírají, ale odcházejí s tím, že je nezajímavý. Ale odmítnutím se nedá odstranit. Je to likvidace - všechny věci jsou k dispozici do posledního okamžiku. Jinak člověk sází do loterie.