Pokračování rozhovoru v přítomnosti doc. Bajera

K:Blížím se k dotvrzení toho, že Buddhovo vědění může mít současně jen jedna osoba.
M:Vypadá to tak, že této vysoké kvality je jen určité množství a že není možné, aby stačila například pro dvě, tři osoby.
K:Kdo dosáhne nejvyššího poznání a umí si říci: Co na tom záleží?, pak ty výšky rozváže a druhý po něm má uvolněnou cestu. Tak se tvoří linie (posloupnost).
M:Ve mně to pomalu dozrává, že zaujímám postoj: Co na tom záleží?
K:Ještě maličko a už k tomu dospěješ, Mílo. Jakmile se u tebe tato fáze "mám poznání a už na tom nezáleží" skončí, ostatní mají volnou cestu a tak by se vytvořila posloupnost. Nemohl jsem jiným říci: "Teď se nehneš, protože tě dr. Kovář nepustí, protože je to zablokované." Až nyní, kdy je to u tebe zralé - totiž "mám poznání, a co na tom záleží?
Kvalita poznání roste a je lepší, když takový Roman má konkurenta. Pak je tu ještě doc. Bajer, ale jeho stavu nikdo nerozumí. Nejlepší by byl přece jen Roman, především pro své mládí a také proto, že má skvělou Martu.
M:Jistota, kterou nyní mám, časově urychlí poznání.
K:Já v této fázi myslel, že ten nápor nepřežiji (pozn.: Kulovaný mi jednou řekl: Za toto se vraždí..."). Z toho vyplynulo moje nynější autoritativní vystupování
Například před nedávnem jsem napsal staršímu Lipnickému: "Jsem dost daleko, abych nesnášel, aby mě někdo srovnával s nějakým Jóganandou." Nebo mladšímu Lipnickému jsem napsal: "Jógananda nestačil na to, aby si zavedl hokynářství, tak se dal na gurua.
Žiji-li něco, musím to znát jako přirozený stav. Ovšem nikdy se naproti tomu nedotknu Rámakršny nebo Vivekánandy. Vysoce si vážím Rámakršnovy mise pro její sociální činnost a cíle. Tvoří tím dobrou karmu.
M:Vrátil bych se ještě k tomu správnému sebepozorování. Četl jsem právě tvůj koncept "Jóga a živly".
K:Ano, sebepozorování na zemním principu (těle) zaujímá vlastně devadesát pět procent celého snažení. To znamená, aby člověku při sebepozorování nic neuniklo, tj. co v něm vzniká, co se vynořuje, trvá a zaniká. Ostatní živly zaujímají celkem pět procent, voda - pociťování; oheň - energie; vzduch, to jsou duchovní schopnosti. U paní Ledrové to začalo zklamáním ze strany pana Ledra, asi tak: Teď už nemám naprosto nic jiného než Boha. Na to se sešla se mnou. Pochopila to tak, že život je mystika a mystika je život. Stálé sebepozorování má ten kladný vliv, že se člověk vnitřně zpevňuje, že až to bude třeba a vývoj se roztočí na vyšší stupeň, nebude se muset člověk točit s tím. Člověk potřebuje pevnější (širší) pozorovací základnu, aby do té hry viděl. Když všechno dostane do prudšího pohybu, bude duchovně růst. Když není schopen pozorovat to pomalé, jak bude schopen pozorovat a ovládat to prudké?
Nynější indické autority (nebo tzv. autority) způsobují, že se to roztočí příliš rychle a pak se to nezvládne. Oni bazírují na rozvinutí azotu (tj. je ta tužba, která musí být ukojena) a člověk ulétne. Zapomínají na to nejdůležitější - na tělo. Oni by "já" jako bytost chtěli nechat tady a odejít, ale v tom se nedokonalosti v bytosti začnou připomínat. Tyto nedostatky musí zlikvidovat, ne od nich utéci, obrátit se k nim zády. Nesmí připustit, aby se postranní uličkou ty nedostatky a všechna zla do vědomí vrátila. Člověk nemá dost vytrvalosti, aby se to zlé k němu později nevrátilo. Běžně se to praktikuje tak, že dnes se toho vzdá, ale později (za týden, měsíc, rok) s tím opět koketuje, čili to definitivně nevyřešil. Postup musí být tento: pozorovat, poznat a odvrátit se od toho nadobro. Když se vytrvale od toho odvrací jako od svůdce, který ho vábí do světa, ostatní nectnosti vylezou napovrch a člověk pozná všechny nepřátele. Proto platí: nevšímej si ničeho a nenechej se zaskočit ničím!
Já jsem se zásadně držel několika ctností a ty jsem nekompromisně dodržoval. Pak se ostatní nedostatky na mě vrhly, a tak jsem to vyřešil všechno najednou.
M:Když člověk dobře analyzuje své kvality a stavy, pochopí, jak to vzniká. Bez sebepozorování by to neobjevil.
K:Jiný způsob, drastičtější, je držet se jamy, ale důsledně, ne něco dělat, a něco nedělat, tak jak by to osobnosti vyhovovalo; pak je to účinné. Lidé nikdy nebyli důslední. Já jsem začal s neubližováním skutky, myslí a pocity. Ano, ani pocity nesmí člověk ubližovat! Pak je to už dokonalé sebepozorování, ale bez něho to nejde!
M:Jama je prvním příkazem a když se pevně dodržuje, nepřítel se objeví.
K:Člověk by si měl říci: mám direktivy a podle nich musím žít. Současně by měl však vědět: na mně nezáleží; nebo na čem záleží? Tento rozpor je jen zdánlivý. Dělat totiž jógu kvůli sobě, to je s nejvyššího hlediska zase jen sobectví.
M:"Co na tom záleží?" - to je správné, ale předpisy a morálku nutno dodržovat. A bytost je tu a stále se připomíná.
K:Jsou ve mně síly a není možné, aby se všechno zrušilo a já dosáhl. Bytost dává do vědomí impulzy, proto nutno dostat celou bytost do vědomí a teprve pak je člověk bez problémů. Na konci života, když vůle jako potlačující činitel přestane, nedořešené problémy se objeví. Mám například radost. Normálně se v ní člověk utopí, nechá se jí pohltit, ale mystik by měl vědět: je zde radost; a také vědět, nebo alespoň zkoumat, proč.
Ba:Být stále vědomím v sobě, stále sledovat, kdy změna začíná. Člověk si musí uvědomovat změnu každého stavu.
K:Ano, člověk by měl vědět o všem, všechny stavy by měl mít pod kontrolou. V první etapě jde o to, poznat mechaniku těch stavů.
M:Ztotožňování vědomí s prožíváním je lpění. Buddhista si má být jasně vědom všeho, co je, ale bez tohoto lpění.
K:Chce to dostat celou mechaniku do vědomí.
M:Snažit se stále o jasné vědomí, tj. všechno sledovat s odstupem, aby vědomí nebylo zabarvováno ani kaleno prožívaným.
K:Nejdříve jde o to, aby člověk poznal, co je a kdo je. Je nutná mechanická cenzura všeho, co se děje. Druhá etapa je úsilím do toho zasáhnout. Vyloučí se s konečnou platností, co je nežádoucí, a rozvine se to kladné (spásné).
M:A třetí fáze: snažím se o jasné, bdělé vědomí. Ty spodní tendence v bytosti se rozpouštějí jasným, bdělým vědomím.
K:Je velmi příjemné, když má člověk přehled o tom, co vystupuje a co zůstává. Zpočátku se musí doporučit, aby člověk automaticky potlačil špatné stavy. Pak aby poznal, co bytost dělá a jaké má tendence. Když má člověk takovýto přehled, vydrží každý nápor, zvládne to. Toto je cesta sebepozorování na nižší úrovni. Teprve potom se likviduje pocitový život.
M:Co problém pociťování vzhledem k živlům?
K:Pociťování patří do vodního živlu. Člověk se musí dostat k ohni a odpařit to jako vodu. Koncentrace patří do ohňového živlu. Nejdříve jde o to, aby byla odlišena voda, potom se vysuší. Když je to skončeno, má být člověk pocitově mrtvý. K tomu jedna moje zkušenost z Hradce Králové: když jsem toto cvičil v místnosti, vytvořila se pára, že nebylo vidět zdi. Jednou tam vstoupil Joneš a nemohl dýchat, zastavovalo se mu srdce. Musel jsem to jeho srdce držet, aby se nerozskočilo. Řekl jsem mu: "Nemáš sem chodit, když cvičím!
Když stav v bytosti člověka zavalí, nesmí se ukvapit, nesmí předbíhat, musí to zpracovat po pořádku. Nejdříve první fáze a postupně další, tj.: poznat mechaniku; dostat pod kontrolu; pak zasáhnout; buď likvidovat, nebo rozvinout, podle kvality stavů.
M:Po odpaření se člověk dostane do stavu akáša, tj., že vnímá prázdný prostor.
K:A té prázdnotě se musí dát rytmický pohyb. Dělá se to dýcháním. Je to jako modlitba beze slov.