Rozhovory březen 1971
Dialog Květoslava a Míly

M:Když dnes porovnávám tibetskou mystiku s indickou jógou, vidím přednosti tibetské.
K:Je velkou radostí, že byla tibetská nauka objevena zde u nás na Západě. - Od začátku, když jsem se v tibetské nauce našel, jsem se hrozil toho, abych nebyl autoritou. Nyní se do toho dostávám a musím to snášet. Na rozdíl od minulosti se dnes může stát, že o vyšších poznatcích nepřestanu mluvit, i když do místnosti vstoupí nevhodná osoba, která by o těchto zkušenostech neměla slyšet. V mystice se vždy hledalo, aby v ní bylo něco náboženského, ale já říkám dnes již otevřeně, jak se má řešit sám život.
M:Mně jsi neobjevil nový neznámý kontinent, jen jsi mé stavy potvrdil.
K:Domnívám se, že u tebe to nyní běží samo k cíli. Ale urychlováním by se to mohlo jen zkazit.
M:Uvědomuji se v určitých kvalitách.
K:Ale mohly by tam vzniknout věci, které by nebyly dobré. Za sebe to nepotřebuješ, a za jiné to dělat za těchto zdravotních okolností nemůžeš. Člověk do toho nemá zasahovat. Dá se to jen prohlubovat.
M:V tomto stadiu, v němž se nacházím, nutno používat přísného rozumu. City tu nejsou nic platné.
K:Jestliže Nauka zde zcela uzraje, pak si sama utvoří cestu, že může být hlásána. To ovšem by znamenalo obecně jiný způsob života; nebo má-li se, či měla-li by se vrátit do Tibetu, i tam by se muselo mnohé změnit. Byl by tu nutný zásah třetí síly a jako třetí síla by zde musel pomoci osud
Pracoval jsem na udržení nauky tradicí - což bych považoval za lepší. Ale to ještě není rozhodnuto, protože nevím, zda mi neselže Roman. Pomohla by mu v tom dobrá vůle; spisy.
M:Roman má nyní příznivé dlouhodobé direkce. Snad nebude Máro silnější než vlivy astrologické.
K:Když Roman najde způsob, jak se správně dívat např. na Jamnického, a zaujme lepší stav k Martě a prohloubí sebepozorování až na periferii, pak by to mohlo jít dobře kupředu
My spolu jsme se, Mílo, dohovořili, a to považuji za dobré znamení. Hlavně budou-li se naše zkušenosti zcela krýt. Postupně se to řeší tak, že se opouštějí ty a ty opory; pak přestane záležet na tom uskutečním-li - a potom se to rozběhne.
M:Lhostejnost, kterou máš na mysli, musí vyvěrat z indiferentismu.
K:Když je realizováno nejvyšší, ani na tom nejvyšším nemá záležet.
M:Neustálé bolesti mi nedovolí vyvinout snahu.
K:Takové indispozice vznikají proto, aby to člověk snahami nekazil. Já byl doslova na zničení. Musel jsem to dokázat držet za nejtěžších okolností. U tebe se všechno rozvíjí k tomu, že to uzraje naplno
Já jsem se nemohl pustit do propasti. Musel jsem stavy držet tak dlouho, až mě všechno nežádoucí opustilo, a pak se to již drželo samo. Je nutné zavádění vhodných tendencí; jsou-li dostatečně silné, pak už to běží samo sebou. Každý větší nápor vadí; také každé menší úsilí vadí. Pak teprve je všechno hotovo. U tebe to běží po téže linii. Důležité je vědět, že se tato zkušenost v jiné formě opakuje. S tím budeš jistě souhlasit, že to tak bylo. Já jsem to měl tak markantní, že jsem to rozpoznal již na cestě.
M:U tebe byla zkušenost mnohem živější.
K:To způsobilo úsilí. Nemohl jsem nic jiného dělat, než to jenom kontrolovat a udržovat. Pomalu dojít k tomu, že jakoby na tom vůbec nezáleželo. Je to nesdělitelné. Jako perspektiva to nemá žádný smysl. Je to veliká radost, že se Nauka dala takto vybudovat
Po celém světě je to vlastně opičení po dokonalých nebo tzv. "dokonalých". Většina znalostí pochází jen z toho, co druzí řekli. Sám nikdo nic neobjevil. To znal Marpa a po Milaräpovi se to ztratilo. Guru musí vést a poučovat velmi opatrně, aby druhý, co jde za ním, mohl uskutečnit sám. Tobě jsem také, ani náznakem, předem nic neřekl. Je to veliká radost, je pěkné to vědomí, že se to takto musí dělat
Uvážil jsem z tohoto hlediska přenos u Milaräpy a nenašel jsem tu jeho osobu. Velmi jasně vidím za Milaräpou Marpu. Milaräpa byl Marpou udělán. Marpa dobře věděl, co musí chtít a vyžadovat, i když se to po Milaräpovi ztratilo, až do dneška.
M:Marpa dovedl se všemi mávat podle jejich odolnosti, a podle potřeby jejich duchovního růstu.
K:Já tuto metodu znám; něco jiného je, zda ji používám, či nikoli. Jsem rád, že ty, Mílo, jsi tak daleko, že už nemám zábrany cokoli říci. Marpova škola má tu výhodu, že pokud člověk nedosáhne vykoupení, nezemře
V této škole se při zevrubném uvědomování likvidují i těžké choroby. Nevede to k tomu, že se zabrání všem chorobám, ale subjektivně tyto choroby nevadí. Nezáleží tedy na fyzickém defektu, jen když to žáku nevadí subjektivně. Člověk roste, a pokud se nestane lhostejným, nemůže zemřít. Ovšem lhostejnost otevírá dveře k tomu, aby odešel z tohoto těla. U paní Ledrové to funguje automaticky, že když se objeví v těle obtíže, ihned (dosud vždy včas) se tam zaměří. Má to ten význam, že člověk může dosáhnout dříve, než zemře. Smrt může přijít v okamžiku, kdy člověk sám o sobě neví. Jde o to, aby rychleji reagoval na poruchy, dříve než ho zcela zavalí. To se však nestává běžně. Dokud člověk nedojde až sem, všechno ostatní nic není
Ještě k tomu Milaräpovi jako příklad, jak mnoho záleží na maličkostech. Milaräpa se musel dlouho živit jen kopřivami. A to byla časová ztráta. Od Dameny, Marpovy manželky, to byl nemístný soucit a nepochopení.
M:Nebo jiný příklad z literatury: přečetl jsem tyto dny "Hovory s Maharišim" od S. S. Cohena. Nauka, resp. odpovědi předkládané v této knize, se jeví jako neúplné. Je v ní opět základní návod Maharišiho k duchovní realizaci dotazováním se "kdo jsem já?" zdůrazňuje se v ní jen klid mysli, ale ten přece není nejvyšším stavem a nestačí k vykoupení. Jóga je především problémem ovládnutí a přepodstatnění pociťování, ale o tom se v této knize celkem nemluví a od těla se vědomě utíká. I když komentátor Cohen až překvapuje svým poznáním a chápáním všeho, co vysvětluje, a také šířkou svého ducha, přece jen tazatel po "kdo jsem já?" z neznalosti, co skutečně má pod "já" hledat, objeví jenom to, čím zatím je - totiž světskou bytost. Dotazováním se po "já" a zásahy do stavu mysli se přece nemohou likvidovat v bytosti všechny kořínky touhy po životě
Například v kap. X "Srdce a mysl" odst. 4, Mahariši říká: "Srdce je duchovní Hridaya (hrit-ayam), tj. centrum, odkud se vynořují myšlenky a kde se také rozplývají... Brahman je srdce..."
K:Nikoliv. Brahman je vědomí. Myšlenky, které se vynořují v srdci, to jsou ty pudové.
M:Zmiňuji se o tom proto, že učení Maharišiho, zásluhou Paula Bruntona, názorově u nás zaplavilo mnohé mystiky. Mahariši se nezabýval celou bytostí, proto musel jít zpět do nižšího stavu. Zdá se, že jeho stoupenci nepodchytí do uvědomování a proměny celou bytost. V takovém případě nepříjemné tlaky působí na ideální stav klidu mysli. A stoupenci Maharišiho se snaží tyto nepříjemnosti vyloučit sestupem do blaženého prožívání. To je však pouhý kompromis, aby nemuseli pociťovat nepříjemné připomínání se celé bytosti.
K:Ano. Takovíto jogínové duchovní výšiny těžko zlézají. Nejdříve rozvíjí nejvyšší pocity a ty pak musí převádět do vědomí.
M:Tím vlastně chtějí přehlušit tlaky osobnosti.
K:To je nedostatečnost asketické cesty. Z toho vznikají zmatky v názorech.
M:Ještě jsem se v Cohenových komentářích k Maharišimu pozastavil u toho, co Mahariši říká o modlitbě: "A vůbec, proč se vlastně modlíte? Což váš Stvořitel a Ochránce neví, že jste slabí? Pomozte sobě a to bude v souhlasu s boží vůlí..."
K:Modlitba je prostředek, jak se duševně povznést, jak v sobě najít lepší kvality. Je to správný postup pro nižší úroveň. Jsem-li v nedobré situaci, musím dělat všechno možné, jen abych unikl neblahým stavům, a to třeba i modlitbou.
Jos:Když je člověk v nedobré situaci, ví, že to chce to a to, ale provést někdy ten radikální zásah, to už je těžké. Proto si musí pomoci, jak se dá.
K:Vyzvedněte bytost do světla, třeba i modlitbou, a nebude v ní nic špatného. Člověk musí bytost pozvedat, a ne od ní utéci, tím se problémy neřeší. Nepozvedáte-li bytost, nedocílíte žádným způsobem, aby špatné stavy zmizely. Většinou se vzbouří zlé a je povinností se z toho dostat. Proto se všemi prostředky držte ve světle! Modlitba k tomu slouží dobře. Je-li člověk lépe disponován, stačí vůle, je-li člověk zavalen nedobrými pocity, použije se modlitby. Kde je napětí, tam je také nežádoucí stav.
M:Pro tyto nedostatky se mi učení Maharišiho zdá neúplné. Především proto, že jeho stoupenci utíkají od těla, od bytosti, a neřeší pociťování, nepřepodstatňují se.
K:Přetvářením pociťování vznikne moudrost. Tu nelze dosáhnout zrušením mysli. Bez likvidace pociťování nelze uskutečnit vykoupení.
M:Ale Maharišiho lidé právě od bytosti utíkají do blaženého prožívání, aby se jim nevyřešené nedostatky bytosti nepřipomínaly.
K:Ale útěk od bytosti není řešení. Maharišiho lidé nevěnují pozornost tělu a to je právě jejich neporozumění. Oni všichni bazírují na tom "něco dělat" a tělo nechat tělem. Nerozumějí především tomuto: prostá bytost chce žít a musí jít cestou naplnění tužeb. Člověk musí být vychován k tomu, aby pronikl a zajistil svou bytost až do základu těch nejjemnějších tužeb. Z nich se vyvíjí krizové momenty. Když je člověk moudrý a umí šikovně projít a naplnit své tužby, pak jeho bytost vychládá.
M:Je tomu tak proto, že si zakryli oči před řadou problémů v nižší bytosti. Ale když v bytosti nějaké tužby zůstanou, začnou se najednou připomínat. Pak jim nic jiného nezbývá, než se vrátit a začít znovu.
K:Vlastní já jako bytost by chtěli nechat zde, a to je stáhne opět dolů. Mysleli si, že to mají vyhráno, protože k sebepozorování nepřibrali sklony bytosti. Nepochopili, že tyto všechny nedostatky musejí nejdříve v sobě objevit, jako zlo pochopit a poznat z vlastní zkušenosti, pak jako zlo zlikvidovat a teprve potom postupovat k blaženosti. Likvidace zla se může řešit také tak, že se vůlí odvrátí, ale nenechá se později znovu postranní uličkou do bytosti vniknout
Já jsem si byl vždy vědom toho, že nutím lidi do horších stavů, než v jakých byli předtím, protože o horších věcech a sklonech ve své bytosti nevěděli. Tyto horší kvality se objeví v bytosti teprve úsilím o dokonalé sebepozorování. Před tím, než začali pracovat, jak já bych to chtěl, cítili se lépe, protože ty nedostatky ve své bytosti neznali. Tuto problematiku báječně pochopil Jamnický.
M:Já se v tvé přítomnosti cítím velice dobře. Tyto problémy duchovního vývoje znám, prakticky je žiji, a když o nich mluvím v tvé přítomnosti, mohu je formulovat s naprostou jistotou a mnohé se mi ještě ujasňuje.
K:To je tzv. "oplodňování". Ovšem když někdo dosahuje vysokých stupňů, jako ty, Mílo, a na svých stavech by lpěl, pak ti druzí se nemohou hnout kupředu. Mohu-li člověku pomoci, pak mu posunu rozhodující moment poznání. Pak jeho rozpoznávání kvalit je lepší. Lidé z jiných škol, kteří toto nemají, jsou na tom vlastně špatně. Takto, tj. při urychlování vývoje, nemusí žák dílčí poznání tak draze platit jako já (zničením zdraví) a pak může dojít případně ještě dále. Jestliže však žák přijímá dary, pak musí, nebo by měl, pracovat tak, aby nezůstal nic dlužen.
M:Pak z toho mají užitek oba.
K:V praxi, jak se s tím setkávám, se lidé pozorují jen chvíli navečer a ještě je to vlastně jen odpočívání. Pak podle toho vypadají. Lidé vlastně nevědí, co dělají. Ani uvědomování si těla by nestálo za nic co do výsledků, kdyby nebylo zvládnuto pociťování.
M:A co Roman?
K:U něho má sebepozorování tu vlastnost, že se zdá, jako by nedělal, a tady by mohl znehybnět. Roman se odkazuje na tvou radu z minulosti (asi před patnácti lety), že to chce nejdříve rozběhnout a pak teprve přidat na sebepozorování
Ale ani uvědomování těla by nestálo za nic, co do výsledku, kdyby nebylo zvládnuto pociťování.
M:Komplikované představy při soustřeďování (jako tisíci plátečný lotos, tvary a barvy božstev apod.) nejsou pro Zápaďana možné. Mají vůbec nějaký význam?
K:To je jen pro ty, kdo se zabývají pouze jógou a ničím jiným, kteří na to mají čas. V čem by jinak měli vybít svou energii? U nás by k tomu lidé energii neměli, protože ji ztratí v zaměstnání
Ani Roman nedokáže podchytit do vědomí celý povrch bytosti, kontrolu až na periferii. Na tom je vidět, jak je pozorování povrchu obtížné. Psal jsem mu v tom smyslu, aby toto sebepozorování prohloubil za pomoci Marty a Jamnického. Vnitřní věci ho přitahují, a on, přes svou intelektuální zdatnost, nedokáže podchytit celý povrch. Vím, že dokonalé sebepozorování až na periferii je velmi těžké, ale bez toho to nejde! Jinak by Roman produkoval zrůdnou nauku
Musel jsem postupovat tvrdě. Zora má k dispozici tolik písemného materiálu, že jím v případě potřeby každého utluče. Sám nebude mít takovou autoritu
Kdyby Roman dokázal jen vstoupit na cestu sebepozorování, už by to bylo dobré. Když kdysi Roman přišel, uvažoval jsem: Mám ho pustit dál se závadami a nedostatky, nebo ne? Přišel jsem na to, že by tenkrát odpadl. Nechal jsem ho (i s těmi nedostatky) s vědomím, že tyto obtíže se vyskytnou jen tak dalece, abych měl jistotu, že když na něho udělám tlak, že nepadne. Roman byl tenkrát na tom tak, že si myslel: Copak je to důstojné člověka, aby sám sebe pozoroval a nestaral se o mystické stavy? Musel jsem ho tenkrát nechat, aby to došlo až sem. Ujišťoval jsem Romana, že mě nikdy žádný rapl nechytil, že jsem přesně o všem informován a že mám jako matematik všechno vypočítané.
M:Pozorování sebe je primární a z toho vyplývá také vnější chování.
K:Ano, důsledky jsou také v chování k jiným. V dokonalém sebepozorování se také vyvine cit, čím druhé může člověk zraňovat. Jinak by přestal druhým rozumět a byl by špatným učitelem. Čím více by Roman vnitřně rostl, tím více by se toto porozumění pro druhé vzdalovalo, a pak by se jevil podivínským
Z těchto všech důvodů musím nekompromisně vyžadovat, že kdyby někdo měl po mně druhým radit, musí trvat bezpodmínečně na dokonalém sebepozorování, aby poučovaný věděl, co mu dělají ruce, nohy, jaké má grimasy, jaká je jeho mimika, jaké jsou nedostatky v hygieně, v oblečení atd. Například, když byl Roman poslední dobou ve Vídni, kde velmi záleží na povrchu a vystupování, tak se tam držel, ale u nás jsou ty společenské vztahy úplně zplundrované. Pro člověka je tento trénink sebepozorování úplným ozdravěním. A jen takto se může dostat na mystické cestě dál. Bezvadně uspořádán po této stránce je například dr. St. z ministerstva. Na určitém stupni člověk nedosáhne toho, aby v bytosti objevil impulzy až dole. Jeho rozhled je zúžen a nepřijde na to, že ty povrchové maličkosti jsou velmi důležité
Individualismus se jeví v tom, že člověk má svou jistotu. Ať například někdo přijde a řekne třeba tobě, Mílo, že tomu nerozumíš. Takovou jistotu mám na mysli
Roman je od přírody podezřívavý. Dosud není bez povahy. Jsou v něm ještě vrozené prvky. Proto to neumí řešit až do těch drobnůstek. Ale tyto nedostatky musí odstranit sám.